Č. 8212.

Domovské právo: Poskytování léků členu rodiny obcí není trvalým chudinským opatřením ve smyslu § 2 domovské novely.
(Nález ze dne 4. listopadu 1929 č. 17 748.)
Věc: Obec St. proti župnímu úřadu v Bratislavě stran domovské příslušnosti.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Žádost obce N. za přijetí jejího dosavadního příslušníka Štěpána K. do dom. svazku obce St. na základě § 2 zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. byla usneseními obecního zastupitelstva posléze uvedené obce z 25. února 1927 zamítnuta z důvodu, že jmenovaný požíval chudinské podpory. Usnesení toto bylo k odvolání obce N. rozhodnutím okr. úřadu v Bratislavě z 28. června 1927 zrušeno a vysloveno, že Štěpán K. se členy své rodiny je příslušným do obce St., poněvadž poskytování léků na účet obce v nepatrné ceně je podporou pouze přechodnou a nemůže býti pokládáno za chudinské zaopatřeni. Rekurs stěžující si obce, v němž bylo proti tomuto právnímu názoru brojeno a vytýkáno, že odvolání obce N. bylo podáno opožděně, byl po provedeném šetření nař. rozhodnutím zamítnut, poněvadž Štěpán K. splnil podmínky nároku na výslovné přijetí do dom. svazku obce St. ve smyslu § 2 zák. č. 222/1896 ř. z.; námitky obce St., že obec St, poskytla dětem jmenovaného na účet obce léky, nemohou býti uznány, poněvadž úkony takové nevyčerpávají skutkovou podstatu veř. chudinského zaopatření, ježto jsou jen přechodného rázu.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané nss uvážil: — — —
Na sporu je, zda poskytnutí léků členům rodiny osoby, o jejíž přijetí do dom. svazku jde, lze subsumovati pod pojem trvalého chudinského zaopatření ve smyslu zákona, což žal. úřad popřel, kvalifikovav je pouze jako úkon přechodného rázu, čili zda podpora poskytnutá členu rodiny se jeví jako trvalé zaopatření otce rodiny. Otázku tuto nutno zodpověděli záporně.
O tom, že určitá osoba připadá na obtíž chudinskému zaopatření, lze mluviti jen tehdy, když osoba odkázaná na výdělek potřebuje podpory za tím účelem, aby jí trvale chybící nebo přece k získání nutné obživy trvale nedostačující výdělkovou schopnost nahradila neb doplnila. Tento případ však není dán tehdy, když potřeba chudinské podpory nastane proto, že vzniknou zvláštní, na normální hospodářské existenci nezávislé přechodné okolnosti, jakými jest zejména nemoc příslušníka rodiny. Že by nemoc členů rodiny, jimž byly léky poskytovány, byla nezhojitelná, resp. nebyla bývala rázu přechodného, stížnost netvrdí. Ale pak nelze také uznati, že by názor žal. úřadu, že poskytování léků bylo pouze rázu přechodného, odporoval zákonu neb neměl dostatečný podklad ve spisech a bylo proto stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 8212. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 347-348.