NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

— Čís. 8827 —
425
Čís. 8827.

Ustanovil-li zůstavitel, vydědiv syna ve prospěch vnuků (§ 773 obč. zák.), že povinný díl odkazuje synovým dětem, nyní žijícím, i těm, kteří se později narodí, se splatností, jakmile nabudou zletilosti, jest přiznati vnukovi, nabyvšímu zletilosti, nárok na vyplacení jeho podílu složením k soudu. Jest pak věcí oprávněného vnuka, by se domáhal na opatrovnickém soudu, by dětem dosud nenarozeným byl zřízen opatrovník, s jehož souhlasem pak může po případě opatrovnický soud vydati podíl oprávněnému proti tomu, že tento poskytne náležitou jistotu, že v případě, narodí-li se otci ještě nějaké dítě, vydá mu ze svého podílu poměrný na ně připadající díl.
(Rozh. ze dne 23. března 1929, Rv I 1009/28.)
V poslední vůli zůstavitele bylo ustanoveno: Ohledně syna svého Jaroslava В., kterého pro jeho dosavadní nehospodárnost tímto výslovně na jeho povinný díl obmezuji, ustanovuji, by z té příčiny, poněvadž jest důvodná obava, že by on, kdyby podíl po mně do rukou dostal, jej snadno promarniti mohl, mu jeho povinný díl, který mu tímto obnosem 18000 Kč stanovím podle § 773 obč. zák. úplně byl odňat, aby týž jeho dětem byl zachován. Ustanovuji proto, by tento jeho povinný podíl 18000 Kč na místě jemu samému byl vyplacen jeho dětem, které již na živu jsou aneb které se ještě zrodí, a sice všem stejným dílem a ustanovuji dále, by tento podíl jejich 18000 Kč pro ně na usedlosti čís. 3 a 43 v M. byl knihovně pojištěn, aby universální dědička z něho ode dne mého úmrtí 4% úroky vyplácela, by úroky ty každoročně k rukám jejich zákonného zástupce na jejich výživu, šacení a vychování byly vypláceny a by podíly tyto až při zletilosti těchto vnuků mých byly splatné. Jaroslav B. měl čtyři děti. Nejstarší z nich, stav se zletilým, domáhal se na žalovaných majitelích usedlosti čís. 3 a 43 zaplacení 4500 Kč. Procesní soud prvé stolice žalobu pro tentokráte zamítl. Odvolací soud k odvolání žalobce napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Odvolatel nesprávně vykládá si smysl posledního pořízení, uváděje, že splatnost podílů vnuků zůstavitele jest závislá jen na tom, že obdařený dosáhne zletilosti, neboť přehlíží, že v závěti jest výslovně stanoveno, že 18000 Kč má býti vyplaceno dětem Jaroslava В., které jsou na živu, anebo které se ještě narodí, a sice stejným dílem. Jest zde tedy vlastně stanovena odkládací podmínka podle § 696 obč. zák., neboť odkázané právo nabude účinnosti co do celého podílu, pokud se týče co do kvóty jeho pro jednotlivé děti, až bude lze zjistiti, kolik dětí skutečně Jaroslav B. má. Podle toho pak bude lze teprve stanoviti jednotlivé podíly dítek na 18000 Kč, neboť se má tento podíl rozděliti mezi ně stejným dílem. Ježto žalobce v žalobě netvrdil, tím méně se pokusil dokázati, že Jaroslav B. další děti míti nemůže a nelze tedy zjistiti, mezi kolik potomků 18000 Kč by mělo býti rozděleno, an Jaroslav B. ještě může míti další potomky, a jest proto — Čís. 8827 —
426
