NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 2367.

O porušení předpisů §§ů 262 a 267 tr. ř. způsobem opodstatňujícím zmatek čís. 8 §u 281 tr. ř. jde jen tehdy, byl-li obžalovaný uznán vinným skutkem, na nějž obžaloba ani původně nesměřovala ani za hlavního přelíčení nebyla rozšířena.
Obžaloba pro určitý trestný čin zahrnuje v sobě též veškeré formy spoluviny na zažalovaném činu (§ 5 tr. zák.).
(Rozh. ze dne 7. května 1926, Zm II 588/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných Jana K-ého a Františka V-e do rozsudku krajského soudu v Uherském Hradišti ze dne 2. října 1925, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými spoluvinou na zločinu krádeže podle §§ů 5, 171, 173, 174 II. e), 179 tr. zák., Jan K-ý též podle §u 176 II. a) tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmatečnost podle čís. 8 §u 281 tr. ř. spatřuje stížnost obžalovaného Jana K-ého v tom, že rozsudek uznává stěžovatele vinným deliktem a pro činnost, pro něž naň obžaloba vůbec nebyla vznesena. Námitka, kterou zmateční stížnost podrobně provádí jen, pokud jde o důvod zmatku čís. 8, jest bezpodstatná. Obžaloba byla sice na stěžovatele a na další čtyři osoby vznesena jako na přímé pachatele zločinu krádeže, napadeným rozsudkem byli však oba stěžovatelé uznáni vinnými spoluvinou na témž zločinu, spáchanou tím, že, nechavše zhotoviti a poskytnuvše neznámým pachatelům, kterými byla pokladna vyloupena, lupičské nářadí k vypáčení pokladen, k (vykonání) činu úmyslně napomáhali a k jeho bezpečnému vykonání přispěli. Z předpisů trestního řádu (§§y 262, 263, 267), v jichž porušení spatřuje zmateční stížnost důvod zmatečnosti čís. 8 §u 281 tr. ř., mohly by tu v úvahu přijíti pouze předpisy §§ů 262 a 267 tr. ř. Tyto předpisy, zejména ustanovení §u 267 tr. ř., jsou však porušeny způsobem, zakládajícím jako překročení obžaloby onu zmatečnost, pouze tehdy, byl-li obžalovaný uznán vinným skutkem, na nějž obžaloba ani původně nesměřovala ani za hlavního přelíčení nebyla rozšířena. To se v souzeném případě nestalo. Neboť obžaloba pro určitý trestný čin, třebaže má na mysli jen přímé pachatelství obžalovaného, zahrnuje v sobě též veškeré formy spoluviny na tomto činu, ježto podle §u 5 tr. zák. dopouští se zločinu netoliko přímý pachatel sám, nýbrž i každý, kdo vyvinul některou z činností, tamtéž jako spoluvinu blíže vylíčených. Ostatně ona činnost obou stěžovatelů, která byla rozsudkem podřaděna skutkové podstatě spoluviny, jest v obžalovacím spise vylíčena podrobně, zejména, pokud jde o opatření jednotlivých dílů lupičského nářadí oběma stěžovateli, nejen jako doklad podezření přímého pachatelství vůči oběma, nýbrž zároveň jako činnost k provedení krádeže přímo a bezprostředně směřující a pojící se tak v jednotný celek se skutkem, tvořícím vlastní předmět obžaloby. Nepřekročil tudíž nalézací soud obžaloby tím, když, nenabyv přesvědčení o vině stěžovatelově jako přímého pachatele, shledal v oné ostatní jeho činnosti, zahrnuté i v obžalovacím spise, skutkovou podstatu spoluviny. Návrhem veřejného obžalobce nebyl v tom ohledu vázán již vzhledem na předpis §u 267 tr. ř.

Citace:

č. 2367. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 294-295.