Čís. 15097.

I když pronajímatel dal pravoplatně nájemníkovi výpověď z nájemní smlouvy k určitému termínu, může přes to z důvodů § 1118 obč. zák. nastalých teprve po výpovědi domáhati se žalobou okamžitého zrušení nájemní smlouvy a odevzdání najatého předmětu.
Uplyne-li v době rozhodnutí soudu již výpovědní lhůta, má soud podle §§ 573, 574 c. ř. s. naříditi odevzdání najatého předmětu ihned.
(Rozh. ze dne 2. dubna 1936, Rv I 496/36.)
K návrhu žalobců byl žalované vypověděn byt usnesením ze dne 11. září 1935 ke dni 31. prosince 1935 s tím, že jest povinna vypověděný byt vykliditi do 14. ledna 1936. Dne 10. října 1935 podali žalobci žalobu o zrušení nájemního poměru a okamžitého vyklizení z bytu podle § 1118 obč. zák. tvrdíce, že žalovaná jim po dané výpovědi nezaplatila za dva měsíční termíny činži. Prvý soud žalobu o vyklizení zamítl. Odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Byt, o nějž jde, byl žalované k návrhu žalobců pravoplatně vypověděn usnesením okresního soudu v Ž. ze dne 11. září 1935 ke dni 31. prosince 1935, takže byla povinna tento byt do 14. ledna 1936 vykliditi. Leč i když tím nabyli žalobci exekučního titulu podle § 1 čís. 4 ex. ř., nepozbyli tím práva, domáhati se podle § 1118 obč. z. z důvodu neplacení činže po dané výpovědi žalobou okamžitého zrušení nájemního poměru a vyklizení pronajatého bytu před termínem, kterým tento poměr měl podle soudní výpovědi se skončiti. Pronajímateli nelze odepříti ochranu pro případ, že nájemník po obdržené výpovědi porušuje nájemní smlouvu způsobem opravňujícím pronajímatele ke zrušeni nájemního poměru bez předcházející výpovědi podle § 1118 obč. zák. Vede k tomu také úvaha, že by výpovědní lhůta mohla býti smluvena delší než zvláštními předpisy stanovená a že by pak pronajímatel po dané výpovědi nebyl chráněn proti újmám, pro které zákon dovoluje předčasné zrušení smlouvy. Žaloba o vyklizení, o niž jde, byla podána dne 10. října 1935, tedy v době, ve které sice zmíněná soudní výpověď byla pravoplatná, kdy však žalobci exekučního titulu takto nabytého proti žalované nemohli ještě použíti, protože doba vyklizení a předání nájemního předmětu ještě neuplynula. Neplatila-li žalovaná po výpovědi žalobcům za dva měsíční termíny činži, byli tito oprávněni domáhati se žalobou podle § 1118 obč. z. zrušení nájemní smlouvy již vypověděné před termínem ve výpovědi stanoveném. Prvý soud rozhodl o této žalobě rozsudkem ze dne 31. října 1935. Odvolací soud měl arciť, když odvolání nevyhověl a změnou rozsudku prvního soudu prohlásil nájemní smlouvu za zrušenu, při určení lhůty k vyklizení bytu přihlížeti k tomu, že v době vynesení jeho rozsudku (dne 2. ledna 1936) nájemní smlouva byla již předcházející výpovědí s účinností ode dne 1. ledna 1936 zrušena a měl proto v rozsudku vysloviti, že žalovaná má najatý byt odevzdati ihned (§§ 573 I a 574 c. ř. s.); důvodem k zamítnutí žaloby, jak míní dovolatelka, to nebylo, neboť nárok na vyklizení příslušel žalobcům již v době podání žaloby, takže její opodstatněnost bylo posuzovati podle této doby; § 406 c. ř. s. tu nemá místa (viz rozh. č. 116 Sb. n. s.). Určil-li odvolací soud, nedbaje předpisu § 573 odst. 1 c. ř. s., žalované vyklizovací lhůtu 14denní, bylo to v její prospěch a není tím nikterak zkrácena.

Citace:

Čís. 15097.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 404-405.