NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Čís. 7872.

Zaručení se za výsledek u třetí osoby ve smyslu druhé věty § 880 a) obč. zák. nezavazuje slibujícího, by se jakkoliv přičinil o to, by třetí osoba plnila.
(Rozh. ze dne 15. března 1928, Rv 1 632/27.)
Žalobce domáhal se na žalovaných, by způsobili, aby manželé T-ovi dovolili právo chůze přes svůj pozemek ve prospěch pozemku žalobcova jako pozemku panujícího a aby manželé T-ovi vydali závazné prohlášení, podle něhož jako vlastníci služebného pozemku dovolují právo chůze ve prospěch panujícího pozemku. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Nesprávné právní posouzení věci spatřuje dovolatel v podstatě v tom, že žalovaní nebyli odsouzeni, ačkoli mu povolili služebnost přes lesní parcelu čís. 530 a nejen že se zavázali, že se přimluví u manželů T-ových, by mu ji povolili, nýbrž se za splnění přímo zaručili, přislíbivše, že mu bude povolena. Při nejmenším prý bylo jejich povinností, by se přičinili všemi zákonitě dovolenými prostředky, by se dostal do držby zajištěné služebnosti. To se nestalo. Teprve, kdyby se bylo ukázalo, že jejich přímluva u manželů T-ových byla marná, byl by měl příležitost domáhati se náhrady škody a plného zadostučinění podle § 880 a) obč. zák. Vývody dovolání jsou neodůvodněné. Ze žaloby a z jejího návrhu je zřejmo, že žalobce zaujímal v první stolici stanovisko, že žalovaní se mu zaručili za to, že mu manželé T-ovi služebnost povolí, ne že se mu zavázali, že se u nich o to přimluví. Tvrdí tudíž, že jemu stojí za výsledek ve smyslu § 880 a), druhá věta obč. zák. Právní důsledek takového závazku je v zákoně jasně určen: ten, kdo stojí za výsledek, jest povinen plným zadostučiněním, když třetí neplní. Že manželé T-ovi neplnili, je nesporno. Žalobce by tudíž mohl ze závazku žalovaných vyvozovati jenom nárok na zadostučinění. Ze zmíněného předpisu nelze však vyvozovati povinnost žalovaných, by se jakkoli přičinili o to, by manželé T-ovi jim zmíněnou služebnost povolili. Nejvyšší soud vyslovil již v rozhodnutí sb. n. č. čís. 5164 zásadu, že smluvník slibujícího nemá ani nároku na plnění třetí osoby, ani nároku na určité jednání slibujícího, kterým by jeho plnění docílil, nýbrž má toliko nárok na plné dostiučinění, když třetí neplní. Z úvah nahoře uvedených dospěl dovolací soud k právnímu závěru, že ze zaručení za výsledek u třetí osoby ve smyslu druhé věty § 880 a) obč. zák. nelze vyvozovati závazek slibujícího k přímluvě u ní, vždyť ta věta nevyslovuje, že »také« ručí za plné zadostučinění. Každá z obou vět § 880 a) obč. zák. ukládá slibovateli jiný závazek.

Citace:

č. 7872. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 447-448.