NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3751.

Vojenské věci: I. Bývalý rakousko-uherský vojenský gážista v záloze nestal se čsl. gážistou tím, že za mobilisace roku 1921 narukoval a jako gážista v záloze v čsl. armádě skutečně sloužil. — II. Kterak jest nepřevzatého bývalého rak.-uh. vojenského gážistu zařaditi do čsl. armády?
(Nález ze dne 16. června 1924 č. 10937.)
Věc: Dr. Lud. K. v L. proti ministerstvu národní obrany o převzetí v hodnosti gážisty a o zařadění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Přihláškou z 27. srpna 1919 žádal st-1 o převzetí do svazku čsl. armády v hodnosti gážisty v záloze, udávaje, že jest narozen roku 1895, příslušný do Lučence, že byl odveden 14. března 1915 k horskému dělostřeleckému pluku č. 127, u něhož sloužil i po absolvování jednoroční dobrovolnické školy jako poručík v záloze až do 26. září 1918 v poli.
Nař. rozhodnutím zamítlo mno tuto přihlášku st-lovu podle § 1 zák. z 19. března 1920 č. 194 Sb. a vtělilo st-le jako prostého vojína do vojenského poměru podle ustanovení § 2 bran. zák. do stavu dělostřeleckého pluku č. 205.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Míní-li stížnost, že se st-1 stal čsl. gážistou tím, že jako příslušník ročníku 1895 byl za mobilisace povinen dne 28. října 1921 narukovati a že až do 11. listopadu 1921 jako poručík v záloze skutečně sloužil, jest na omylu. Bývalý gážista vojenský jest do čsl. armády převzat a stává se čsl. vojenským gážistou jedině výrokem mno podle § 1 cit. zák. učiněným. O těch, jejichž přihláška nebyla takto ještě vyřízena, ustanovil § 7 nař. vl. z 27. července 1920 č. 470 Sb., že mají býti prozatím vedeni dále v evidenci jakožto vojenští gážisté. Z toho jde, že mají prozatím všechna práva a povinnosti vojenského gážisty, tedy také, jsou-li v případu mobilisace povinni dle branného zákona činnou službou — právokonati službu tu v hodnosti a s požitky gážisty. Ovšem jen prozatím, až do rozhodnutí o jejich přihlášce.
Toto prozatímní oprávnění, jehož byl i st-1 účasten, jest jen důsledkem prozatímní evidence ve smyslu cit. § 7, nikoli však uznáním charakteru st-lova jako čsl. důstojníka.
Než ani jinak není stížnost, pokud jde o nepřevzetí st-lovo, důvodná. (Boh. 837 a 1345 adm.).
Proti výroku o zařadění brojí stížnost výtkou nezákonnosti z těchto důvodů:
Ve své přihlášce uvedl st-1, že má klasifikaci B, t. j. že jest nezpůsobilý k službě v poli čili že jest důstojníkem mimo službu, nepodléhá tedy dle poslední věty 2. odst. § 7 nař. z 27. července 1920 č. 470 Sb. branné povinnosti a výrok o jeho zařadění do vojenského poměru jest nezákonný. Klasifikaci B obdržel st-l v Innomostí, utrpěv ke konci války otravu jedovatými plyny. Nedošly-li snad spisy o tom ke st-lovu pluku, měl úřad vyzvati st-le, aby podal bližší vysvětlení v této věci.
Nezákonným jest prý i zařadění st-le k dělostřeleckému pluku č. 205, jenž leží v Čechách, neboť dle předpisu § 7 cit. nař. má se zařadění státi dle domovské příslušnosti vojínovy.
Ani tyto námitky nejsou důvodné. Tvrzení, že ve své přihlášce st-1 uvedl, že obdržel klasifikaci B, neodpovídá skutečnosti, neboť ve své přihlášce udal st-1 jen, že sloužil až do 26, zářů 1918 jako dělostřelecký poručík v záloze v poli. Rovněž není správným závěr, že nabytím klasifikace B se bývalý gážista v záloze stal důstojníkem v poměru »mimo službu«, neboť gážista takový zůstal i při klasifikaci B v záloze a do poměru mimo službu byl by mohl přijíti jen výslovným přeložením do poměru tohoto. (Srovnej »Wehrvoschriften IV. díl Besondere Bestimmungen § 6 č. 3—6«.) Že by se tak bylo stalo, stížnost ani netvrdí. Nevztahuje se tedy na st-le ustanovení poslední věty § 7, odst. 2. cit. nař. č. 470, dle něhož nepřevzatí bývalí vojenští gážisté mimo službu branné povinnosti nepodléhají, nýbrž předchozí ustanovení téhož odstavce, dle něhož nepřevzaté gážisty v záloze jest vřaditi jako prosté vojíny do zálohy podle domovské příslušnosti, podléhají-li ještě branné povinnosti podle § 2 bran. zák. Jest tedy k těmto osobám hleděti jako k mužstvu a jest pro jejich převod do nového branného poměru směrodatná část III. cit. nařízení (§§ 18—33), v daném případě § 21 lit. a), dle něhož jest do zálohy vřaditi mužstvo, které již podle branného zák. z r. 1912 patřilo do zálohy (t. j. po 12 roků od odvedení čítaje, ve kteréž době jest zahrnuta ovšem i presenční služba).
Tento předpis nerozlišuje však co do klasifikace a § 2 bran. zák. stanovil, že branné povinnosti podléhají všichni státní občané čsl. od 20 do 50 roku věku. Tyto všecky podmínky jsou dány u st-le, jenž se narodil r. 1895 a odveden byl r. 1915. St-lova klasifikace nebyla tedy pro jeho vřadění relevantní a není vadou, nebyla-li žal. úřadem ve smyslu § 34 a 35 cit. nař. zjišťována.
Zařadění má se dle shora uvedeného provésti ovšem podle domovské příslušnosti vojínovy, jak stížnost správně uvádí, ale to neznamená, jak rojní stížnost, zařadění ke pluku, jenž jest v obvodu vojínovy domovské příslušnosti posádkou, nýbrž zařadění ke pluku téže zbraně, jenž se z obvodu onoho, t. j. dříve z dotyčného vojenského teritoriálního okresu, resp. nyní z oblasti dotyčného zemského vojenského velitelství doplňuje (§ 1 cit. nař., § 68 branných předpisů z 28. července 1921 č. 269 Sb.).
Jest tedy nerozhodné, kde se dělostřelecký pluk č. 205, k němuž byl st-1 zařaděn, nalézá posádkou; že by se pluk tento z řečené oblasti nedoplňoval, st-1 netvrdí.
Není tudíž stížnost důvodnou i bylo ji zamítnouti.

Citace:

č. 3751. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 104-106.