Čís. 6872.

Pokud neručí majitel amerických houpaček za úraz při jich provozu. Oběžníkem správy politické v Čechách ze dne 29. prosince 1919 nebyl majitel houpaček vázán.
(Rozh. ze dne 8. března 1927, Rv I 1074/26.) — Čís. 6872 —
422
Žalobce vypadl z americké houpačky, náležející žalovanému, a těžce se poranil. Žalobní nárok na náhradu škody neuznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nesprávné právní posouzení shledává žalobce v tom. že soud nevychází ze stanoviska, že důkaz o zachování předpisů a péče, náležejících podnikateli houpaček, patří žalovanému. Odvolací soud nesprávně prý posuzuje nezachování úředního nařízení ve výnosu zemské politické správy ze dne 29. prosince 1919 a nařízení v licenční knížce, neprávem nepřihlíží k předpisu §u 1311 obč. zák., v němž slovem »zákon« rozuměti jest jakýkoli platný předpis vrchnostenský, který chce zabrániti nahodilému poškození. Jde prý o trestný čin žalovaného podle §u 335 tr. zák. a nařízení ze dne 30. srpna 1857, čís. 198 ř. zák. Odvolací soud dále prý nesprávně používá právních pravidel při výkladu o příčinné souvislosti úrazu s nedodržením předpisů, ježto stačí pouhá možnost úrazu, nastal-li totiž tím, že nebylo dbáno předpisů. Dále prý odvolací soud neposoudil správně příčinnou souvislost úrazu s tím, že houpačky nebyly zařízeny tak, by byl znemožněn výkyv 75 případně 70 stupňů, nesprávně prý usuzuje na vlastní zavinění žalobce na úrazu, ježto houpání ve stoje a vysoko není zaviněním. Žalovaný prý ručí nejen podle §u 1297 obč. zák. za pozornost obyčejnou, nýbrž podle §u 1299 obč. zák. za zvláštní pozornost odborníka, podnikatele houpaček, a má proto vinu, že trpěl houpačku, která nevyhovovala předpisu, jímž úřad vyslovil, že podnikatel ručí za škodu vypadnutím osob, tedy že ručí v tomto případě za výsledek. Žalovaný prý patrně nedbal předpisů proto, že je pojištěn proti povinnému ručení, a z toho, že pojišťovna nabídla na vyrovnání 3000 Kč, prý plyne, že žalovaný si byl vědom viny. K posouzení uplatňovaných dovolacích důvodů nutno ujasniti si skutkový základ sporu a právní pravidla, dle nichž jest jej posuzovati. Žalobce domáhal se náhrady škody proto, že žalovaný prudkým zabrzděním způsobil, že vypadl z houpačky a těžce se na těle poškodil, a později uvedl ještě, že žalovaný zanedbal opatření bezpečnostní, předepsaná v oběžníku zemské politické správy ze dne 29. prosince 1919 a to, 1. by houpačky byly zařízeny tak, by výkyv byl omezen na 75 stupňů, 2. by člunky a prostor houpaček byly ohrazeny zábradlím, které by znemožňovalo vypadnutí, 3. by vývěskem bylo stanoveno přípustné zatížení. Podle toho zakládal žalobce svůj nárok na činu nedovoleném, a to činu trestném podle §u 335 tr. z. Dovolatel právem zdůrazňuje, že ku vzniku nároku na náhradu škody jest potřebí průkazu vzniku škody, činu nedovoleného a příčinné spojitosti obou. Podle §u 335 tr. zák. jest pak nedovoleným čin neb opomenutí, o němž pachatel podle přirozených jeho následků, které snadno každý může poznati, nebo podle předpisů zvlášť vyhlášených anebo podle svého stavu, úřadu, povolání, své živnosti, svého zaměstnání nebo vůbec vzhledem ku zvláštním svým poměrům může seznati, že se jím může způsobiti nebo zvětšiti nebezpečí života, zdraví nebo tělesné bez- — Čís. 6872 —
