NPD documents search: Váž. tr., 6 (1924)

Čís. 16460.

Dědic bydlící v cizině byl v pozůstalostním řízení řádně zastoupen, třebaže nebyl jeho podpis na správné jinak plné moci dané zmocněnci superlegalisován.
Jest zmatečností (§ 41 f) zák. č. 100/1931 Sb. z. a n.), jestliže zmocněnec přihlášeného dědice, oprávněný k jeho zastupování jen na základě všeobecné plné moci, vykonal za zmocnitele jednání, jež vyžadují zvláštní plné moci podle § 1008 obč. zák., jako dědickou dohodu odchylující se od poslední vůle zůstavitelovy a místopřísežné seznání jmění.
(Rozh. ze dne 4. listopadu 1937, R II 496/37.)
Pozůstalostní soud odevzdal dne 7. prosince 1936 odevzdací listinou D 126/36 na základě dědické dohody pozůstalost po Karlu K., důchodci v B., zemřelém dne 21. května 1936 a zanechavším písemnou závěť a kodicil, dědicům přihlášeným bez dobrodiní soupisu, mezi nimi i Anně P., bydlící v B. (v království Italském) a zastoupené v pozůstalostním řízení Konrádem H., jemuž dala ve svém bydlišti všeobecnou plnou moc ze dne 29. května 1936, na níž nebyl její podpis superlegalisován. Konrád H. za Annu P-ovu sjednal s ostatními dědici dědickou dohodu, jež se odchylovala od ustanovení závěti a týkala se opatrování zůstavitelovy hrobky a zřízení fondu 18000 Kč k tomu účelu určeného a dále prodeje domů č. p. 110 a 111, zapsaných ve vložce č. 214 v B. Mimo to bylo oceněno zůstavitelovo jmění, a to domy č. p. 103, 110 a 111 v B. a bytové zařízení, v místopřísežném seznání jmění, spolupodepsaném za Annu P. Konrádem H. Rekursní soud k rekursu Anny P. uložil pozůstalostnímu soudu, aby v pozůstalostním řízení, pokud se týkalo dědické dohody o hrobce a o prodeji nemovitostí ve vložce č. 214 v B., dále jednal a znovu rozhodl. Důvody: Stěžovatelka má pravdu, že odchýlení se od ustanovení poslední vůle lze dosíci jen dědickou dohodou. Uzavření dědické dohody vyžaduje však podle § 1008 obč. zák. plné moci znějící na tento druh jednání. Zmocnění, že zmocněnec může učiniti vše, co v určité pozůstalostní věci pokládá za prospěšné a nutné, nemůže však nahraditi zvláštní plnou moc podle § 1008 obč. zák. (viz rozh. č. 4792 Sb. n. s.). Ježto plná moc vydaná stěžovatelkou má jen znění uvedeného rázu a tedy nezmocňuje k uzavření dědické dohody, nebyl stěžovatelčin zmocněnec Konrád H. oprávněn k uzavření dědické dohody, odchylující se od ustanovení poslední vůle, a není proto pro stěžovatelku závazné jeho prohlášení, pokud vyžaduje zvláštní plné moci, a prvý soud tudíž je neprávem schválil. Proto jest dědická dohoda v otázce hrobky zemřelého a rozdělení nemovitosti zapsané ve vložce č. 214 v B. neplatné a pozůstalostní řízení v té příčině neúplné. Pokud ovšem prohlášení zmocněnce Konráda H. nevyžadovala zvláštní plné moci a jsou kryta obsahem udělené plné moci, jsou jeho prohlášení i pro stěžovatelku závazná a není důvodu, aby bylo pozůstalostní řízení i v té příčině opakováno. Neprávem proto poukazuje stěžovatelka na to, že část bytového zařízení zemřelého byla příliš nízko odhadnuta, ježto stěžovatelka byla oceněním těchto předmětů v místopřísežném seznání svého zmocněnce, k čemu ho plnou mocí zmocnila, vázána nehledě na to, že její práva tím nebyla zkrácena, poněvadž obdrží bytové zařízení ideálním dílem jí náležejícími, bylo proto zrušiti odevzdací listinu a onu část pozůstalostního řízení, která se týká vytýkaných odchylek od poslední vůle a soudu prvé stolice uloženo opakování této části pozůstalostního řízení, nebylo však důvodu k zrušení a opakování celého dalšího pozůstalostního řízení, jak to stěžovatelka asi jen nedopatřením navrhuje.
