NPD documents search: Váž. tr., 15 (1933)

Čís. 6555.

Sprostředkovatelská smlouva.
Pro nárok sprostředkovatele na odměnu stačí, upozornil-li kupitele na předmět koupě a dal mu potřebné pokyny, jichž pak kupitel použil a věc koupil.
Kupovalo-li nemovitost více osob, nejsou povinny zaplatiti sprostředkovateli odměnu solidárně.
(Rozh. ze dne 9. prosince 1926, Rv 1 613/26.)
Žalovaní dovolali se sprostředkovatelské činnosti žalující banky již v roku 1923, kdy šlo o koupi statku Antonína S-a v š. Ke koupi nedošlo, ježto Antonín S. se rozhodl, že statku neprodá. V roce 1924 upozornila žalující banka, zabývající se sprostredkovaním po živnostensku, žalované, že v Š. jest na prodej jiný statek, patřící firmě O., připojila jeho popis a poukázala žalované, by se obrátili na Antonína, S-a. Žalovaný dojel do Š. a obrátil se na Antonína S-a, jehož prostřednictvím vstoupil do jednání s firmou O. Jednání to, v němž zastupoval pak žalované notář Č., vedlo ku koupi statku žalovanými od firmy O. Žalobě banky o zaplacení provise procesní soud prvé stolice vyhověl a uvedl ke konci důvodů: Závazku svému nemůže se žalovaná strana vyhnouti poukazem na to, že, jak jest zjištěno, na dopisy banky neodpovídala a po uzavření koupe prostřednictvím notáře Č-a se proti požadavkům banky ohradila, když prokázané použila sprostředkovatelských služeb banky, jež nejen že byly té intensity, by k uskutečnění koupě vedly, ale také skutečně neminuly se s úspěchem. Ježto z celého jednání, jak při koupi statku S-ova, tak i statku od firmy O. při každé příležitosti šlo najevo, že žalovaní manželé zamýšlejí statek koupiti společně a žalovaný vždy vystupoval jako zákonný zástupce své manželky, pokud se sama osobně jednání nesúčastnila, nutno míti za to, že oba žalovaní stejnou měrou a nedílně přijali a použili sprostředkovatelské nabídky žalobkyně ze dne 31. března 1924 a jsou tudíž oba povinni rukou společnou a nerozdílnou zaplatiti žalobkyni, po živnostensku obchody sprostředkovatelské provozující, všeobecně přiměřenou odměnu 2% z ceny trhové. O d v o l а с í soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalovaných potud, že vyloučil solidárnost jich závazku.
Důvody: Pokud jde o právní stránku věci, připojuje se dovolací soud k názoru nižších stolic, že žalující banka vyvinula sprostředkovatelskou činnost takové intensity, že nelze jí upříti zásluhu o uskutečnění obchodu. Při smlouvě sprostředkovatelské nebývá odměna přiměřenou oné námaze, kterou sprostředkovatel vyvinul zvlášť v tom kterém případě, ježto v odměně za jeden zdařený případ musí dosíci úhrady i za námahy a výlohy nezdařených případů a celého vedení podniku. Proto nezáleží na tom, že činnost žalující banky záležela jen ve sdělení, že jest statek O. doopravdy na prodej, a v udělení pokynů pro další jednání. Soudové nižších stolic pak správně dovodili, že v dalším chování se žalované strany, t. j, v použití oněch pokynů spatřovati jest po rozumu §u 863 obč. zák. mlčky učiněné přijetí nabídky sprostředkovatelské. Se zásadou poctivosti a věrnosti dle §u 863 obč. zák. a čl. 279 obch. zák. v právním životě platící, by se nesrovnávalo, kdyby měl sprostředkovatel přijíti o odměnu, kdyby mu druhá strana sice přímo neodpověděla, ale přes to použila cenných pokynů jí daných, a kdyby po té platiti mělo pozdější její prohlášení dokonce jen vůči třetím osobám, že si sprostředkovatelské činnosti, — k níž ostatně již došlo, — nepřeje a že objekt kupuje jen za předpokladu, že s tím sprostředkovatel nemá co činiti. Za to jest dovolání přiznati úspěch, pokud jde o solidárnost závazku. Ani přijetí služeb sprostředkovatelských ani koupě reality není obchodem na straně žalovaných, pročež vzhledem k čl. 277 a 280 obch. zák. nelze solidárnost závazku opírati o předpisy obchodního zákona. Dle §u 889 a 890 obč. zák. nepředpokládá se solidárnost závazků peněžních. Jest připustiti, že vzájemné plnění žalující strany bylo nedílné. Ale ani při této povaze tohoto plnění nelze závazek druhé smluvní strany pokládati za solidární. Jde o plnění peněžní, odměna měla se platiti v procentech kupní ceny, a poněvadž každý žalovaný jest pouze kupitelem ideální polovice z poměru spoluvlastnického na straně kupitelově, nelze ještě dovozovati solidárnost závazku ze smlouvy sprostředkovatelské. Ani z povahy věci nelze solidárnost závazku žalovaných dovoditi. I bylo proto dovolání vyhověti pouze tak, že vyloučena solidárnost závazku žalovaných jak ohledně hlavního nároku, tak i ohledně úroků a útrat.

Citace:

č. 6555. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 778-780.