NPD documents search: Váž. tr., 17 (1935)

Č. 4976.

Nemocenské pojišťování (Podk. Rus): Závazek nemocenské pokladny k úhradě nákladů spojených s nemocničním ošetřením člena rodiny pojištěncovy podle zák. čl. XIX : 1907 resp. XXI : 1898?
(Nález ze dne 5. října 1925 č. 18472.)
Věc: Julius A. v Užhorodě proti župnímu úřadu v Užhorodě o náhradu léčebného.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Žal. úřad vyslovil nař. rozhodnutím v pořadu instančním, že rozhodnutí měst. notářského úřadu v Užhorodě z 8. prosince 1924, jímž byl st-l ve smyslu §u 7 zák. čl. XXI ex 1898 uznán povinným zaplatiti pod exekucí správě župní nemocnice v Beregsásu 72, K 90 h za léčení své ženy, shledává po přezkoumání věci odůvodněným a že je potvrzuje. V důvodech se praví: »Rozhodnutí prvé stolice byío nutno potvrdit, neboť žena stlova dle zprávy okresní, dělníky pojišťující pokladny v Beregsáse ze 16. ledna 1925 nebyla členem této pokladny, nýbrž jen sám st-l, a tak ve smyslu zákona nejbližším zavázaným k placení jest sám manžel.«
Stížnost napadá toto rozhodnutí pro nezákonnost poukazujíc k tomu, že st-1 byl v době léčení své ženy členem nem. pokladny a odváděl řádně předepsané příspěvky.
O stížností uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí, odsuzujíc st-le k hrazení nákladu nemocničního ošetření jeho ženy za dobu od 17. června do 4. července 1919, odvolává se jediné na předpis §u 7 zák. čl. XXI z r. 1898. Povinnost manželova hraditi léčebné za nemajetnou manželku veřejné nemocnici nastupuje dle tohoto předpisu jen, jsou-li tu předpoklady §u 6 téhož zákona.
Tento § 6 ustanovuje, že útraty ošetřovací v nemocnicích a léčebných ústavech platí si sami: a) ti, kdož nejsou členy nemoc, nebo bratrské pokladny . . ., b) členové nemoc, nebo bratrské pokladny, nepřipadají-li ošteřovací útraty v celku neb částečně na řád nemoc, nebo brat. pokladny
Z ustanovení těchto plyne, že povinnost pokladny hraditi náklady nemocničního léčení vylučuje povinnost ošetřovaného samého, že jest tedy závazkem primérním. Z této zásady se podává výklad této normy v ten rozum, že zákon osobní závaznost ošetřované osoby vylučuje tehdy, když a pokuo nastupuje z titulu nemoc, pojištění nárok ošetřené osoby na bezplatné nemocniční ošetření na řád nemoc, nebo bratrské pokladny. Byl by tedy st-l dle cit. §u 6 b) liberován od náhrady nákladů nemocničního ošetření své manželky tenkráte, kdyby tu byla náhradní povinnost pokladny.
Žal. úřad opřel svoje rozhodnutí zřejmě o předpis odst. a) §u 6, jsa toho právního názoru, že předpis odst. b) na daný případ vztahovati se nemůže. Nehleděl tu k zákonému stavu, platnému v době vzniku sporných útrat nemocničních, podle něhož za určitých předpokladů jest nemoc, pokladna zavázána hraditi náklady léčebné i za příslušníka rodiny pojištěncovy. V tom směru — vzhledem k době léčení od 17. června do 4. července 1919 — je rozhodným zák. čl. XIX. z r. 1907 (ve znění před vydáním novely z 21. ledna 1921 č. 26 Sb.), jenž v §u 50 č. 5. poskytuje členům rodiny pojištěncovy nárok na bezplatné lékařské ošetřování, léky a potřebné pomocné prostředky na dobu tam stanovenou, za kteréžto dávky nastupuje v případech §u 58 léčení v nemocnicích, a v §u 59 stanoví zásadní závazek pokladny hraditi náklady takovéhoto léčení po dobu 28 dnů.
Ježto žal. úřad založil rozhodnutí své jediné na důvodu, že st-lova manželka nebyla členem nem. pokladny, ač zároveň zjistil, že manžel její — st-l — členem takové pokladny byl, ježto tudíž nepřihlédl k zákonnému stavu plynoucímu z cit. §§ů 50, 58 a 59 zák. čl. XIX. z r. 1907, bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle §u 7.

Citace:

č. 4976. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 262-263.