Čís. 3249.

Zákon zůstavuje znalecký důkaz o pravosti listiny volnému uvážení soudu (§ 135 tr. ř.); zamítnutí takového důkazu není zmatkem čís. 4 § 281 tr. ř.
Při rozhodování o návrhu na osobní předvolání svědka k hlavnímu přelíčení jest zkoumati, zda vyvolaly výsledky jednání při hlavním přelíčení potřebu přesnějšího vyšetření pravdy materielní, než je možno na základě pouhého výslechu svědka v přípravném řízení a sepsaného o něm protokolu.
(Rozh. ze dne 31. srpna 1928, Zm II 39/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 12. prosince 1927, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ 197, 200 a 201 a) tr. zák. a podle §§ 197, 199 a) tr. zák. Důvody:
Zmateční stížnosti, uplatňující číselně důvody zmatečnosti podle § 281 čís. 4 a 5 tr. ř., nelze přiznati oprávnění. Onen zmatek spatřuje stížnost mimo jiné v tom, že nalézací soud zamítl při hlavním přelíčení tyto návrhy obžalovaného: 1. návrh, by byl proveden důkaz znalci písma o tom, že podpis na záručním listě (na dopisu firmy J. B. v J. na firmu Bratří S. v B. ze dne 12. července 1926) pochází z ruky Jana B-y, srovnáním tohoto podpisu s podpisy Jana B-y ,na přílohách připojených k podání obžalovaného a s podpisy Jana B-y v policejních spisech, 2. návrh na osobní předvolání svědkyně Růženy K-ové k hlavnímu přelíčení. Zamítnutím těchto návrhů nebyla však obhajoba zkrácena, tak že tu není zmatku podle § 281, čís. 4 tr. ř. K 1. Návrh na provedení důkazu znaleckého byl nalézacím soudem právem zamítnut s odůvodněním, že podpis na záručním listě je jednoduchým škrtem, jenž vypadne pokaždé jinak a jehož srovnávání s jinými podobnými škrty neslibuje positivního výsledku. Tento návrh směl býti zamítnut tím spíše, an svědek Jan B. s určitostí potvrdil, že dopis, o nějž tu jde, nebyl jím podepsán, a svědkyně Františka B-ová a Růžena K-ová udaly, že se obžalovaný k nim vyjádřil v ten smysl, že si záruční list sám vyhotovil a že tu věc na B-u nalíčil. Ostatně zákon zůstavuje znalecký důkaz o pravosti listiny volnému uvážení soudu, jak tomu nasvědčuje slovo »může« v § 135 tr. ř. Zamítl-li tedy nalézací soud takový důkaz, nemůže jíti o opomenutí nebo nesprávné použití nějakého pro soud závazného předpisu zákona nebo nějaké zásady trestního řízení, jak je má na mysli čís. 4 § 281 tr. ř., nýbrž o výkon volného rozhodování soudu a dotyčné vývody stěžovatelovy vypadají vůbec z rámce zákonného provedení zmateční stížnosti. K 2. Svědkyně Růžena K-ová nedostavila se pro nemoc k hlavnímu přelíčení, k němuž byla obeslána. Poněvadž tu podle toho byl zákonný předpoklad pro přečtení protokolu sepsaného o výslechu svědkyně v přípravném vyhledávání v této věci podle § 252, čís. 1 tr. ř., byl tento protokol přes odpor obžalovaného při hlavním přelíčení přečten. Návrh pod 2. uvedený, jejž pak obhájce obžalovaného učinil, byl nalézacím soudem právem zamítnut. Zřetel k požadavkům procesní hospodárnosti a v řádu trestním zřejmě projevená snaha po udržení souvislosti zahájeného již hlavního přelíčení nutí k tomu, by při rozhodování o takovém návrhu bylo zkoumáno, zda výsledky jednání při hlavním přelíčení vyvolaly potřebu přesnějšího vyšetření pravdy materielní, než je možno na základě pouhého výslechu svědka v přípravném řízení a sepsaného o něm protokolu. Předpokladem toho bude pravidelně odůvodněné tvrzení navrhovatelovo, že svědek bude s to vysvětliti nebo doplniti svoji výpověď ve směrech pro rozhodnutí věci závažných. Tohoto předpokladu však v souzeném případě nebylo; neboť obhájce navrhl prostě osobní výslech svědkyně K-ové, tedy zřejmě jen opětné slyšení řečené svědkyně o okolnostech, o nichž byla již vyslechnuta, a tohoto opětného výslechu nebylo podle výsledků hlavního přelíčení k vyšetření materielní pravdy třeba.

Citace:

č. 3249. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 559-560.