NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Čís. 14658.

Vědomost jednoho z členů představenstva o úmyslu dlužníkově zkrátiti věřitele rovná se vědomosti družstva.
(Rozh. ze dne 30. října 1935, Rv II 674/35.)
Eduard Z., člen představenstva žalovaného družstva, byl rozsudkem krajského soudu v N. J. uznán povinným zaplatiti žalující firmě 60000 Kč. Dne 26. října 1932 vystavil žalovanému družstvu dlužní úpis, na jehož základě bylo na polovině nemovitosti jemu náležející vloženo právo zástavní pro částku 40000 Kč. Žalující nabyla na základě rozsudku proti Eduardu Z. bezprostředně po této pohledávce zástavní právo na uvedené polovině nemovitostí a podala při rozvrhovém roku ohledně nejvyššího podání, utrženého za tuto nemovitost, odpor proti přikázání pohledávky 40000 Kč žalovanému, tvrdíc, že tato pohledávka jest fingována a odporovatelná podle odpůrčího řádu. Exekuční soud odkázal ji s jejím odporem na pořad práva. Ve sporu přednesla žalující, že valuta dluhopisu ze dne 26. října 1932 40000 Kč nebyla Eduardu Z. vůbec vyplacena, uvedený dluhopis byl vystaven na oko, aby tímto způsobem byla žalující strana připravena o možnost uspokojení své pohledávky, a že, i kdyby valuta tohoto dluhopisu byla vyplacena, šlo by o odporovatelné jednání podle § 2 čís. 1 a 2 odpůrčího řádu, neboť zažalovanou pohledávku byl jí Eduard Z. dlužen. Žalující strana byla odporovaným jednáním zkrácena a nebýti tohoto, byla by došla aspoň částečného uspokojení. Dlužník Eduard Z. věděl, že tímto jednáním poškozuje a zkracuje žalující a také žalované družstvo vědělo o tomto zkracovacím úmyslu Eduarda Z., neboť Eduard Z. jest členem představenstva a tudíž vědomost takového člena rovná se vědomostí společenstva. Nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Ze skutkových zjištění prvého soudu vyplývá, že Eduard Z., který byl členem představenstva žalovaného družstva, měl při kontrahování zápůjčky v roce 1932 a při vystavení dlužního úpisu ze dne 26. října 1932 zkracovací úmysl a že právním jednáním Eduarda Z. byla žalující ukrácena. To stačí k rozhodnutí rozepře, neboť vědomost jednoho člena představenstva o zkracovacím úmyslu dlužníkově se rovná vědomosti společenstva samého. S názorem žalovaného, že k vědomosti společenstva o zkracovacím úmyslu dlužníkově by bylo třeba vědomosti všech členů představenstva, odvolací soud nesouhlasí. V daném případě byl dlužník a jeden z členů představenstva jedna a táž osoba (Eduard Z.). Podařil se tedy žalující důkaz o tom, že žalované straně byl zkracovací úmysl Eduarda Z. při kontrahování zápůjčky a vystavení dlužního úpisu v roce 1932 znám. Následkem toho byl právem shledán odporový důvod podle § 2 čís. 1 odpůrčího řádu ospravedlněným.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nelze o tom pochybovati, že uzavřením sporné zápůjčky a jejím zaknihováním byla žalobkyně zkrácena, čemuž nejlépe nasvědčuje okolnost, že důsledkem vyhovění odporu se dostane na pohledávku žalobkyninu částka 23070 Kč 25 h s úroky, která byla přikázána dovolatelce rozvrhovým usnesením okresního soudu na V., kdežto žalobkyně vyšla na prázdno. Žalobkyně neodporuje pouze knihovnímu zajištění, nýbrž i uzavření zápůjčky, a jsou proto liché závěry, vycházející z opačného předpokladu. Při právním posouzení věci nutno vycházeti z logického úsudku nižších stolic, že Eduard Z. měl při uzavření zápůjčky a vystavení sporného dlužního úpisu zkracovací úmysl. I dovolací soud sdílí právní názor soudů nižších stolic, že vědomost jednoho člena představenstva se rovná vědomosti žalovaného družstva samého (srov. Komentář Bartsch-Pollak ke konkursnímu řádu § 28 pozn. 9 a literaturu a judikaturu tam citovanou).

Citace:

Rozhodnutí č. 3488. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 223-225.