K reformě tiskového zákona uvádí některé zajímavé poznámky »Časopis československých knihovníků« (roč. II. str. 128—130), který jednak glosuje článek dra Koutníka v »Parlamentu« (č. 5), jednak přináší některé nové náměty. Autor (šifra St.) poukazuje především, že v předložené osnově čís. tisku 2042 bez hlubšího důvodu mate osnova pojem tisků volných s povinnými, kopírujic tak otrocky vzor německý, při čemž však povinnost odváděti výtisky není dosti přesně definována, takže asi by zůstalo při nynější praksi labilní a škodlivé jak nakladatelům, tak i knihovnám. Velmi výstižně se ukazuje také na neudržitelný systém dosavadního odvádění povinných výtisků některým knihovnám, jako knihovně ministerského předsedy, ministerstva vnitra. Národního Shromáždění, kdež se kupí materiál vyžadující obrovského finančního nákladu k zpracování, svázání, umístění atd., zatím co na př. universitní knihovny dostanou (a někdy — jde-li o publikace z jiné země — také nedostanou) pouze jediný exemplář hledané a stále vypůjčené knihy. Ovšem těžko lze si představiti technické provedení autorova návrhu, jak a kam roztříditi povinné výtisky. Je to jen o důkaz více, jak nadbytečné jsou tyto knihovny a jak naléhavé je také řešiti organisaci všech knihoven. Ostatně se nezdá, že by valně předložená osnova byla dána k posouzení jak knihovnickým odborníkům, tak právnickým odborníkům. Ča.