NPD documents search: Váž. tr., 16 (1934)

Čís. 8264.

Ztráta způsobilosti k výdělku po smíru o výživném odůvodňuje nárok manželky na zvýšení výživného, byl-li smír ujednán se zřetelem na poměry v době smíru.
(Rozh. ze dne 31. srpna 1928, R I 628/28.)
Při dobrovolném rozvodu manželství od stolu a lože v roce 1923 zavázal se manžel platiti manželce výživné měsíčních 350 Kč. Žalobu, jíž se domáhala manželka na manželi placení zvýšeného výživného měsíčních 600 Kč, ježto se stala k výdělku nezpůsobilou, kdežto majetkové poměry manželovy se zlepšily, procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a uložil prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, dále o žalobě jednal.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
V rozhodnutí sb. n. s. čís. 5484, jehož se stěžovatel dovolává, se sice praví, že žalobkyně, která se domáhá zvýšení výživného, protože je pro churavost neschopna výdělku, nemůže tuto okolnost uplatňovati, by docílila změny sjednané úmluvy, poněvadž mohla počítati s tím, že nebude vždy zdráva a schopna výdělku. Odůvodněn jest však výrok, že mohla s tím počítati, že se stane neschopnou k výdělku, úvahou, že sama tvrdila, že žalovaný byl příčinou toho, že její zdraví je podlomeno a že se hned po zrušení manželského společenství musila dáti léčiti, takže jest patrno, že se u žalovaného roznemohla. Šlo tedy v tomto případě o jiný skutkový stav, než jaký jest podkladem souzeného případu. Neboť v souzeném případě opírá žalobkyně nárok na novou úpravu výživného právě o tvrzení, že v době smíru byla s to, by si přivydělala, čeho se jí na slušnou výživu nedostávalo, že však po smíru stala se k výdělku neschopnou. Okolnosti, z nichž by vyplývalo, že žalobkyně musela již v době smíru s tím počítati, že se stane neschopnou pracovati, nebyly tvrzeny. Ztrátu způsobilosti k výdělku, nastalou po smíru, pokládá odvolací soud právem za podstatnou změnu, která může odůvodniti nárok žalobkyně na zvýšení výživného, když smír o výši výživného byl ujednán jen se zřetelem na poměry v době smíru a žalobkyně tehdy byla práce schopna. Z toho, že žalobkyně v době rozvodu a smíru vedlejšího výdělku skutečně neměla, nelze usuzovati, že strany nepočítaly s pracovní způsobilostí žalobkyně jako zdrojem příjmů. Poněvadž jde o novou úpravu výživného, nutno zjistiti též úhrnné příjmy žalovaného, tedy i, kolik činí zpropitné, které prý žalovaný dostává, pokud toto, jak odvolací soud správně poznamenává, má povahu trvalého zdroje příjmů. Doznáním žalobkyně, že zpropitné jest stejné, jako v době smíru, není jeho výše zjištěna.

Citace:

č. 8264. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 126-127.