NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 1

Č. 4937
.
Živnostenské právo: I. Trestnost provozování živnosti bez ohlášení (§ 11 živn. řádu) je dána již tím, že strana počala živnost provozovati dříve, než o tom učinila úřadu předepsané oznámení. — II. Samostatná živnost nebo součást živnosti v jiném místě provozované?
(Nález ze dne 24. září 1925 č. 17590.)
Věc: Eduard T. v Praze proti zemské správě politické v Praze o trest pro neoprávněné provozování živnosti.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody:
Rozhodnutím stolice prvé potvrzeným v cestě instanční uznán byl st-l vinným přestupku § 11 živn. řádu, jehož se dopustil tím, že provozuje v R. po továniícku výrobu ventilátorů, aniž tuto živnost u osp-é řádně opověděl, a byl odsouzen pro tento přestupek dle trestní sazby uvedené v § 132 živn. řádu. St-l brání ise proti tomuto nálezu především námitkou, že úřad dříve, než zavedl proti st-li trestní řízení, byl povinen rozhodnouti o tom, byl-li st-l povinen živnost u osp-é opověděti, a měl k podání opovědi té jej vyzvati, a teprve, kdyby st-1 neuposlechl, mohl trestně proti němu zakročiti.
Námitka toto jest bezdůvodná, neboť zavedení trestního řízení pro přestupek § 11 živn. řádu není vázáno na předpoklad, že strana neuposlechla vyzvání, aby opověď podala, nebo že dříve o této povinnosti její bylo mimo řízení trestní pravoplatně rozhodnuto, nýbrž trestnost strany jest dána již tím, že počala živnost provozovati dříve, než o tom úřadu předepsané oznámení učinila. Z důvodu toho je také bez významu okolnost, že st-l neměl v úmyslu výrobu zatajiti, neboť rozhodným jest jediné, byl-li st-l povinen výrobu onu dle § 11 živn. řádu u osp-é ohlásiti a zda povinnost tu také splnil.
St-l připouští, že u osp-é tovární výrobu ventilátorů v R. dle § 11 živn. řádu neoznámil, brání se však námitkou, že příslušné oznámeni učinil u magistrátu bl. m. Prahy, a že tímto jeho oznámením je kryta též výroba v R., ježto jde o jeden živn. podnik a provozovna v Rad. není ani závodem pobočným. Nss nemohl se zabývati otázkou, zda st-l byl povinen oznámiti zmíněnou tovární výrobu jako závod pobočný ve smyslu § 40 živn. řádu a podle kterého trestního předpisu a které trestní sazby byl by mohl snad úřad st-le trestati pro neohlášení pobočného závodu, neboť úřad jej pro tento přestupek netrestal, nýbrž subsumoval skutkovou podstatu výhradně pod ustanovení § 11 cit. zákona, takže dužno pouze zkoumati, zda učinil tak právem či nikoliv.
St-l, jak uvedeno, stojí na stanovisku, že nebyl povinen živnost u osp-é dle § 11 živn. řádu ohlašovati, ježto učinil tak již u magistrátu v Praze, a výroba v R. není zvláštní živností, nýbrž pouze součástí jedné a téže živnosti u magistátu v Praze řádně opovězené.
Ačkoliv st-l již v řízení správním touto námitkou se hájil, nesdělil úřad st-li, z jakých důvodů k námitce této zřetel vzíti nemůže, takže není patrno, proč úřad námitku tuto zamítl, zejména zda učinil tak z toho důvodu, že skutečnosti tvrzené st-lem nepokládá za pravdivé, či proto, že sice správnost jejich po stránce skutkové uznává, ale má za to, že st-l přes to z určitých důvodů právních, jež ovšem bylo by v rozhodnutí uvésti, byl povinen výrobu v R. jako samostatnou živnost dle § 11 živn. řádu ohlásiti.
Tento nedostatek řádného odůvodnění nař. rozhodnutí, jenž brání také nss-u, aby rozhodnutí to mohl v uvedených směrech přezkoumati, zakládá podstatnou vadu řízeni, a bylo je proto zrušiti dle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 8823. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 379-381.