NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3719.

Policejní právo trestní. — Obchod s cizozemskými platidly: K výkladu a praxi vl. nařízení č. 644/1919.
(Nález ze dne 11. června 1924 č. 10511.)
Věc: Z. K. v P. proti zemské správě politické v Praze stran polic. přestupku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Magistrát hl. města Prahy vydal po konečném řízení dne 29. listopadu 1922 nález tohoto znění:
Provedeným vyšetřováním bylo zjištěno, že Zikmund K. prodal 19. září 1921 prostřednictvím České komerční banky 150 000 Kč firmě »Bank- und Wechselstuben, Aktiengesellschaft Merkur« ve Vídni bez povolení bankovního úřadu min. fin.; obnos tento byl prodán za kursu 1900 a bylo jím zaplaceno zboží ve Vídni objednané; za dovozní povolení zažádal st-l teprve později a vykázal se při tom fingovaným potvrzením České banky komerční z 18. ledna 1922 toho znění, že tato poukázala na úhradu zboží bankovní společnosti vídeňské 2 550 000 K rak. podle příkazu z 5. září 1921 a že na toto potvrzení, kterým byl úřad přiveden v omyl, bylo vydáno st-li povolení »bez valuty«.
Tím se dopustil st-l přestupku §§ 3 a 4 vlád. nař. z 28. listopadu 1919 č. 644 Sb. a odsuzuje se podle § 21, odst. 2 téhož nař. k trestu vězení na 14 dnů a k peněžité pokutě 10 000 Kč.
Zsp nálezem z 28. února 1923 nevyhověla odvolání z nálezu 1. stolice, .... poněvadž skutková povaha přestupku jest zjištěna konaným šetřením, prominula však z milosti výjimečně uložený trest vězení úplně.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Nezákonnost nař. rozhodnutí spatřuje stížnost v tom, že věc byla po stránce právní mylně posouzena, poněvadž není dána ani objektivní ani subjektivní skutková povaha přestupku předpisů v §§ 3 a 4 vl. nař. z 28. listopadu 1919 č. 644 Sb.
V prvním směru dovozuje stížnost, že tu jde jediné o koupi rak. korun u České komerční banky, která je k takovým obchodům oprávněna, tedy o obchod dovolený.
Především jest vytknouti, že v nál. 1. stolice jest sice všeobecně uvedeno, že se st-l dopustil přestupku §§ 3 a 4 vl. nař. č. 644 z r. 1919, aniž se uvádí, který předpis § 3 byl jednáním st-lovým přestoupen, z celého obsahu nálezu jest však zřejmo, že úřad vzal za prokázáno, že byl st-lem uzavřen obchod s cizozemským platidlem se stranou, která nebyla v tuzemsku k obchodu tomu oprávněna, že tedy uznal st-le vinným, že jednal proti předpisu v odst. 2 § 3 cit. nař. danému, a že citováním § 4 chtěl jen zdůrazniti, že disposice s cizozemským platidlem do ciziny na zaplacení dluhu, jakou vlastně st-l tvrdí, není dovolena soukromé osobě bez svolení bankovního úřadu po rozumu odst. 2 § 4.
Dle odst. 2 § 3 cit. nař. je zakázán každý obchod s cizozemskými platidly, při němž není jednou ze smluvních stran banka, ústav neb firma k těmto obchodům oprávněná. Dle § 2 jsou k obchodům s cizoz. platidly oprávněny jen banky, ústavy a firmy, které mají své sídlo v čsl. republice. Obchodem jest dle téhož ustanovení cizozemská platidla kupovati, směňovati, v zástavu bráti, půjčkou nebo na úvěr získávati.
