Čís. 591.


Opatrovnický soud jest oprávněn, by sám od sebe vyvolal opravu matriky narozených, v níž manželské dítě nesprávně zapsáno bylo jako dítě nemanželské.
(Rozh. ze dne 13. července 1920, R I 460/20.)
Manželům Janu S-ovi a Antonii S-ové po rodu K-ové povolen byl usnesením ze dne 1. února 1919 dobrovolný rozvod manželství od stolu a lože. Dne 3. dubna 1919 porodila rozvedená manželka chlapce, jenž pokřtěn na jméno Ferdinand a dle matčina údaje zapsán do matriky jako její nemanželský syn Ferdinand K. Okresní soud obdržev od matričního úřadu povinný oznam o zrození řečeného domněle nemanželského děcka, vyšetřil věc a vydal pak usnesení, dle něhož děcko Ferdinanda dlužno považovati za manželské dítě rozvedených manželů S-ových, a požádal matriční úřad, by v tomto smyslu opravil matriku, poněvadž dítě narodilo se sice z rozvedené manželky, ale již dva měsíce po rozvodu, a jest proto (§ 138 obč. zák. a dvorský dekret ze dne 15. června 1835, čís. 39 sb. zák. s.) dítětem manželským, kdyžtě rozvedeným manželem zákonná domněnka manželského původu děcka sporem vyvrácena nebyla. K rekursu rozvedeného manžela rekursní soud potvrdil usnesení opatrovnického soudu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu, mimo jiné z těchto
důvodů:
Soud opatrovnický podle § 21 obč. zák. povinen jest hájiti zájmy tohoto dítěte, pročež právem zakročil v řízení nesporném, aby chyba, vloudivší se do matriky, byla náležitě opravena, a nebylo příčiny, aby opatrovník, dítěti zřízený, vystoupil pořadem práva proti manželu matky dítěte, nynějšímu stěžovateli, nýbrž naopak tento musil by, kdyby chtěl popírati manželské zrození dítka, vystoupiti proti němu žalobou podle § 158 obč. zák., což ostatně podle svého tvrzení učinil. Zdali tuto žalobu podal v čas čili nic, jest v tomto nesporném řízení nerozhodno. Usneseními soudů nižších, v řízení tomto vydanými, nebylo, jak stěžovatel neprávem tvrdí, zabráněno mu v tom, aby uplatňoval žalobou právo, které mu dle jeho mínění přísluší, ani mu nebyla, jak v dovolacím rekursu jest uvedeno, odňata »jaksi« lhůta k podání žaloby.
Citace:
č. 591. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 434-435.