NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 571.

Schvalovati lze (§ 305 tr. zák.) nezákonné a nemravné skutky též činy konkludentními.
(Rozh. ze dne 15. října 1921, Kr II 55/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 26. listopadu 1920, jímž byl obžalovaný uznán vinným přečinem proti veřejnému pokoji a řádu podle § 305 tr. zák. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Nesprávné právní posouzení věci shledává stížnost v tom, že soud prvé stolice neprávem shledal ve zjištěném jednání obžalovaného skutkovou podstatu přečinu dle § 305 tr. zák., který předpokládá, by pachatel úmyslně se pokoušel zviklati druhé osoby v jejich etických a právních náhledech. První soud prý neodůvodňuje, jak dospěl k přesvědčení, že obžalovaný tím, že míchal holí v kalužině krve zavražděného vojína a posupně se při tom smál, schvaloval vraždu. Jednání to lze v nejnepříznivějším případě dle názoru stížnosti obžalovaného kvalifikovati jako policejní přestupek. Stížnost není odůvodněna. Jest zjištěno, že v Jihlavě byly v době demonstrací, jimž padly za oběť i lidské životy, dva tábory, z nichž jeden dával na jevo soustrast a soucit s nevinnými oběťmi bouří, druhý buď zřejmě nebo mlčky se s demonstracemi stotožňoval a jednání těch, jichž vinou byly zmařeny lidské životy, schvaloval. K těmto druhým patřil také obžalovaný. Tím, že míchal holí v kaluži krve zavražděného vojáka, ačkoliv viděl, že je z piety k mrtvému ozdobena věnci a že obecenstvo, v jisté vzdálenosti opodál stojící, projevuje památce mrtvého úctu — že se obžalovaný při tom kousavě (posupně) smál a dokonce i vyplivnul, dal zřejmě na jevo opovržení k zavražděnému, projevil, že nezasluhuje soucitu a soustrasti pro tragický osud, naznačil, že správně jednali ti, kdož život jeho zmařili, čili jinými slovy, schvaloval jednání těch, kdož usmrcení vojínovo přivodili, vyjádřil uspokojení nad vraždou, činem v zákoně zapovězeným, a to takovým způsobem, že jednání jeho mohlo zviklati mravní nebo právní názory jiných. Oproti vývodům stížnosti dlužno zdůrazniti, že jednání obžalovaného daleko vybočuje z mezí pouhého hrubě beztaktního chování nebo demonstrativního jednání, zakládajícího přestupek policejní. Po stránce subjektivní zjistil první soud a také odůvodnil, že obžalovaný jednal v plném vědomí, že schvaluje čin zákonem zapovězený. Jako formálně vzdělaný absolvent střední školy musil si býti vědom toho, že jeho čin může zviklati osoby ve smýšlení dosud neustálené neb osoby mravně mělce založené vůbec v přesvědčení a názoru na to, co je mravné a v zákoně dovolené a co nikoliv. První soud neposoudil věc nesprávně, shledal-li v činu obžalovaného objektivní a subjektivní náležitosti skutkové podstaty přečinu dle § 305 tr. zák. a bylo proto zmateční stížnost obžalovaného jako neodůvodněnou zamítnouti.

Citace:

č. 1778. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 668-669.