NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Čís. 16137.

Nárok závislý na odkládací výmince pomíjí teprve tehda, až jest jisto, že se odkládací výminka nemůže splniti. Jestliže stavební družstvo prodalo svému členovi pozemek s výhradou souhlasu zemského správního výboru bez stanovení určité lhůty a vyvolalo postupem příčícím se zásadě poctivosti v právním styku záporné rozhodnutí řečeného výboru, nelze spatřovati konečné (definitivní) zmaření dotčené odkládací výminky, následovala-li v zápětí reasumace schvalovacího řízení, v němž byl udělen souhlas s prodejem pozemku.
(Rozh. ze dne 26. května 1937, Rv I 1353/35.)
Kupní smlouvou ze dne 3. ledna 1929 prodalo žalující družstvo žalovanému sporný pozemek, na němž byl knihovně poznamenán zákaz zcizení po dobu 10 let (od 6. srpna 1928) ve prospěch zemského správního výboru pro Čechy a jeho právní nástupce. Výměrem zemského úřadu v P. z 24. dubna 1929 bylo družstvu oznámeno, že zemský výbor odepřel usnesením ze dne 17. dubna 1929 souhlas s tímto odprodejem, potom však výměrem z 12. listopadu 1932 dal zemský úřad v P. předběžný a výměrem z 5. dubna 1933 definitivní souhlas s dotčeným odprodejem a žalovaný si na základě toho souhlasu vymohl knihovní vklad vlastnického práva k spornému pozemku. Družstvo žaluje na neplatnost tohoto knihovního vkladu, ježto prý prvotním odepřením souhlasu zemského výboru pozbyla kupní smlouva ze dne 3. ledna 1929 účinnosti. Soud prvé stolice zamítl žalobu. Odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud obnovil rozsúdek soudu prvé stolice.
Důvody:
Nemůže býti pochybností o tom, že řečenou kupní smlouvou prodalo žalující družstvo žalovanému sporný pozemek s výhradou souhlasu zemského správního výboru pro Čechy, tedy pod odkládací výminkou, a tu by nárok žalovaného z uvedené smlouvy pominul teprve tehda, až by bylo jisto, že se odkládací výminka nemůže splniti. Odvolací soud je názoru, že tím, že zemský správní výbor dne 17. dubna 1929 souhlas odepřel, byla dotčená odkládací výminka zmařena. Názor ten je však mylný, neboť věc nutno posuzovati podle konkrétních skutečností, za kterých k onomu projevu zemského výboru došlo. Žalující družstvo požádalo zemský výbor v P. podáním ze dne 10. dubna 1929 za povolení odprodeje, o nějž jde, a přiložilo k němu protest Hynka S., souseda žalovaného, podaný družstvu proti povolení tohoto odprodeje a odůvodněný tím, že prý žalovaný na onom pozemku staví cementárnu a že by tím celá krásná vilová čtvrť družstva »N.« byla nejen zohyžděna, ale i hygienicky ohrožena. Družstvo mělo o uvedeném protestu či tak zvané stížnosti Hynka S. žalovaného uvědomiti a umožniti mu tak, aby se mohl proti ní brániti. Družstvo však nejen, že tak neučinilo, ale dopisem ze dne 29. března 1929 zemskému výboru oznámilo, že právě podalo k okresnímu úřadu v P. stížnost, že na části »zeleného pásu« prodaného Josefu K. (žalovanému) zřizuje žalovaný dílny na cementové výrobky v rozměru skoro jako továrna. Tak se stalo, že zemský výbor rozhodoval na základě jednostranné informace, a mohlo se s jistotou očekávati, že souhlas k odprodeji sporného pozemku žalovanému odepře. To se také stalo a souhlas ten byl — jak se v onom výměru ze dne 24. dubna 1929 výslovně uvádí — odepřen proto, že stavební družstvo »N.« zároveň předložilo stížnost člena družstva Hynka S. proti povolení prodeje, poněvadž Josef K. (žalovaný) na onom pozemku staví cementárnu. Tím způsobem žalující družstvo žalovaného zaskočilo a musilo si býti vědomo, že rozhodnutí zemského výboru žalovanému nepříznivé bylo vyvoláno družstvem, a to nesprávným postupem, jenž se příčí zásadě věrnosti a víry smluvních stran. Za toho stavu věci musilo si žalující družstvo býti vědomo, že rozhodnutí zemského výboru, vyvolané pouze vylíčeným jednáním, není nezvratitelné a že může býti po prozkoumání pravého stavu věcí zemským výborem změněno, jak se také skutečně stalo. Když tedy žalovaný, zvěděv teprve z rozhodnutí zemského výboru, co se stalo, zakročil o změnu a reasumování schvalovacího řízení, bylo družstvo povinno vyčkati, až jak toto řízení dopadne, když lhůta pro udělení souhlasu zemského výboru v kupní smlouvě stanovena nebyla, žalované družstvo kupní cenu od žalovaného přijalo a jemu prodaný pozemek do užívání vydalo. Za toho stavu věci nelze tedy v původním odepření souhlasu zemského výboru, zejména když v zápětí po něm následovala reasumace schvalovacího řízení, spatřovali definitivní zmaření dotčené odkládací výminky. Když potom po konaném šetření usnesením ze dne 9. listopadu 1932 vyslovil zemský výbor země České předběžný a podle výměru zemského úřadu ze dne 5. dubna 1933 definitivní souhlas s odprodejem sporného pozemku žalovanému, byla odkládací výminka včas splněna a žalující družstvo není oprávněno se domáhali toho, aby byl knihovní vklad vlastnického práva, jehož žalovaný následkem toho dosáhl, prohlášen za neplatný a zrušen, a jest bez významu, zdali byl žalovaný mezitím ze žalujícího družstva vyloučen čili nic, neboť v té příčině jest rozhodující stav, jaký byl v době sjednání kupní smlouvy. V odvolání proti rozsudku prvého soudu namítalo žalující družstvo' též nesprávné hodnocení usnesení zemského správního výboru ze dne 5. dubna 1933. Odvolací soud se sice touto námitkou nezabýval, avšak v té příčině nejde o hodnocení důkazů, nýbrž o výklad listiny , a tedy o právní posouzení, jež může dovolací soud sám přezkoumati. Usnesení to vyložil prvý soud správně, když je nazval dodatečným udělením souhlasu, neboť ničím jiným usnesení to není než souhlasem k odprodeji sporného pozemku žalovanému, a to pro perfekci kupní smlouvy ze dne 3. ledna 1929 úplně stačí.

Citace:

Čís. 16137. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 723-725.