Čís. 1778.
Zřekla-li se manželka při rozvodu smírem vůči manželovi nároku na výživné, nelze jí povoliti v napotomním sporu o výživné prozatimní opatření.
(Rozh. ze dne 25. července 1922, R I 850/22.)
Při dobrovolném rozvodu vzdala se manželka smírem, požadovati od manžela výživné. Ochuravěvši později, domáhala se výživného žalobou a žádala zároveň za povolení prozatimního opatření placením výživného. Soud prvé stolice prozatimní opatření povolil, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Žalobkyně dle protokolu ze dne 3. června 1922 prohlásila, že vzdává se i pro budoucnost veškerých nároků na výživu, které by jí jako manželce proti manželi příslušely. Tím byl její nárok z § 91 obč. zák. odklizen (srov. plenisimární rozhodnutí bývalého nejvyššího soudu z r. 1916, kn. jud. č. 244), a právo její na prozatimní výživné neřídí se již dle § 108 a 117 obč. zák., a nejde nyní, po provedeném již rozvodu, více o prozatimní výživné dle § 382 čís. 8 ex. ř., ano by se předbíhalo povolením prozatimního opatření konečnému rozhodnutí sporu o placení výživného, kdyžtě oprávněnost nároku žalobkyně na jiných předpokladech závisí. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Vývody dovolacího rekursu nejsou s to, vyvrátiti správné důvody soudu rekursního, na něž se poukazuje. Otázka, zda žalobkyni nárok na výživné přísluší, čili nic neřeší se při rozhodování o návrhu na povolení prozatimního opatření placením měsíčního výživného. O tom bude rozhodnuto až rozsudkem, jímž má býti vysloveno, zda uzavřený smír mezi manželi, jímž žalobkyně i pro budoucnost se vzdala veškerých nároku na výživu, v tomto směru dále platí, či se změňuje. Dokud rozsudečným výrokem smír v tomto směru se nezmění, platí mezi manželi a dle něho nemá manželka nároku na výživné a nemůže jí proto býti přiřknuto cestou pouhého prozatimního opatření.