Čís. 16561.

Účinek doručení žaloby, směřující proti veřejné obchodní společnosti (čl. 85 a násl. obch. zák.), tomu, o kom žalobce věděl, že není již veřejným společníkem, oprávněným zastupovati žalovanou společnost, ačkoli nebyl zánik onoho oprávnění zapsán ve firemním rejstříku. Nezapsání změn týkajících se právních poměrů veřejné obchodní společností nemá vlivu na trvání změněných právních poměrů a není takovýmto nezapsaným skutečnostem odňata právní platnost. Nebylo-li zrušení zástupčího práva veřejného společníka zapsáno do firemního rejstříku, může se společnost na ono zrušení odvolávati potud, pokud prokáže, že třetí osoba o něm věděla. Předpisu čl. 117, odst. 2, obch. zák. není vyhověno, nebyl-li ten, komu byla žaloba doručena, ve skutečnosti veřejným společníkem, oprávněným k jejímu zastupování, a věděl-li odpůrce o pravém stavu věci.
K prokázání důvodu zmatečnosti podle § 477 č. 4 a 5 c. ř. s. mohou se strany dovolávati skutečností nepřednesených v řízení před prvou stolicí, byl-li o nich odpůrce v čas zpraven (§§ 467 č. 4 a 468, odst. 2, c. ř. s.).
(Rozh. ze dne 7. prosince 1937, Rv II 991/36.)
Žalující společenstvo s ručením omezeným v B. podalo na žalovanou firmu Š. a Sch., b-ské dřevařské podniky, žalobu, kterou se na ní domáhalo zaplacení 24 187 Kč 10 h s přísl. V záhlaví žaloby bylo uvedeno, aby byla žaloba doručena do rukou veřejného společníka Jana Š. st. v B. K prvnímu roku ustanovenému o žalobě se nikdo za žalovanou firmu nedostavil, takže soud prvé stolice vynesl k návrhu žalobkyně rozsudek pro zmeškání, jímž bylo žalobě vyhověno. Odvolací soud zamítl odvolání, pokud vytýkalo zmatečnost podle § 477 č. 4 a 5 c. ř. s. v neveřejném zasedání, ve věci odvolání nevyhověl a potvrdil napadený rozsudek. Důvody: V souzeném případě jest žalovanou veřejná obchodní společnost a v žalobě byl uveden Jan Š. jako veřejný společník, k jehož rukám se mělo doručení státi. Doručení žaloby bylo provedeno do jeho vlastních rukou podle ustanovení § 106 c. ř. s. Ježto Jan Š., jak odvolatelka sama v odvolání připouští a jak je patrno i z lustra z obchodního rejstříku z úřadu pořízeného, byl v době doručení žaloby a vydání napadeného rozsudku zapsán v obchodním rejstříku jako veřejný společník žalované veřejné obchodní společnosti, stalo se doručení hledíc na ustanovení čl. 117, odst. 2, obch. zák. platně do rukou oprávněného zástupce k přijímání žalob, a není tu proto vytýkané zmatečnosti podle § 477 č. 4 c. ř. s. a tudíž ani zmatečnost podle § 477 č. 5 c. ř. s. Nezáleží na tom, že byla dohodou mezi veřejnými společníky veřejná obchodní společnost zrušena a že dosavadní firmu měl nadále vésti jen druhý veřejný společník Alois Sch., ani na tom, že v době doručení žaloby a vynesení rozsudku pro zmeškání nebyl Jan Š. podle tvrzené dohody již veřejným společníkem zákonné společnosti. Neboť pro soud i veřejnost je rozhodující jen stav, jaký tu byl v uvedené době v obchodním rejstříku (čl. 25 a 87 obch. zák.). Vnitřní poměr mezi společníky není při posuzování platnosti doručení žaloby rozhodující a nelze proto přihlížeti ani k okolnostem a důkazům žalovanou v té příčině uváděným, ani k tvrzenému zcizení sporné pohledávky za sporu (§ 234 c. ř. s.), ježto jde o námitku hmotněprávní. Podle toho, co vyloženo, vynesl prvý soud právem rozsudek pro zmeškání proti žalované, když se po řádném doručení žaloby nikdo za ni k prvnímu roku nedostavil (§ 396 c. ř. s.).
