NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12673.

Návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání nelze vyhověti, bylo-li tvrzení žaloby, že zažalovaný dluh jest již splatný, v rozporu s dalším přednesem žaloby o splatnosti dluhu dnem, který ještě nenastal. Lhostejno, že prý při tomto přednesu šlo jen o chybu ve psaní.
(Rozh. ze dne 3. června 1933, Rv II 336/33.)
Rozsudkem pro zmeškání ze dne 11. října 1932 vyhověl procesní soud prvé stolice žalobě domáhající se zaplacení na základě faktury, jež byla splatna, jak v žalobě bylo uvedeno, dne 31. prosince 1932. Odvolací soud žalobu pro tentokráte zamítl. Důvody: Slovům »faktura byla splatna 31. prosince 1932« v žalobě uvedeným nemůže býti podkládán jiný význam, než že splatnost měla 31. prosince 1932 nastati. Ježto pak podle § 406 c. ř. s. musí býti nárok splatný v době vynesení rozsudku, neprávem soud prvé stolice vyhověl žalobě rozsudkem ze dne 11. října 1932 a tudíž před splatností nároku vydaným, místo, by žalobu pro předčasnost pro tentokráte zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl žalobcovu dovolání. Důvody:
Podle § 396 c. ř. s. jest, byl-li prvý rok zameškán žalovaným, za pravdivý pokládati skutkový přednes strany k roku se dostavivší, pokud není arciť vyvrácen důkazy po ruce jsoucími, a na tomto základě rozhodnouti podle žalobcova návrhu o žalobní žádosti rozsudkem pro zmeškání. Povinnosti dostavivšího se žalobce je však, by uvedl v žalobě a přednesl vše, co opodstatňuje nebo podporuje jeho návrh, chce-li, by jeho návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání žalovaného bylo podle prosby žalobní vyhověno. Ukáže-li se, že z přednesených skutečností nelze právně vyvozovati žalobní nárok, zamítne podle toho soud žalobu zcela nebo z části. V souzeném případě přednesla žalobkyně ústy svého právního zástupce žalobu shodně s písemným jejím vyhotovením, aniž doplnila nebo opravila přednes žalobní v tom směru, že faktura byla splatna dne 31. prosince 1931 (a nikoli dne 31. prosince 1932, jak jest v žalobě uvedeno); k opravě té byla žalobkyně netoliko oprávněna, nýbrž i povinna, chtěla-li, by bylo uznáno podle žalobní prosby. Neučinila-li tak, nemůže nyní vytýkati, že šlo jen o chybu ve psaní, kterou měl soud opraviti podle § 419 c. ř. s. Podle tohoto zákonného místa může totiž soud opraviti jen chyby ve psaní nebo v počtech nebo jiné patrné nesprávnosti ve svém rozsudku nebo v jeho vyhotovení. Není však věcí soudu, by opravoval případné chyby v žalobě, ve které nutno podle §§ 177 až 179 a 226 c. ř. s. po skutkové stránce vyznačiti přesně vše, čeho je třeba, by uplatněný nárok ze skutkového děje vyplýval jako přesný logický závěr. Zanedbala-li žalobkyně tuto povinnost, jde to na její vrub. Opačný názor dovolatelky odporuje přesnému doslovu § 396 c. ř. s. jasný a určitý údaj žaloby, že faktura byla splatná dne 31. prosince 1932, nemůže býti vyvrácen dalším tvrzením žaloby, že prodlením žalovanou stranou zaviněným trpí žalobkyně škodu a že jde o dluh, který jest splatný, když opak toho byl z údaje o splatnosti faktury zřejmým. Pokud míní konečně dovolatelka, že zažalovaná pohledávka měla býti uznána za splatnou alespoň dnem podání žaloby, t. j. dne 28. září 1932, přezírá, že tento názor nemá v zákoně opory, naopak jest v rozporu s údajem žalobním, podle něhož byla faktura splatnou 31. prosince 1932.

Citace:

Čís. 12673.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 764-765.