423
pečnosti lidí. Avšak marně se dovolatel dovolává předpisů oběžníku zemské politické správy ze dne 29. prosince 1919. Jednak ani sám netvrdí, že tyto předpisy byly vyhlášeny, nebo žalovanému zvlášť oznámeny. Též ze znění a podpisu onoho oběžníku neplyne, že jde o předpisy vyhlášené, nýbrž naopak že to jest návod pro politické úřady při povolování provozu amerických houpaček. Takový vnitřní předpis pro úřad však obecenstvo neváže, nebyl-li vyhlášen, a proto ani žalovaný není jím vázán. Tím ovšem není ještě řečeno, že by nedostatek vyhlášení předpisu měl za následek, že ho není vůbec třeba dbáti. V takovém případě nutno však posuzovati podle okolností, zda nezachování předpisů příčí se také obyčejné pozornosti nebo zvláštní péči odborníka — podnikatele takových houpaček. S toho hlediska lze přihlédnouti k dovolacím důvodům, jež se již nezabývají zaviněním žalovaného, záležejícím v neopatrném zabrzdění. Tu pak výtka, že nebyl znalecký důkaz a posudek doplněn při ústním jednání v tom směru, zda předepsané zábradlí u člunku bylo by znemožnilo vypadnutí žalobce, není odůvodněna již proto, že znalec k této otázce odpověděl již záporně. Shledal totiž, že člunky mají zábradlí 22 cm vysoké, ohraničující úplně sedadlo, a že jen při vstupu je mezera široká 69 cm při okraji člunku a 31 cm ve výši hlavy, že tedy chybí podle předpisu uvedeného oběžníku úplné ohraničení člunku při vstupu. Posudek znalce vyzněl pak v ten smysl, že tato neúplnost zábradlí není v příčinné spojitosti s úrazem. Znaleckým posudkem je vlastně tedy jíž zodpověděna otázka, kterou chtěl míti zodpověděnu dovolatel doplněním posudku, totiž zda by bylo nařízené ohrazení člunku znemožnilo vypadnutí, a to jednak tím, že znalec nepokládá za nařízené ohrazení takové, jaké má na mysli dovolatel, totiž ohrazení zábradlím ve výši 130 cm a to kolem celého člunku, a že pokládá za to, že by i (nedostávající se) ohrazení vstupu do člunku sotva bylo úraz znemožnilo. Ostatně potřebu ohrazení takového, jaké dovolatel nyní uplatňuje, v prvé stolici ani netvrdil. Též nevytkl ničeho, když znalec shledal, že onomu nařízení odporuje jen nedostatek ohrady při vstupu do člunku, a dal znalci pouze otázku, zda nedostatky jím zjištěné jsou v příčinné souvislosti s úrazem. Proto nebylo třeba doplniti znalecký důkaz a netřeba se obírati ani tím, zda jest správným názor odvolacího soudu, že návrh na doplnění důkazu byl opožděn. Nedostatečné uvážení bezpečnostních předpisů nespadá pod dovolací důvod čís. 2, nýbrž pod čís. 4 §u 503 c. ř. s., ježto jde o úsudek právní. Odvolací soud zabýval se výtkou dovolatelovou o neúplnosti znaleckého posudku a není tedy správno tvrzení dovolání, že odvolací soud k této výtce nehleděl.
