NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 5152.

S hlediska § 24 odst. 1 zák. čís. 9/24 kryje koncesní listina na »zřízení, udržování a provozování přijímací radiotelefonní stanice« přechovávání více než jednoho radiopřijímače; přechovávání v širším rozsahu (co do množství nebo druhu) je jen »jinakým porušením zákona« ve smyslu odst. 6 § 24 zák. čís. 9/1924 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 11. prosince 1934, Zm II 326/34.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dme 26. května 1934, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 24 čís. 1 zákona ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924, zrušil napadený rozsudek a zprostil podle § 259 čís. 2 tr. ř. obžalovaného z obžaloby.
Důvody:
Základem rozsudku jest tento zjištěný stav: Hodinář Reinhard B. je koncesovaným obchodníkem s radiopřístroji v B., obžalovaný, hodinář ve D., má licenci na radiotelefonní přijímací stanici a po dohodě s B. zprostředkoval ve D. pro něho jako jeho zástupce na provisi několik obchodů na radiotefonní přístroje, jakož i jejich dodání jeho zákazníkům, při čemž přístroje ty nejprve sám převzal, po případě též vyzkoušel ve svém hodinářském obchodě zapnutím na proud. Rozsudek osvobozující obžalovaného z přečinu podle § 24 čís. 1 zák. čís. 9/1924 sb. z. a n., spáchaného neoprávněným prodejem a z části též přechováváním jiných předmětů radiotelegrafních, jak bylo rovněž žalováno, je pravoplatný; dlužno pak přisvědčiti zmateční stížnosti obžalovaného, že ve zjištěné jeho činnosti nelze shledati ani zákoných znaků přečinu neoprávněného přechovávání, a že jen vadným výkladem zákona dospěl nalézací soud k odsuzujícímu výroku.
Byl-li prodatelem všech těch přístrojů, které prošly rukama a závodem obžalovaného ve D. koncesovaný obchodník B. z B., a fungoval-li obžalovaný jedině jako jeho zástupce na provisi, pak ono převzetí přístrojů ve D. obžalovaným za účelem dodání kupitelům a jejich přezkoušení co do způsobu přijímání rozhlasu bylo jen součástí prodejní činnosti B-ovy, neboť bylo v zájmy prodatele B-a, ručícího přece kupitelům za bezvadnost dodaného zboží, a tudíž též jeho zástupce za provisi pracujícího, zjistiti bezprostředně před odevzdáním přístrojů kupitelům bezvadnost prodávaného zboží. Pokud se týče neoprávněné prodejní činnosti, jež osvobozujícím rozsudkem je ohledně obžalovaného pravoplatně vyřešena, mohl v daném případě přijití v úvahu ohledně B-a, obžalovou vůbec nestíhaného, správní přestupek podle § 24 čís. 6 cit. zák. vzhledem na předpis § 16 al. 2 téhož zákona,.
Zjištěná činnost obžalovaného naplňuje sice pojem přechovávání ve smyslu § 3 al. 2 zák. čís. 9/1924 sb. z. a n., nerozhoduje tu doba, jak dlouho měl u sebe radioaparáty, neboť dostačí tu již zjištění, že přístroj poštou mu zaslaný přijal, rozbalil a ve svém obchodě přezkoušel, při čemž byl četnictvem přistižen. Nelze však tvrditi, že by tu bylo přechovávání bez povolení, jak usoudil soud nalézací, jakmile obžalovaný podle zjištění tohoto soudu měl koncesní listinu vystavenou poštovním úřadem ve D. »na zřízení, udržování a provozování přijímací radiotelefonní stanice«. Rozsudek jen vadným výkladem zákona dospívá k závěru, že koncesní listina kryje ve smyslu § 24 odst. 1 cit. zák. přechovávání pouze jediného radiopřijímače. Zákon neobsahuje žádného podobného ustanovení. Je-li účelem zákona, jak opětovně bylo již judikaturou vysloveno, zvýšená ochrana veřejného státního zájmu na přísné kontrole možnosti provozu radiotelefonního (rozhod. sb. n. s. čís. 4679), tedy též odposlouchávání zpráv rozhlasem vysílaných, pak kontrola tato je umožněna již tím, že poštovní správa vede určitou osobu v patrnosti jako držitele radiostanice, při čemž s hlediska trestněprávního je lhostejno, je-li tu přechovávána stanice jedna, jakého druhu, či větší množství přístrojů. Z textu zákona (§ 24 čís. 1) nelze vyvoditi, že by tu zákon nějak rozlišoval. Poněvadž však koncesní listina je vyřízením žádosti o povolení, která podle § 19 čís. 3 zák. musí obsahovati též údaj o množství a druhu radiotelefonních zařízení, dlužno faktické překročení těchto údajů do žádosti pojatých, tudíž přechovávání v širším rozsahu co do množství či jiného druhu, než bylo v žádosti udáno nebo předstíráno, koncesní listinou takto plně nekryté, pokládati za »jinaké porušení ustanovení zákona ve smyslu § 24 čís. 6 zák., vyhražené ku stíhání úřadu správnímu.
Je proto přisvědčiti výtce zmateční stížnosti, že obžalovaný nepotřeboval zvláštního povolení k přechovávání oněch radioaparátů, ne sice z důvodu, který stížnost uplatňuje, že totiž přístroje nepřechovával ve smyslu § 3 al. 2 zák., nýbrž z důvodů shora takto naznačených, zrušiti rozsudek jako zmatečný podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. i na základě skutkově zjištěného stavu vynésti ihned rozsudek osvobozující.

Citace:

Čís. 5152. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 480-482.