V daném případě vzal žal. úřad za prokázáno, že st-l koupil rak. koruny od vídeňské banky Merkur. Stížnost přiznává, že st-li šlo o nákup korun rakouských, dovozuje však, že koupě ta se stala u České komerční banky, že tedy druhou smluvní stranou byla banka k obchodu tomu dle § 2 oprávněná. Vývod ten je nesprávný a v odporu s uvedenými již výsledky řízeni, zejména s doklady, jichž se st-l sám v odvolání dovolal a dle nichž byly rakouské koruny koupeny od vídeňské banky Merkur, která však nemajíc sídlo v čsl. republice, nebyla dle § 2 v tuzemsku k tomuto obchodu oprávněna. Stížnost nemůže se také s účinkem odvolávati na to, že se předpisy nařízení č. 644 vztahují jen na území čsl. a že část celého jednání předsevzala manželka st-lova ve Vídni, neboť koupě rak. korun byla uskutečněna teprve složením kupní ceny 150 000 Kč, kteréž jednání předsevzal st-l v Praze.
Poněvadž dle skutkové podstaty, kterou žal. úřad, maje pro to dostatečný podklad, vzal za prokázánu, st-l koupil od banky k tomu neoprávněné cizozemské platidlo, rakouské koruny, a v jednání tom spočívá skutková povaha přestupku v odst. 2 § 3 vl. nař. č. 644/1919 vytknutého, není výtka stížnosti, že tu není subjektivní skutkové povahy jednání trestného dle nařízení, důvodná a nebylo třeba zabývati se vývody stížnosti, že nebylo prokázáno jednání trestné dle ostatních ustanovení §§ 3 a 4 cit. nař. Stížnost dále namítá, že není prokázána vina st-lova a dovozuje, že st-l jednal bezelstně a bez zlého úmyslu, ježto zmocnil toliko banku, ke které mohl míti důvěru, k nákupu rakouských korun a k obstarání úhrady úvěru do Vídně touto valutou, a že jednal v omylu skutkovém, totiž v předpokladu, že Komerční banka přejímajíc na sebe proplacení rakouských korun, zachová veškeré předpisy o obchodech s valutami.
Z výsledku průvodního řízení, jak byly shora uvedeny, jde však nade vši pochybnost, že st-l nedal České komerční bance žádného příkazu, aby pro něj nakoupila rakouské koruny, ani aby obstarala úhradu dluhu st-lova do Vídně touto valutou, nýbrž že prostě složil u jmenované banky sumu 150 000 Kč pro vídeňský Merkur na zaplacení rak. korun od něho koupených, jaký byl však účel tohoto složení, jde pak na jevo z příkazu, jejž dal st-l vídeňskému Merkuru dne 23. září 1921 i z dopisu jeho témuž ze 14. února 1922, na něž se st-l odvolává jako na důkaz o své bezelstnosti a svém omylu. Právě z těchto dokladů vysvítá, že st-l byl si vědom, že skládá u Komerční banky 150 000 Kč jako protihodnotu za rakouské koruny od bankv »Merkuru« ve Vídni koupené a že nedal Komerční bance příkaz, aby obstarala sama úhradu v rakouskvch korunách, nýbrž že dal příkaz přímo bance »Merkur«.
Uvedená korespondence s bankou »Merkur« Jakož i okolnost, zjištěná dopisem, jejž zaslala tato banka st-li dne 29. září 1921, že st-l dal již 23. září 1921 Merkuru příkaz, by uhradil v rak. korunách účet firmě A., vylučuje, že by se byl st-l nalézal v omylu skutkovém, že Komerční banka opatří rakouskou valutu a provede v ní výplatu.
Pokud pak se st-l odvolává na svou neznalost předpisů o valutových obchodech, stačí poukázati k tomu, že neznalost trestních norem a mylný výklad iich dle zásady v § 3 všeob. zák. trest, vyslovené, i pro obor správního práva trestního platné, nemůže nikoho omlouvati.
Trestnost jednání st-lova nevylučuje ani okolnost, že Česká komerční banka v Praze je, jak stížnost tvrdí, k obchodům valutovým oprávněna, když, jak dovozeno, st-l této bance žádného příkazu k provedení obchodu, o nějž tu jde, nedal a banka také za něj a na jeho účet žádné valutami operace neprovedla, že proto st-l také nemohl být uveden v omyl jednáním jmenované banky.
Ježto žádná z výtek stížností vznesených nebyla shledána důvodnou, musila stížnost zamítnuta býti.

Citace:

č. 3719. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 44-46.