Nejvyšší soud uložil k rekursu Anny P. pozůstalostnímu soudu, aby v pozůstalostním řízení dále jednal i potud, pokud, bylo za dovolací stěžovatelku učiněno místopřísežné seznání jmění.
Důvody:
Dovolací stěžovatelka byla v pozůstalostním řízení zastoupena Konrádem H., jemuž dala plnou moc ze dne 29. května 1936. Tato plná moc vystavená v cizině má ovšem jisté formální nedostatky co do ověření, ale to samo nezakládá zmatečnosti (§ 41 nesp. říz.), ježto dovolací stěžovatelka nepopírá, že plná moc měla skutečně hmotněprávní obsah, který v listině byl uveden. Byla tedy v řízení řádně zastoupena, pokud její zástupce jednal v mezích této plné moci. Hmotněprávní objem plné moci byl však omezen, neboť neopravňovala zmocněnce k úkonům vyžadujícím zvláštní plné moci podle § 1008 obč. zák., tedy zejména k uzavření dědické dohody. Dědická dohoda, uzavřená jejím zástupcem s ostatními účastníky pozůstalostního řízení, se týkala pouze úchylek od posledního pořízení zůstavitelova v otázce opatrování hrobky a zřízení fondu ve výši 18000 Kč k tomu účelu určeného, dále v otázce ujednání o prodeji domů č. 110 a 111 v B., zapsaných ve vložce č. 214 pozemkové knihy pro B., a v tom rozsahu bylo pozůstalostní řízení skutečně již rekursním soudem zrušeno. Neprávem tvrdí tedy dovolací rekurentka, že byla prohlášena jen část dědické dohody neplatnou, což by ovšem nebylo dovoleno. V jiných otázkách se zmocněnec dovolací stěžovatelky neodchýlil od ustanovení závěti, z níž se jejím jménem bezpodmínečně v mezích dané plné moci přihlásil k dědictví. Ale dovolací stěžovatelka vytýká také, že místopřísežné seznání jmění bylo neúplné a nesprávné a že bytové zařízení zůstavitelovo bylo příliš nízko oceněno. Je sice správné, že pozůstalostní soud není oprávněn zkoumati místopřísežné seznání jmění v tom směru, zda jest úplné, nýbrž má projednávati jen o jmění, jak je uvedeno v seznamu, a odevzdati je (rozh. č. 14006 Sb. n. s.). Rovněž není nesouhlas mezi místopřísežným seznáním několika dědiců na závadu, aby nebyla pozůstalost odevzdána (rozh. č. 6935 Sb. n. s.). Ale v souzeném případě nutno onu výtku posuzovati v souvislosti s tvrzením dovolací stěžovatelky, že Konrád H. ji nemohl v pozůstalostními řízení zastupovati pro nedostatek zvláštní plné moci. Ježto podle § 114 nesp. pat. zmocněnec, jenž za dědice bezvýminečně se přihlásivšího učiní místopřísežné seznání jmění, musí míti zvláštní plnou moc k potvrzení správnosti údajů vlastním podpisem místo přísahy, zmocněnec Konrád H. však k tomu zmocněn nebyl a jeho jednání v té příčině dodatečně dovolací stěžovatelka řádně neschválila, jest i tato část pozůstalostního řízení zmatečná (§ 41, odst. 2, písm. f), zák. č. 100/1931 Sb. z. a n.). Bylo proto pozůstalostní řízení v této části zrušeno a nařízeno, aby prvý soud v té příčině znovu jednal.

Citace:

Čís. 16460. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 513-515.