Čís. 17442.

Pro včasnost žaloby podle § 37 stanov fondu pro invalidní a starobní pojištění zaměstnanců státních drah je rozhodující jen to, že výměr obsahující rozhodnutí o přihlášce o dávku (o stížnosti) byl zaměstnanci dodán a kdy mu byl dodán; na způsobu doručení výměru nesejde.
(Rozh. ze dne 1. června 1939, Rv I 254/39.)
Žalobce byl u žalované strany (býv. Československého státu) zaměstnán jako výpomocný dělník. Během služby onemocněl a invalidní důchod mu byl odepřen výměrem ředitelství státních drah H. K. ze dne 18. listopadu 1937, který prý mu byl doručen dne 25. listopadu 1937. Žalobce se domáhá placení tohoto důchodu z důvodu uvedeného v § 13 odst. 1 stanov fondu pro invalidní a starobní pojištění zaměstnanců ČSD., protože nemůže pro nemoc, t. j. hnisavý zánět kosti si vydělati ani 1/3 toho co obyčejně vydělává zdravý zaměstnanec. Nižší soudy zamítly žalobu, odvolací soud z těchto důvodů: 60denní lhůta podle § 37 stanov počala běžeti žalobci hned prvého dne po podání výměru, t. j. 25. listopadu 1937, aniž sejde na tom, jakou kvalifikaci doručovatelskou měl doručovatel Václav Č. Stačí, že onen výměr byl žalobci skutečně dodán. Zbývá tudíž posouditi, došla-li žaloba odvolatelova včas, když se přihlíží ke skutečnému datu jejího podání podle razítka podacího, t. j. dne 25. ledna 1938. Vychází-li se ze zjištění, že lhůta začala běžeti dnem 25. listopadu 1937 a že žaloba byla dodána soudu teprve 25. ledna 1938, pak jest zřejmé, že se tak stalo po uplynutí 60denní lhůty a že ve smyslu § 37 odst. 3 cit. stanov žalobní nárok zanikl. Prvý soud neposoudil tudíž věc nesprávně po stránce právní, neboť lhůta zmíněného § 37 stanov jest lhůtou práva hmotného a nikoliv formálního, takže se na ni nevztahuje ustanovení § 126 c. ř. s., doplněného § 89 zák. o org. s., a bylo by potřebí nějakého zvláštního předpisu, jako je tomu na př. v § 132 odst. 2 zák. č. 26/1929, nebo § 194 zák. č. 221/1924 a č. 184/1928 nebo vl. nař. č. 112/1934 Sb. z. a n., aby i na případ tento vztahovala se ustanovení § 126 c. ř. s. a § 89 zák. o org. s.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a v otázce, o niž jde, uvedl v
důvodech:
S hlediska § 37 stanov fondu pro invalidní a starobní pojištění zaměstnanců česko-slovenských státních drah záleží jen na tom, že výměr obsahující rozhodnutí o přihlášce o dávku, resp. o stížnosti byl zaměstnanci dodán a kdy, naproti tomu nesejde na tom, kým mu byl dodán, neboť ani § 31 ani § 37 stanov těch nepředpisují určitý způsob doručení výměru. Nesejde tudíž v souzené věci na tom, že Václav Č., jenž dodal výměr ředitelství státních drah v H. K. ze dne 18. listopadu 1937 žalobci, byl tehdy traťovým pomocníkem.

Citace:

Čís. 17442. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 556-557.