NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 2640.

O »neodolatelné donucení (stav nouze)« ve smyslu §u 2 g) tr. zák. jde jen tenkráte, jednal-li pachatel pod dojmem přítomného bezprostředně hrozícího nebezpečí, jež bylo jedinou pohnutkou ke spáchání činu, a jemuž nebylo lze jinak uniknouti než spácháním zločinu, předpokládajíc, že pachatel nezavinil stav nouze trestným činem a že nemá právní povinnosti snášeti hrozící škodu.
I když jsou tu podmínky stavu nouze, nelze vyloučiti trestnost, je-li hodnota statku obětovaného nepoměrně vyšší než zachráněného.
(Rozh. ze dne 3. února 1927, Zm II 506/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl, po ústním líčení zmateční stížnost otce obžalovaného do rozsudku zemského trestního jako porotního soudu v Brně ze dne, 22. listopadu 1926, jímž byl obžalovaný uznán vinným, zločinem vraždy prosté podle §§ů 134, 135 čís. 4. tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost dovolává se důvodu zmatečnosti čís. 6 §u 344 tr. ř., dovozujíc, že porotní dvůr soudní porušil zákon v ustanovení §§ 319 a 320 tr. ř., nedav porotcům jednak otázku dodatkovou na neodolatelné donucení podle §u 2 g) tr. zák., jednak otázku eventuální na přečin podle §u 335 tr. zák. Budiž podotknuto, že podle obsahu protokolu o hlavním přelíčení obhájce sám těchto otázek nenavrhl. Pokud jde o otázku dodatkovou ve směru §u 2 g) tr. zák. má stěžovatel za to, že okolnosti tvrzené obžalovaným při hlavním přelíčení, totiž, že pojal úmysl sejíti společně s Bertou P-ovou se světa a, že provedl jej následkem toho, že mu rodiče bránili v poměru k ní, že jeho otec jí opětně vyhrožoval ublížením na těle, neupustí-li od obžalovaného, a jemu hrozil pro ten případ vyděděním, — ve spojení se zjištěním, že otec obžalovaného byl odsouzen pro zločin vydírání, spáchaný na Bertě P-ové, poukazují k tomu, že obžalovaný spáchal čin z neodolatelného donucení, a že tudíž měla býti porotcům dána příslušná otázka dodatková. Než zmateční stížnost zneuznává podstatu stavu vylučujícího trestnost podle §u 2 g) tr. zák., pokládajíc ono tvrzení za, dostatečné k naplnění jeho zákonné podstaty. Podle ustálené judikatury i nauky lze mluviti o neodolatelném donucení (stavu nouze) jen tenkráte, jednal-li pachatel pod dojmem přítomného bezprostředně hrozícího nebezpečí, jež bylo jedinou pohnutkou ke spáchání činu, a jemuž nebylo lze jinak uniknouti, než spácháním zločinu, předpokládajíc, že pachatel nezavinil stav nouze trestným činem a že nemá právní povinnosti snášeti hrozící škodu. Než i kdyby byly splněny ony všechny předpoklady, slušelo by vyloučili beztrestnost, je-li hodnota statku obětovaného nepoměrně vyšší než hodnota statku zachráněného. V souzeném případě chybí první a základní předpoklad neodolatelného donucení, ježto obžalovaný sám netvrdil, že mu hrozila přímá a bezprostřední újma; poukazoval pouze na budoucí újmu — vydědění a netvrdil ani, že usmrcení P-ové bylo jediným prostředkem, by odvrátil újmu, která mu v budoucnosti hrozila a co hlavního: neúměrnost mezi obětovaným statkem — cizím životem — a zachráněným — dědictvím a přízní rodičů — jest tak do očí bijící, že již o sobě vylučuje beztrestnost z důvodu neodolatelného donucení. Porotní soud nesměl dáti tuto otázku, poněvadž stav obžalovaným, tvrzený neodpovídal zákonné podstatě podle §u 2 g) tr. zák.; soud by byl porotce uvedl v omyl ohledně pojmu neodolatelného donucení, kdyby jim byl takovou otázku dal. Nebylo ani zákonných předpokladů pro otázku eventuální na přečin podle §u 335 tr. zák. podle §u 320 tr. ř., ježto nikdo za řízení netvrdil, že se Berta P-ová sama usmrtila a že jí obžalovaný při tom pouze pomáhal (na př. opatřením vražedného nástroje), jak by předpokládaly zákonné ustanovení §u 319 tr. ř. a skutková podstata §u 335 tr. zák. Bylo proto neodůvodněnou zmateční stížnost zavrhnouti.

Citace:

Čís. 2640. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 94-95.