NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Čís. 13231.

Vyživovací zákon (ze dne 16. prosince 1930, čís. 4 sb. z. a n. na rok 1931).
Soud, rozhoduje o tom, zda má býti učiněn návrh na stíhání pro trestný čin podle § 8 zák., jest oprávněn uvažovati o vhodnosti a odůvodněnosti návrhu na stíhání, jakož i o tom, zda zjištěné okolnosti odůvodňují podezření ze řečeného přestupku. Ustanovení § 84 tr. ř. nepřichází tu v úvahu.
(Rozh. ze dne 1. února 1934, R I 1296/33.) Opatrovník dítěte učinil na jeho manželského otce oznámení ve smyslu § 8 zák. čís. 4/31, tvrdě, že se otec dítěte úmyslně vyhýbá svým vyživovacím povinnostem a že dosud pro své manželské dítě nezaplatil žádné výživné. Prvý soud návrhu ve smyslu § 9 cit. zák. nevyhověl. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Ježto jde o nezl. osobu, která má právo požadovati výživné, má na jejím místě činiti trestní návrh u obžalovacího úřadu jen poručenský soud. Ve smyslu tohoto zákona přezkoumal poručenský soud, který jest oprávněn, by trestní návrh učinil, stav věci v tom směru, zda jest tu podezření trestného jednání ve smyslu § 8 cit. zák. Však k podstatě tohoto přestupku patří, že povinný k poskytování výživného nesplnil úmyslně nebo z hrubé nedbalosti povinnost k výživě, takže oprávněný, v tom případě dítě, jest vydán nouzi neb by nebyl vydán nouzi, musí býti podporován třetí osobou. Přezkoumání spisů v tomto směru nezavdává rekursnímu soudu příčinu, by trestní návrh u obžalovacího úřadu učinil, poněvadž ze spisu vychází najevo, že otec dítěte jest zaměstnán jen jako praktikant u kočovného biografu Josefa K-a, a skutečně jen za poskytování stravy a bytu, což jest potvrzeno i sdělením nemocenské pojišťovny.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Jde o dovolací rekurs podle odstavce (2) § 46 zákona ze dne 19. června 1931 č. 100 sb. z. a n., který může býti podán jen pro nezákonnost, zřejmý rozpor se spisy a zmatečnost. Není tu žádný z těchto důvodů. Nižší soudy svými usneseními nerozhodly o otázce, zda otec František K. jest vinen přestupkem podle § 8 zákona ze dne 16. prosince 1930 čís. 4 sb. z. a n. z r. 1931, nýbrž jen, zdali po rozumu § 9 téhož zákona má býti učiněn návrh na jeho stíhání pro tento trestný čin, o němž nižší soudy jsou po zákonu povolány rozhodovali. Proto byly oprávněny uvažovati o vhodnosti a odůvodněnosti návrhu na stíhání i o tom, zdali zjištěné okolnosti odůvodňují podezření řečeného přestupku, a není nezákonností, že po této stránce výsledek šetření přezkoumaly a posoudily. Ustanovení § 84 tr. ř. nepřichází v úvahu pro zvláštní ustanovení citovaného § 9 zákona čís. 4/1931. Napadené usnesení není ani ve zřejmém rozporu se spisy, neboť odůvodnění jeho má ve spisech podklad a jest otázkou právního posouzení, které z tvrzených okolností jest považovali za závažné pro rozhodnutí, otázkou tou však nejvyšší soud v souzeném případě se zřetelem k ustanovení (2.) odstavce § 46 zákona čís. 100/1931 sb. z. a n. se nemůže zabývati. Výtku zmatečnosti rekurent vůbec neprovedl a nejvyšší soud přezkoumav spisy zmatečnost neshledal.

Citace:

Čís. 13231. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 136-137.