Prováděje dovolací důvod čís. 4 §u 503 c. ř. s. vytýká dovolatel především, že odvolací soud nesprávně posuzoval průvodní břemeno ve smyslu §u 1298 obč. zák. Ale dovolatel neopřel v prvé stolici svůj nárok o zanedbání smluvní povinnosti žalovaného, a proto jest nynější jeho tvrzení o zanedbání této povinnosti nedovolenou novotou podle §u 504 c. ř. s. Ostatně žalovaný prokázal, že jednal opatrně i jako podnikatel houpaček. Právem ovšem dovolatel zdůrazňuje, že žalovaný — Čís. 6872 —
424
měl svůj podnik bez ohledu na předpisy zařídili tak podle přirozenosti věci, by houpání bylo bezpečné. Pokud však buduje dovolatel nesprávnost právního posouzení na zanedbání předpisu již uvedeného oběžníku zemské politické správy, nelze jeho vývodům přisvědčiti, ježto nejde o předpisy vyhlášené, a, pokud buduje na předpokladu, že je předepsáno zábradlí 130 cm vysoké, uchyluje se od posudku znaleckého, který nižší soudy berou za základ, tedy nevychází ze zjištění nižších soudů. Zodpovědění otázky, jaké zařízení technicky znemožňuje vypadnutí, jest věcí technického úsudku, jde tedy o otázku skutkovou. Soud nebyl sice vázán ani po stránce skutkové posudkem znalce, mohl také po stránce právní samostatně posouditi, zda bylo zařízení houpaček nedostatečné zaviněním žalovaného, tedy otázku viny. Ale dovolací soud nemá možnosti, by se uchyloval od posudku znalce i zjištění nižších soudů, že scházelo jen zahrazení vstupu do člunku a proto nepřičítal žalovanému viny na tom, že neopatřil zábradlí 130 cm vysoké, totiž takové, které by bylo podle dovolatelova úsudku úplně znemožnilo vypadnutí. Žalovanému to nebylo v licenční knize nařízeno a dovolací soud nepokládá za to, že by byl žalovaný jako odborník musil takovým zábradlím člunky opatřiti, když ani znalec toho nežádá a denní zkušenost učí, že americké houpačky takovéhoto ohrazení nemají a je dovoleno jich používati. Ovšem scházelo podle znalcova úsudku uzavření vstupu do člunku. Než znalec vylučuje příčinnou souvislost vypadnutí s tímto nedostatkem a tento závěr sdílejí i nižší soudy. Jde tu o závěr skutkový, otázku hodnocení znaleckého důkazu, již dovolací soud nemůže přezkoumávati. Další výtka, již dovolatel činí žalovanému, že neměl při houpačkách bezpečnostního zařízení, aby výkyv byl omezen na 75 stupňů, není odůvodněna proto, že toto zařízení bylo sice předepsáno oběžníkem ze dne 29. prosince 1919, ale nevyhlášeným, tedy žalovaného nevížícím. Ovšem žalovaný měl dbáti předpisu ve své licenční knížce, by plátěná střecha byla tak konstruována, by umožnila výkyv jen do 70 stupňů od čáry vertikální. Ale v tomto směru žalobce v prvé stolici svůj nárok ani neopíral o to, že žalovaný neměl střechy takto konstruované a že právě to bylo příčinou úrazu. Žalobce nedovolával se v prvé stolici toho, že vypadnutí bylo následkem nepřípustného výkyvu, nedoličoval příčinnou spojitost takového výkyvu s úrazem. To nemůže doháněti v řízení dovolacím a není proto potřebí zjišťovati, zda střecha vyhovovala předpisům. Zbývá jenom posouditi a přezkoumati odvolací rozsudek v tom, zda žalovaný nezanedbal toho, co mu jeho živnost a stav přikazovaly a co mu bylo předepsáno licencí při provozu houpaček. Licencí a přirozeností věci bylo mu předepsáno, aby dbal toho, by houpačky nebylo užíváno způsobem nebezpečným, a tu jest zjištěno, že žalovaný této povinnosti vyhověl, napomínal právě žalobce, by se vysoko nehoupal, a také brzdil, by nebezpečné houpání zamezil. Podle toho, co uvedeno, nebylo prokázáno zavinění žalovaného, a proto není třeba obírati se otázkou, zda byla nesprávně věc posouzena po stránce právní ohledně příčinné spojitosti s úrazem a ohledně zavinění žalobcova.

Citace:

Čís. 6872. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 447-450.