NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 2

Čís. 8834.

Zástavní právo, jehož bylo nabyto zajišťovací exekucí dříve než šedesát dnů před zahájením vyrovnacího řízení o jmění dlužníkovo, nezaniklo (§ 12 (1) vyr. řádu), třebas byla exekuce zajišťovací proměněna v posledních šedesáti dnech v exekuci uhrazovací. Lhostejno, že přeměna byla neprávem provedena novým zabavením a že vymáhající věřitel nevytýkal tento nesprávný postup výkonného orgánu.¨
(Rozh. ze dne 4. dubna 1929, R I 143/29.)
Návrh vymáhající věřitelky, by bylo pokračováno v dražebním řízení ohledně zabavených a v zájemním protokolu pod pol. 1—8 seznamenaných předmětů soud prvé stolice zamítl, maje za to, že oddělné právo vymáhající věřitelky k zabaveným předmětům zaniklo zahájením vyrovnacího řízení o dlužníkově jmění. Rekursní soud povolil pokračování v dražebním řízení. Důvody: Vymáhající strana jest oddělnou věřitelkou, jež nabyla exekučního zástavního práva ku zajištění své pohledávky původních 134.872 Kč s přísl. k zabaveným a v zájemním protokolu ze dne 9. února 1927 pod pol. 1—8 seznamenaným věcem dne 9. února 1927. Bylo-li tudíž usnesením ze dne 3. listopadu 1927 o jmění povinné strany zahájeno vyrovnací řízení, nezaniklo toto dříve než šedesát dní před zahájením řízení vyrovnacího nabyté oddělné právo vymáhající strany ohledně položek v citovaném zájemním protokolu pod pol. 1—8 seznamenaných ve smyslu § 12 (1) vyr. ř. Vyrovnací řád v § 46 ve shodě s § 11, prvá věta stanoví, že se vyrovnání nedotýká oddělných práv; proto se účinky soudně schváleného vyrovnání nevztahují na uplatňování oddělného práva vymáhající strany k věcem zabaveným pod pol. 1—8. Názor prvého soudu, že exekuční zástavní právo vymáhající strany zaniklo i ohledně pol. 1—8 ve smyslu § 12 vyr. ř. a že vzhledem k potvrzení vyrovnání neobživlo, neodpovídá zákonu. Tomu není na závadu, že věci shora uvedené byly dne 20. října 1927 znovu zabaveny k vydobytí vykonatelné pohledávky vymáhající strany ve snížené výši 133000 Kč s přísl. a že v usnesení exekučního soudu ze dne 11. listopadu 1927 bylo vysloveno, že exekuční právo zástavní následkem zahájeného vyrovnání dočasně zaniklo podle § 12 vyr. ř. a že se proto výkon vnuceného zcizení odkládá, neboť zabavení pod pol. 1—8 ze dne 20. října 1927 mělo jen význam formální; nemohlo býti na újmu exekučnímu právu zástavnímu již dne 9. února 1927 k těmže věcem — třeba jen k zajištění — nabytému; výkonný orgán nepostupoval proto správně, když tytéž věci, ohledně nichž exekuční zástavní právo bylo po právu již od 9. února 1927, dne 20. října 1927 znovu zabavil, a mělo proto toto nové zabavení ohledně nich význam pouze evidenční a nezaložilo ohledně nich nové exekuční právo zástavní. Pokud se týče obsahu usnesení ze dne 11. listopadu 1927, spočívalo usnesení to podle shora uvedeného ohledně položek 1—8 na nesprávném stanovisku prvého soudu, neboť podle § 12 vyr. ř. mohlo se vztahovati jen na další dne 20. října 1927 — tudíž v posledních Šedesáti dnech před zahájením vyrovnání zabavené předměty pod pol. 9—46, nikoli však na pol. 1—8, a mimo to dodatek zmíněný ohledně vymáhající strany v moc práva ani nevešel proto, že dodatek ten ve vyhotovení zmíněného usnesení jest vynechán, jak vymáhající strana prokázala předložením zmíněného vyhotovení.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze přiznati oprávnění. Stěžovatel se poukazuje na správné odůvodnění napadeného usnesení. Vymáhající věřitelka výslovně podotkla v exekučním návrhu ze dne 7. října 1927, že byla již provedena exekuce k zajištění její pohledávky, a výslovně navrhla, by byla k vydobytí vykonatelné pohledávky povolena exekuce přeměnou zajišťovací exekuce, jakož i dalším zabavením, uschováním a prodejem dříve i nově zabavených věcí. Soud prvé stolice povolil exekuci podle tohoto návrhu usnesením ze dne 10. října 1927. Ovšem nebyla exekuce provedena úplně ve smyslu tohoto usnesení. Tím však nepozbyla vymáhající věřitelka zástavního práva k věcem zabaveným již 9. února 1927, jak již rekursní soud správně vystihl. Z pouhé okolnosti, že vymáhající věřitelka nevytýkala výkonnému orgánu tento nesprávný postup, nelze vyvozovati, že se vzdala svého zástavního práva. Pokud jde o usnesení exekučního soudu ze dne 11. listopadu 1927 obsahovalo vyhotovení doručené vymáhající straně jen uvědomění o výkonu exekuce, neobsahovalo však vůbec dodatek o odložení exekuce a jsou proto vývody stěžovatelčiny, vycházející z opačného předpokladu, liché.

Citace:

č. 8834. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 459-460.