výše podílu žalobcem požadovaného na ten čas neurčitá. Posoudil proto prvý soud věc správně, zamítnuv žalobu pro tentokráte. Nelze souhlasiti ani s názorem odvolatele, že přání zůstavitele, by se všem dětem po Jaroslavu B. dostalo po stejném dílu, by bylo vyhověno, kdyby po dosažení zletilosti jednoho každého oprávněného podíl mu byl vyplacen, a když děti po rozdělení podílů, které později snad Jaroslavu B. se narodí, by se mohly domáhati na ně připadající kvóty od sourozenců, kterým podíl v době jejich zletilosti byl vyplacen, an odvolatel přehlíží, že zůstavitel v posledním pořízení výslovně žádá, by podíly dětí Jaroslava В. byly zajištěny na usedlosti č. p. 3 a 43, že tedy vyplacením podílů dětem postupně nabyvším zletilosti by bylo poškozeno postavení dalších po nich narozených dětí.
Nejvyšší soud změnil rozsudky obou nižších soudů v ten rozum, že žalovaní jsou povinni z pohledávání 18000 Kč vloženého pro děti Jaroslava В. podle odevzdací listiny ze dne 27. října 1911 ve vl. čís. 3 poz. knihy jako vkladbě hlavní a ve vložce čís. 56 jako vkladbě vedlejší složiti pro žalobce k soudu 4500 Kč s úroky 5% ode dne 16. února 1928 do 14 dní pod exekucí.
Důvody:
Pod dovolacím důvodem § 503 čís. 4 c. ř. s. vytýká žalobce, že odvolací soud nesprávně vykládá ustanovení poslední vůle zůstavitelovy o splatnosti podílů, zůstavených vnukům zůstavitele. K vůli porozumění a vystižení pravé vůle zůstavitele jest si ujasniti obsah ustanovení poslední vůle zůstavitelovy, o něž tuto jde a jehož dolov byl uveden z počátku. Jest dovolateli přisvědčiti, že podle vůle zůstavitele splatnost odkazu nastává, jakmile ten který vnuk dosáhne zletilosti. Žalobce zletilosti dosáhl a právem proto se dovolává zmíněného ustanovení posledního pořízení a bylo mu přisouditi zažalovaný nárok. Nelze však přiznati žalobci toto právo z uvedeného ustanovení plynoucí bez omezení, jelikož by to odporovalo dalšímu ustanovení poslední vůle a tím i vůli zůstavitelově. Neboť zůstavitel projevil též výslovně vůli, by podíl 18000 Kč »byl vyplacen dětem (Jaroslava В.), které již na živě jsou, neb které se ještě zrodí, všem stejným dílem«. Kdyby se tedy vyhovělo žalobě bez omezení, mohlo by se státi, že by potomek Jaroslava B., který by se mu ještě narodil, byl zkrácen, což zůstavitel jistě nechtěl. Rozhodnutí, že se vyděděnému synu zůstavitelovu již další dítě nenarodí, padne teprve deset měsíců po jeho smrti a musili by proto podle názoru nižších soudů vnuci zůstavitele až do té doby na vyplaceni odkazu čekati. To zajisté nebylo vůlí zůstavitele, který ustanovil, že odkazy pro potomky vyděděného syna jsou splatné v den jejich zletilosti. Jest proto přiznati zletilému odkazovníku nárok na vyplacení odkazu dnem dosažení zletilosti. Poněvadž však nutno chrániti žalované před možnou škodou, nebylo jim uloženo, by zažalovaný peníz platili přímo do rukou žalobci, nýbrž, by jej toliko složili k soudu pro něho, třebaže to v žalobní prosbě nenavrhl (viz rozh. čís. 523, 2790, 3175, 3269, 4747 sb. n. s.). Bude pak na soudu opatrovnickém, aby zřídil nenarozeným dítkám vyděděného syna opatrovníka a za jeho souhlasu po případě dal svolení k vydání 4500 Kč s přísl. žalobci proti tomu, že poskytne náležitou jistotu, že v případě, narodí-li se jeho otci ještě nějaké dítě, vydá mu ze svého podílu poměrný na ně připadající díl tak, by se všem dětem vyděděného syna dostalo stejného podílu z odkazu jim zůstavitelem zanechaného. Bude pak věcí žalobcovou, by se na soudu opatrovnickém domáhal, by odkazovníkům dosud nenarozeným byl zřízen opatrovník, na němž by požadoval uvolnění zmíněného odkazu.

Citace:

č. 8827. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 449-451.