Nejvyšší soud napadený rozsudek i usnesení do něho pojaté, týkající se důvodu zmatečnosti podle § 477 č. 4 a 5 c. ř. s., zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu, aby o odvolání žalované dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Rozhodnutí věci závisí na řešení otázky, zdali žaloba, o niž tu jde, byla právem či neprávem doručena do rukou Jana Š. s účinností pro žalovanou firmu. Jan š. byl jak v době doručení žaloby, tak i v době vynesení rozsudku soudu prvé stolice zapsán v obchodním rejstříku jako veřejný společník žalované veřejné obchodní společnosti. Žalovaná však tvrdí, že Jan Š. ve skutečnosti jejím veřejnými společníkem již nebyl, poněvadž již roku 1933 ze společnosti vystoupil, že sice změna v obchodním rejstříku až do skončení sporu v prvé stolici ještě nebyla provedena, ale žalující ústav věděl o nesouhlasu stavu obchodního rejstříku se stavem skutečným.
Odvolací soud neshledal v tom uplatňovaného důvodu zmatečnosti podle § 477 č. 4 a 5 c. ř. s., poněvadž podle čl. 117, odst. 2, obch. zák. stačí, stane-lí se doručení obsílek a jiných dodání pro společnost do rukou některého ze společníků oprávněných k zastupování, a poněvadž pro soud a veřejnost je prý rozhodující jen stav, jaký tu byl v uvedené době v obchodním rejstříku. S tímto názorem nelze souhlasiti. Nezapsání změn nastalých a trvajících u veřejné obchodní společnosti do obchodního rejstříku nemá na trvání právních poměrů vlivu a není tím odňata takovým nezapsanými skutečnostem právní platnost, právě tak jako veřejná obchodní společnost nepotřebuje podle čl. 85 obch. zák. k své jsoucnosti zápisu do obchodního rejstříku (rozh. č. 16091 Sb. n. s.). Nebylo-li ovšem zrušení zástupčího oprávnění do obchodního rejstříku zapsáno, řídí se účinek tohoto opominutí vůči třetím osobám podle čl. 87, odst. 2, obch. zák. ustanoveními čl. 25 obch. zák., což znamená, že se ten, u něhož tato skutečnost nastala, může na ni odvolávati jen potud, pokud prokáže, že odpůrce o ní věděl. Ustanovením čl. IV č. 2 uvoz. zák. k c. ř. s. byl sice také předpis čl. 117, odst. 2, obch. zák. zachován v platnosti, ale tomuto předpisu není vyhověno, byla-li osoba, jíž žaloba byla doručena, sice formálně podle stavu obchodního rejstříku ještě společníkem oprávněným k zastupování veřejné obchodní společnosti, nebyla-li jím však ve skutečnosti a věděl-li odpůrce o pravém stavu věci. Odvolací soud měl proto neprávem za to, že netřeba zjistiti pravdivost těchto tvrzení. Nejde tu o novoty podle § 482, odst. 2, c. ř. s. v odvolacím řízení nedovolené, jak žalobkyně míní, neboť k prokázání uplatňovaných důvodů zmatečnosti podle § 477 č. 4 a 5 c. ř. s. není stranám zabráněno, aby se dovolávaly i skutečností a průvodů v prvé stolici nepřednesených — ovšem s omezením, že byly včas (§§ 467 č. 4 a 468, odst. 2, c. ř. s.) odpůrci oznámeny. Ježto odvolací soud vycházeje z jiného právního názoru, nezjistil skutečnosti pro rozhodnutí věci důležité, nepřipustiv důkazy o nich nabídnuté, a ježto bez zjištění těchto skutečností nelze v souzeném případě posouditi, zdali tu je skutečně tvrzená zmatečnost, trpí odvolací řízení vadou, která, třebas sama o sobě nezpůsobuje zmatečnosti, byla způsobilá zameziti úplné vysvětlení a důkladné posouzení rozepře (§ 503 č. 2 c. ř. s.), a bylo napadené rozhodnutí zrušiti (§ 510, odst. 1, c. ř. s.) a věc vrátiti k novému projednání a rozhodnutí odvolacímu soudu, jenž při zjišťování skutkových předpokladů tvrzené zmatečnosti podle § 473, odst. 2, c. ř. s. není omezen na neveřejné zasedání.

Citace:

č. 16561. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 749-752.