Naše letecká správa.Letectví, a to jak vojenské, tak civilní, má pro naši republiku zcela mimořádný význam. To si často uvědomujeme a často opakujeme. Zdálo by se, že tomu odpovídá také naše letecká administrativa — že byla vybudována co nejúčelněji, že je vedena zdatnými odborníky a tak, aby co nejlépe byly opatřeny zájmy státní. Snad je tomu tak, pokud jde o stránku technickou (toho nemohu posouditi), ale pravý opak shledáváme, pokud jde o stránku organisační a právní. V cizině byla vybudována leckde buď samostatná letecká ministerstva nebo zvláštní centrální letecké úřady přičleněné k některému ministerstvu. Jde o obor zcela nový s těžkými problémy, jichž uspokojivé řešení vyžaduje především schopných a zapracovaných sil odborných, a to nejen technických, nýbrž i právnických, vojenských a j., dále systematické i soustředěné práce a jisté nezávislosti naproti ostatním oborům veřejné správy — tedy centrálního úřadu. Má-li se naše letectví postaviti na solidní základ, jest zřízení samostatného centrálního úřadu leteckého státní nezbytností.Zatím svědčí naše letecká administrativa o všem jiném spíše než o schopnosti organisační. Je rozdělena mezi dvě ministerstva, národní obrany a veřejných prací, která vedou spolu urputný boj kompetenční i osobní. Boj tento jde tak daleko, že ve veřejných pracích říkají »vzducholoď« jen proto, že v národní obraně říkají »letadlo«. Ačkoliv právních otázek, které vyvolává letectví, rychle přibývá a jsou to často těžké problémy, jak ve sféře vnitrostátní, tak mezinárodní nemá ani jedno ani druhé ministerstvo jediného právníka (!) mezi svým personálem, jenž by byl znalcem práva leteckého, nebo aspoň právníka, jenž by byl pověřen výhradně agendou leteckou a jenž by se v ní mohl specialisovati. V obou ministerstvech jsou sice zřízeny právní sekce, ale tyto sekce obstarávají právní agendu pro celé ministerstvo, řeší tedy právní otázky co nejrůznější a jsou pro jednotlivá odborná oddělení, tedy i oddělení letecké, jakousi právní poptavárnou a poradní kanceláří. Ze se žádný právník přidělený takové právní sekci nemůže specialisovati v právu leteckém, je zřejmo. Že nemá letecké oddělení v ministerstvu veřejných prací (řízené technikem) jediného právníka, je prostě ostudou. A toto ministerstvo připravuje osnovu leteckého zákona (!!). Bylo vůbec možno na osnově pracovati jen tím, že právního referenta tomuto ministerstvu nahražoval jako výpomocný orgán sen. pres. Diwald.To jsou poměry opravdu smutné. V ministerstvu nár. obrany nahlédli již neudržitelnost dosavadního stavu. Převzali z min. sociální péče JUDra F. Nováka a pověřili ho agendou leteckou, ale nikoli přímo v ministerstvu, nýbrž ve Vojenském leteckém studijním ústavu, který je sice dobrou institucí pro pokusné práce a studie z oborů technických, pokud se týkají letectví, ale kterého si nedovedu dobře představiti ve funkci ústavu pro »pokusy« nebo »studie« z oboru leteckého práva. Podobné organisační naivnosti se vysvětlují z velké části nešťastným a pro stát velmi drahým bojem mezi techniky a právníky ve veřejné správě. Dnes mohlo by již býti všeobecně uznáno, že veřejnou správu poškozuje výlučné panství jedné nebo druhé kategorie. Dnes v mnohých oborech úspěšně může pracovati jen technik s právníkem. Dřívější překážky, které bránily této spolupráci, totiž priorita a nadřízenost právníků naproti technikům, odpadly tím, že byla uznána úplná rovnost absolventů vysokých škol na veřejné správě a že může technik býti úředně nadřízen právníkovi, kdykoli zájem veřejný toho vyžaduje. Že spolupráce je nutná zejména v letectví, jasně ukazují ubohé organisační výsledky dosavadní práce v tomto oboru — o právní stránce ani nemluvě.Nic neodůvodňuje lépe nezbytnou nutnost centrálního leteckého úřadu jako zkušenosti nabyté s Vojenským leteckým studijním ústavem a jeho poradním sborem. Ústav tento byl zřízen při ministerstvu národní obrany, ale měl býti vědeckou a poradnou institucí pro letectví vůbec, nejen vojenské. Tak pojímali svůj úkol všichni odborníci do tohoto ústavu, resp. poradního sboru povolaní. Ale na jedné loňské schůzi poradního sboru při jednání o návrhu, aby se ústav nazval »Státním (ne vojenským) leteckým studijním ústavem« se objevilo, že ministerstvo veřejných prací nehodlá připustiti, aby se ústav obíral také civilním letectvím jsa pouze vojenským ústavem určeným jen pro letectví vojenské. Jaké potřebě státní toto stanovisko hoví, vědí bozi. Snad dojde to u nás k tomu, že k vůli sporu mezi dvěma referenty budeme nuceni budovati dvojí různé vědecké a odborné ústavy pro leteckou službu.Chci se dotknouti ještě jedné, širší otázky: jaké opatření má naše praxe pro případ, že dvě ministerstva zaujmou v jedné věci opačné stanovisko? Žádné. Podle práva byla by povolána ministerská rada, aby rozhodla, ale ta bohužel nerozhoduje. A tak různé důležité sporné otázky zůstávají po léta spornými proto, že se kompetentní ministerstva nemohou dohodnouti. Ministerstvo jest nejvyšší instancí, a když si jeho referent postaví hlavu, není zpravidla nikoho v republice, kdo by mu ji mohl nebo chtěl napraviti. Naše ministerstva dělají někdy spíše dojem nepřátelských táborů než dojem orgánů jednoho státu, jemuž mají sloužili.Úředníci presidia ministerské rady nemají moci, aby urovnali spor mezi dvěma ministerstvy a každý ministerský předseda bude se vyhýbati řešení takových sporů v plenu ministerské rady. Nemohla by tu platné služby poskytnouti zvláštní stálá komise, složená ze starších zkušených úředníků a jmenovaná ministerskou radou k tomu, aby každý takový meziministerský spor, nebyl-li rozřešen do určité doby, posoudila a připravila vhodný návrh pro ministerskou radu? Návrh přijatý takovou komisí měl by zajisté jinou váhu než referát připravený některým mladým koncipistou presidia ministerské rady. Při vhodné organisaci této komise dalo by se zabrániti průtahům ve vyřízení mnohých důležitých věcí a ministerské radě by se značně usnadnilo rozhodnutí, protože prestyžní příchuť sporné otázky byla by takto odstraněna nebo aspoň velmi seslabena. Vhodná organisace byla a bude vždy základním problémem veřejné správy. Hobza.