Č. 806.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Morava): Proti mezitímním opatřením připravujícím vydání platebního rozkazu na dávku není samostatného prostředku opravného. Ten lze podati teprve proti platebnímu rozkazu.
(Nález ze dne 11. dubna 1921 č. 11410.)
Prejudikatura: nál. č. 320.
Věc: M.-O. k. t. proti zemskému výboru moravskému v Brně o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Stížnosti zamítají se jako bezdůvodné.
Důvody:
O stížnostech proti tomu vznesených uvážil nejvyšší správní soud takto:
Povinnost k placení dávky z přírůstku hodnoty nastává dle §u 21 zákona z 26. prosince 1914 č. 18 z. z. pro Moravu z r. 1915 teprve doručením platebního rozkazu, jenž musí dle §u 21 obsahovati nejen výpočet dávky, nýbrž i základy vyměřovací, a z něhož jest dle §u 20 stížnost výslovně připuštěna.
Dle toho jeví celé řízení o uvedené dávce bezprostřední účinek pro strany teprve v platebním rozkaze, s druhé strany však mají strany ve stížnosti do platebního rozkazu připuštěné prostředek, kterým lze jim odporovati výsledkům celého řízení ve všech směrech, vytčených obsahem platebního rozkazu, tedy zejména i pokud jde o podklady vyměření.
Z toho následuje, že do opatření učiněných v ukládacím řízení před vydáním platebního rozkazu stížnost ihned se nepřipouští, poněvadž opatření taková o sobě vlivu nemají, nýbrž že stížnost jest zachována až do platebního rozkazu, při kterém se teprve projeví účinek opatření dříve vydaných. Jsou tedy ovšem zásadně i tato opatření podrobena stížnosti, jenže toto stížnostní právo nelze vykonati samostatně, nýbrž jen u spojení se stížností do konečného výsledku ukládacího řízení, projevujícího se v platebním rozkaze. Stěžovatelka sama výslovně uznává, že vyzvání, aby podáno bylo prohlášení k dávce z přírůstku hodnoty, jest toliko jednáním připravujícím vydání platebního rozkazu, že tedy má povahu pouhého mezitímního opatření.
Proto nelze ve smyslu hořejších vývodů shledati v naříkaném rozhodnutí, jímž byly rekursy proti vyzvání, aby bylo podáno prohlášení k uvedené dávce, zamítnuty s výslovným odůvodněním, že stížnost jest dle §u 20 uvedeného zákona přípustná jediné do platebního rozkazu, ani nezákonnosti, ani vadnosti řízení.
Nemá-li však ten, kdo má učiniti prohlášení k dávce z přírůstku hodnoty, z formálních důvodů zvláštního opravného prostředku do vyzvání, aby dávku přihlásil, nelze zabývati se vývody stížnosti uplatňujícími, že v tomto případě nejde ani o pozemky nebo reality ani o převod podléhající uvedené dávce.
Slušelo proto z uvedených důvodů stížnosti zamítnouti jako bezdůvodné.

Citace:

č. 806. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 449-450.