Authors:
= Váž. civ., 10 (1928), sv. 1
PDF

Čís. 7686.
Ustanovení § 11 konk. ř. nevztahuje se na odložení exekuce nuceným vyklizením místností. V takovém případě jest v exekučním řízení pokračovati bez ohledu na předpis § 12 konk. ř.
(Rozh. ze dne 7. ledna 1928, R II 435/27.)
Usnesením ze dne 7. října 1927 byla na návrh vymáhající věřitelky povolena exekuce nuceným vyklizením místností. Dne 2. listopadu 1927 byl na jmění dlužníka vyhlášen úpadek. Usnesením z téhož dne odložil exekuční soud exekuci podle § 11 konk. ř. na 60 dní. Rekursní soud k stížnosti vymáhající strany zrušil toto usnesení a uložil prvému soudu, by v exekučním řízení pokračoval, jelikož se ustanovení § 11 konk. ř. nevztahuje na odložení exekuce nuceným vyklizením místnosti a jelikož exekuční soud k vydání napadeného usnesení ani nebyl příslušným.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu správce úpadkové podstaty.
Důvody:
Dovolací stížnost uznává správnost odůvodnění rekursního soudu, s nímž souhlasí i nejvyšší soud, neboť nejde o právo na oddělené uspokojení z určitých úpadcových věcí (§§ 11 (1) a 48 (1) konk. ř.), tím méně o výkon nuceného prodeje, který ostatně odložiti může jen úpadkový soud nebo úpadkový komisař (§ 11 (2) konk. ř.), ale brojí proti tomu, že rekursní soud uložil prvému soudu, by v exekučním řízení pokračoval, míně, že se to příčí § 12 konk. ř. Než dovolací stížnost nemá pravdu ani v tom, jelikož i předpis § 12 konk. ř. týká se jen práv na oddělené uspokojení a v tomto případě o takové právo nejde.
Citace:
č. 7686. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 47-48.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).