NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 2

Čís. 9203.

Není-li opožděné plnění prodatelovo illoyálním, musí kupitel zboží přijmouti a zaplatiti, leč že po uplynutí doby k splnění poskytl dodatnou lhůtu k plnění a pak od smlouvy odstoupil.
(Rozh. ze dne 25. září 1929, Rv I 1735/28.)
Žaloba nástupce prodatele proti kupiteli o zaplacení trhové ceny za 340 kg autooleje byla oběma nižšími soudy zamítnuta. Nejvyšší soud uznal podle žaloby.
Důvody:
Dovolatel napadá rozhodnutí soudu druhé stolice z dovolacích důvodů čís. 2 a 4 § 503 c. ř. s. a to, pokud jde o důvod posléze uvedený, právem. Nesporno jest mezi stranami, že si žalovaný objednal 9. prosince 1926 od Ch-ských chemických závodů společnosti s r. obm. 340 kg autooleje k dodání na odvolání (Abruf), nejdéle do konce března 1927. Nižšími soudy jest zjištěno, že žalovaný odvolal v březnu jeden sud oleje, že mu však nebyl dodán. Žalovaný nepoužil však žádného z práv v § 355 obch. zák., nýbrž nereagoval vůbec na nedodání zboží. Následkem toho trvala smlouva dále. V květnu 1927 byla, jak nesporno, firma Ch-ské chemické závody spol. s r. obm. převzata podle § 1409 obč. zák. žalobcem a přešla na něho i pohledávka z trhové ceny postupem (§ 1392 obč. zák.), jakož i povinnost k dodání 2 sudů (340 kg) oleje žalovanému, a to převzetím dluhu toho k plnění (§ 1404 obč. zák.). Dokud žalovaný nezvěděl o tom, že dřívější prodatel souhlasí s tím, by mu (žalovanému) bylo plněno žalobcem na místo něho, nebyl povinen plnění od žalobce přijmouti (§ 1423 druhá věta obč. zák.). Jakmile však o souhlasu tom zvěděl, byl podle § 1423 první věta obč. zák. povinen přijmouti plnění od žalobce, byl povinen přijati zaslané mu dva sudy oleje. Nesporno jest, že žalobce zaslal žalovanému objednané dva sudy oleje 13. července 1927. Není však, jak první soud zjistil, prokázáno, že žalovaný v ten čas již věděl, že firma a závod Ch-ských chemických závodů přešel na žalobce a že žalobce se souhlasem firmy zasílá olej. Nemusil tudíž žalovaný po rozumu § 1423 druhá věta obč. zák. tehdy ještě přijati zásilku. Když však později žalovaný nabyl, jak zjistil odvolací soud, vědomosti o přechodu firmy Ch-ských chemických závodů na žalobce a tudíž i o souhlasu firmy, by plnil žalobce na jejím místě žalovanému, byl žalovaný povinen podle § 1423 první věta obč. zák. přijati plnění žalobcem, byť i bylo opožděno, neboť, ač prodavší firma Ch-ské chemické závody měla zboží zaslati, jeden sud oleje v březnu 1927, nenastalo tím, že sud na zavolání nedodala, storno smlouvy, poněvadž žalovaný neprohlásil, že ustupuje od smlouvy. Druhý sud oleje byla prodatelka povinna dodati teprve na zavolání, které se však, jak nesporno, nestalo. Oprávněna ovšem byla zaslati jej již začátkem dubna 1927 bez dalšího zavolání, poněvadž zavolání se mělo státi nejdéle do konce března 1927. Když však žalobce na místě původní firmy plnil teprve 13. července 1927, aniž se před tím stalo zavolání druhého sudu, plnil včas a nebyl s plněním druhého sudu vůbec v prodlení. V prodlení byl jen dodáním prvního sudu, jež však zůstalo, jak již uvedeno, bez následků. Nebylo proto třeba naříditi pro neúplnost řízení (§ 503 čís. 2 c. ř. s.) jeho doplnění důkazem o tom, zda firma Ch-ské chemické závody obdržela dopis žalovaného, jímž zavolal jeden sud autooleje, poněvadž okolnost tato jest pro rozřešení sporu nerozhodnou. Žalobce byl oprávněn prodlení odčiniti po tak dlouho, dokud žalovaný neprohlásil, že od smlouvy ustupuje. Nelze sice pochybovati o tom, a jest v tom směru i ustálena praxe, že neloyální opožděné uplatňování smluvních práv se příčí zásadě poctivosti a víry v obchodě a postrádá tudíž právní ochrany (Staub-Pisko komentář ke čl. 354 obch. zák. § 31, ke čl. 355 § 32 a ke čl. 356 § 16), avšak žalovaným nebylo ani tvrzeno, tím méně prokázáno, že žalobcovo jednání bylo illoyální, že jeho prodlení v plnění bylo obmyslné nebo svévolné. Uváží-li se, že žalující strana teprve v květnu 1927 převzala závod od předcházející firmy, která mu obchod se žalovaným předala k vyřízení, uváží-li se dále, že od doby převzetí závodu žalobcem žalovaný »nezavolal« dodání oleje, nelze se diviti, že žalobce, jsa patrně přebíráním závodu plně zaměstnán, přišel teprve v červenci k tomu, by převzatý závazek splnil. Bylo proto povinností žalovaného, chtěl-li od smlouvy ustoupiti, by po poskytnutí dodatečné lhůty k plnění prohlásil k žalobci (nebo k jeho předchůdci), že ustupuje od smlouvy. To se však nestalo.

Citace:

č. 9203. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 297-299.