NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2664.

Pozemková reforma: Osoba hospodařící na zabraném majetku pozemkovém nemá vůči stát. pozemkovému úřadu právního nároku na to, aby tento úřad, vede-li si vnucený pachtýř liknavě při obdělávání půdy do vnuceného pachtu dané, půdu tu pachtýři odňal a přidělil osobě jiné.
(Nález ze dne 19. září 1923 č. 15 601.)
Věc: Firma »Cukrovar bratří M.« v U. O. proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze o příděl půdy do vnuceného pachtu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím z 1. února 1921 uložil žal. úřad st-li, aby přenechal legionářům z obce N. do vnuceného pachtu 45 měr půdy, a to zatím z pozemku »Dolní pole«. Zároveň podotkl úřad, že vyzývá osp-ou, aby odňala půdu oněm vnuceným pachtýřům, kteří na přidělené jim půdě špatně hospodaří, a v případě, že tímto způsobem získáno bude dosti půdy pro krytí potřeby legionářů, aby tuto drobným pachtýřům odňatou půdu přidělila legionářům na výměnu za pozemek »Dolní pole«. Na tomto rozhodnutí svém setrval úřad i ve svých dalších výměrech z ----
Ježto provedení revise a odnětí půdy drobným pachtýřům naráželo na potíže, jednáno bylo mezi stranami o dohodu v tomto sporu, aniž docíleno bylo konečného urovnání sporné záležitosti.
O žádosti st-le, aby ona výměna pozemků konečně byla provedena, a podání svazové odbočky legionářů v N. domáhajících se toho, aby jim »Dolní pole« na další léta v pachtu bylo ponecháno, ježto nedostalo se jim jinakého přídělu za toto pole, prohlásil stpú, že příkaz jeho z 1. února 1921 a úmluva z 6. března 1922 staly se bezpředmětnými následkem toho, že zákonem z 13. července 1922 č. 214 Sb. byl vnucený pacht, uzavřený dle § 63 na dobu kratší než šestiletou, obnoven na další dobu pachtovní až do úhrnné doby pachtovní šestileté.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto: ---
Vzhledem k obsahu stížnosti jest uvážiti, zda z dřívějších rozhodnutí správního úřadu, na nichž jediné st-1 nároky své buduje, ponechávaje stranou dohodu, o níž úřad ve svém rozhodnutí se zmiňuje, vzešel st-li nárok na to, aby úřad revisi pachtu provedl, nedbalým pachtýřům půdu odňal a ji pak legionářům za »Dolní pole« vyměnil.
Nss neshledal, že by st-li nárok takový příslušel.
Zákon sám nedává osobě hospodařící na zabraném majetku právního nároku vůči státnímu pozemkovému úřadu, aby tento úřad v případě, že vnucený pachtýř při obdělávání spachtované půdy liknavě si vede, odňal půdu onu vnucenému pachtýři a přidělil ji osobě jiné. Z toho plyne, že na splnění oné resolutivní podmínky se strany úřadu, pokud spočívá v provedení revise vnuceného pachtu a odnětí pozemku vnuceným pachtýřům pro nedbalé hospodaření na nich, nepřísluší st-li ze zákona vůbec právní nárok, takže splnění její jest závislé pouze na vůli stpú-u a ovšem i na právní obraně vnucených pachtýřů, jimž půda se odnímá.
Z dřívějších rozhodnutí stpú-u mohl st-1 nabýti nejvýše podmíněného nároku na to, aby úřad, jestliže na základě provedeného řízení s pachtýři, kteří půdu v ustanovené jím lhůtě nezorali, dosáhne odnětí půdy těmto pachtýřům, použil odňaté půdy k záměně pozemků dle dřívějších svých rozhodnutí, nelze však z rozhodnutí těch konstruovati nárok st-le na to, aby stpú také zamýšlenou revisi provedl a půdu liknavým pachtýřům odňal.
Nemá-li st-1 vůbec nároku na to, aby úřad provedl zamýšlenou revisi vnucených pachtů, pak odpadá řešení otázky, zda jest správným názor úřadu, že zákon z 13. července 1922 č. 214 mu brání v provedení zamýšlené revise, neboť ať úřad upustil z jakéhokoliv důvodu od provedení tohoto svého úmyslu, neporušil tím nijakého subjektivního práva st-lova, ovšem přivodil tím, že nastala jistota, že resolutivní podmínka, na níž vázán byl příděl půdy legionářům, se nesplní, a že tedy příděl stává se bezpodmínečným.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2415. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 152-153.