NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Čís. 6360.

Pojišťovací smlouva.
Bylo-li podle pojišťovacích podmínek vozidlo pojištěno proti škodě, která byla způsobena ne úmyslně přivodeným úrazem, nevztahuje se po jištění na škodu, která nastala nikoliv jako přímý následek úrazu, nýbrž pouze prostředečně, sice u příležitosti úrazu, avšak z jiné příčiny s vlastním úrazem nesouvisející (zanedbáním povinnosti řidičovy po úrazu). (Rozh. ze dne 12. října 1926, Rv 1 424/26.)
Žalobcův šofér probořil se s nákladním automobilem do prohlubně na silnici, čímž byl vůz poškozen, snažil se dostati se z prohlubně přepnutím na vyšší rychlost, ale tím, jak motor silně pracoval, vznikla další škoda na vozu. Žalobní nárok proti pojišťovně uznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu, pokud nastalo poškození pádem do prohlubně, neuznal ho však po právu, pokud nastala škoda ze šoférova úsilí dostati se z prohlubně. Odvolací soud k žalobcovu odvolání napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Nesprávné právní posouzeni věci spatřuje odvolatel v tom, že soud prvé stolice dospěl k závěru, že poškození, způsobené nesprávnou manipulací s vozem, nespadá pod pojištění. Náhledu odvolatelovu nelze přisvědčiti. Aby poškození vozidla, o kteréž v tomto případě jde, kryto bylo pojistkou, jest podle § 1 pojišťovacích podmínek potřebí, by škoda způsobena byla ne úmyslně přivodeným úrazem, t. j. vnější násilnou příčinou, ať byl způsoben úraz takový opomenutím řidiče silostroje, ať selháním nebo vadami v činnosti silostroje, které při dostatečné péči nebyly znatelný, nebo sesutím půdy, mostu nebo silnice nebo jinakými ze zevnějšku působícími událostmi. Z tohoto ustanovení § 1 podmínek pojišťovacích plyne, že mezi škodou na vozidle a zevnější násilnou příčinou musí býti příčinná souvislost tak, že jen tenkráte nastává případ pojistkou krytý, když škoda vznikla bezprostředně jako přímý následek úrazu a pouze v důsledku jeho. Nejsou tedy pojistkou kryty případy, které snad nastaly prostředečně, po případě u příležitosti nějaké vnější násilné příčiny, když škoda vznikla nikoliv následkem vnější násilné příčiny, nýbrž z jiné příčiny, s vlastním úrazem nesouvisející. V souzeném případě jest zjištěno, že následkem proboření se automobilu zadním pravým kolem do silnice do hloubky nejméně 30 cm způsobena byla škoda zničením hruškového kola s jeho kuličkovým ložiskem, s přelomením vřetena napínače řetězů a poškozením jeho bronzových rour, kdežto ostatní poškození nastala teprve pokusy, dostati vůz z probořeného místa a že poškození toto nemohlo nastati za žádných okolností probořením se zadního kola vozidla. Poškození posléz uvedená nejsou tedy v příčinné souvislosti s úrazem a vznikla jedině nesprávnou manipulací s vozem se strany šoféra. V tomto případě nelze tvrditi, že případ pojištění nastal. Když prvý soud uznal, že nárok na náhradu škody způsobené poškozením rychlostní skříňky a soukolí s kuličkovými ložisky a vidlicemi pro přesunování rychlosti, jež jsou umístěny uvnitř této skříňky, jakož i příslušných nutných demontážních a montážních prací k odstranění těchto závad co do důvodu není po právu, učinil tak právem, posoudiv tím věc po stránce právní správně.
Nejvyšší soud nevyhověl žalobcovu odvolání. Důvody:
Po stránce právní shledává dovolací soud správným názor odvolacího soudu, že podle § 1 pojišťovacích podmínek musí býti příčinná souvislost mezi zevnější násilnou příčinou a škodou na vozidle a že pojistkou, t. j, pojišťovacími podmínkami, všeobecnými i zvláštními, nejsou kryty případy poškození vozidla, které nastaly u příležitosti vnější násilné příčiny, nejsou však následkem této vnější násilné příčiny, nýbrž následkem jiné příčiny, s vlastním úrazem nesouvisející. Vývody dovolání nejsou způsobilé, by seslabily nebo vyvrátily správnost důvodů napadeného rozsudku. Mínění dovolatelovu, že pojistkou kryta jsou všecka poškození vozidla při úrazu vnější násilnou příčinou, ať souvisejí s úrazem bezprostředně nebo jen prostředně, nelze přisvědčiti, poněvadž to ani z ustanovení § 1 pojišťovacích podmínek, ani z ustanovení podmínek zvláštních nelze vyčisti a výklad, který dovolatel těmto ustanovením dáti chce, jejich doslovu neodpovídá a je příliš širokým. Zanedbání povinnosti řídíce silostroje nemá na povinnost žalované pojišťovny k náhradě škody vlivu jen tehdy, když přivodilo zevní násilnou příčinu, z níž škoda nastala, nebo když ji aspoň spoluzavinilo. Zanedbání povinnosti řidičovy po úrazu a z toho povstalá škoda nespadá pod případ poškození pojištěním krytý, poněvadž toto zavinění řidičovo nepřivodilo působení zevní násilné příčiny, nýbrž samo zavinilo škodu na vozu po úrazu, tedy po působení zevní násilné příčiny vzniklou. Správnost úsudku, že na tyto řidičem zaviněné škody ani zvláštní podmínky v pojistce uvedené se nevztahují, vysvítá z toho, že zvláštní ustanovení mluví o nepřístojné obsluze nebo použití automobilu třetími cizími osobami, ale řidiče automobilu jako zaměstnance vlastníka automobilu nelze považovati za třetí cizí osobu ve smyslu těchto zvláštních podmínek pojišťovacích. Přepnutí rychlosti motoru řidičem po zaboření auta do dlažby silnice, tedy po působení vnější násilné příčiny — za tím účelem, by auto z proboření ven se dostalo, způsobilo dle skutkových zjištění nižších soudů, že nastaly na autu žalobcově škody, které nebyly v příčinné souvislosti se zabořením auta do dlažby. Když tomu tak, není ohledně těchto škod příčinné souvislosti s úrazem zaviněným násilnou zevní příčinou a proto správným jest úsudek soudu odvolacího, že za tyto škody žalovaná neručí.

Citace:

č. 6360. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 397-399.