Čís. 7910.


Zamítl-lí odvolací soud (sborový soud druhé stolice) usnesením, pojatým do rozsudku, odvolání uplatňující zmátečnost podle § 477 čís. 3 c. ř. s. z té příčiny, že k projednání rozepře nebyl příslušným sborový soudí prvé Stolice, nýbrž okresní soud, nelze rozhodnutí odvolacího soudu napadati a to ani z důvodu zmatečnosti.

(Rozh. ze dne 23. března 1928, Rv 11 530/27.)
Nejvyšší soud odmítl dovolání.
Důvody:
Dovolatelka prohlašuje sice, že napadá rozsudek odvolacího soudu co do celého obsahu, ale v pravdě napadá, uplatňujíc dovolací důvody čís. 1, 3 a 4 § 503 c. ř. s. pouze usnesení odvolacího soudu, pojaté do napadeného rozsudku, jímž odvolání, uplatňující zmatečnost podle § 477 čís. 3 c. ř. s., bylo zamítnuto. Tuto zmatečnost uplatňovala dovolatelka z té příčiny, že к projednání rozepře nebyl příslušným krajský soud, nýbrž soud okresní. Odvolací soud uznal věcnou příslušnost krajského soudu za opodstatněnu a zamítl proto odvolání, pokud uplatňovalo zmatečnost podle § 477 čís. 3 c. ř. s. Podle § 45 j. n. nemohou býti napadána rozhodnutí sborového soudu první stolice o jeho předmětné příslušnosti proto, že pro právní věc jest odůvodněna příslušnost okresního soudu, jestliže o příslušnosti sborového soudu rozhodl soud druhé stolice, platí totéž, co uvedeno o rozhodnutí soudu první stolice. Toto rozhodnutí není tudíž odporovatelným a to ani pod heslem zmatečnosti podle § 477 čís. 3 c. ř. s., neboť, učinil-li zákon v § 45 j. n. výslovnou výhradu, že v určitých případech nelze příslušnost dovolaného soudu vůbec napadati, nemůže býti důsledkem toho rozhodnutí tohoto soudu zmatečným pro domnělou nepříslušnost.
Citace:
č. 7910. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 509-510.