NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 202.

Zlomyslné poškození květin na hrobě jest přečinem dle § 306 a nikoli přestupkem § 468 tr. z.
(Rozh. ze dne 5. června 1920, Kr I. 66/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 17. listopadu 1919, jímž obžalovaná Berta B. uznána byla vinnou pouze přestupkem dle § 468 tr. z., rozsudek v odpor vzatý zrušil a uznal obžalovanou vinnou přečinem dle § 306 tr. z.
Důvody:
Zmateční stížnost státního zastupitelství, pokud se dovolává zmatečního důvodu § 281 č. 10 tr. ř., jest odůvodněna. Soud nalézací uznal obžalovanou, na níž byla vznesena obžaloba pro přečin dle § 306 tr. z. vinnou jen přestupkem § 468 tr. z., poněvadž shledal vytržení a rozšlapání růží s hrobu Julie F-ové sice zlomyslným, vyloučil však, že by se bylo stalo z porušení úcty ku zemřelé, vida v něm pouhou demonstraci proti osobám, jež růže na hrob zasadily. Než soud přehlíží, že zákon chrání z důvodu veřejného pořádku a řádu lidská pohřebiště vůbec proti vědomému poškození. Že nemusí pohnutkou býti projev neúcty vůči zemřelému, vychází zřejmě na jevo z toho, že zákon zlomyslnému poškození stavů na roveň poškození ze svévole. Pokud pak rozsudek vzhledem k tomu, že obviněná byla v rodinném svazku se zemřelou, vylučuje vědomí. že poškození, jež sám označil zlomyslným, bylo neoprávněné, mohlo by se vědomí to týkati jen omylu, že se obviněná pokládala za oprávněnou, hrobiště poškoditi za účelem demonstrace. Omyl ten však jako omyl právní nemohl by obviněnou vedle § 233, 238 tr. z. omlouvati. Při správném právním posouzení věci bylo tudíž obviněnou uznati vinnou nikoliv přestupkem dle § 468 tr. z., nýbrž přečinem dle § 306 tr. z.

Citace:

Čís. 202. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 294-294.