NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 2

Čís. 10206.

Nesplozené (nepočaté) děti nejsou vůbec způsobilé k právům a nemohou tudíž ani opatrovníkem uzavříti jednání odporovatelné. Lhostejno, že nemovitost, o niž šlo v odporovatelné smlouvě, byla jim knihovně připsána.
(Rozh. ze dne 4. října 1930, R II 237/30.)
Žalobci domáhali se žalobou, o niž tu jde, by bylo uznáno právem, že žalované nenarozené děti, které ještě vzejdou z manželství Josefa a Marie H-ových, jsou povinny uznati, že trhová smlouva ze dne 17. června 1927 a dodatek k ní ze dne 29. srpna 1927 jsou proti pohledávce žalobců 6071 Kč 21 h s přísl. bezúčinné a že žalované nenarozené děti jsou povinny trpěti uspokojení pohledávky žalobců a útrat sporu exekucí na dům čís. pop. 95. Žalobu odůvodňovali tím, že jejich pohledávka proti Josefu a Marii H-ovým vznikla z převodu dle kupní smlouvy ze dne 26. března 1924, dle níž oni od manželů H-ových koupili nemovitosti. Manželé Josef a Marie H-ovi byli tehdy majetní rolníci a aby nemuseli platiti dluhy, zejména i obecní dávky z přírůstku hodnoty svých nemovitostí, zakoupili podle kupní smlouvy ze dne 17. června 1927 pro své nezletilé děti Marii, Josefa, Olgu a Jiřinu a dále pro své děti, které z jejich manželství ještě vzejdou, dům vl. čís. 61 a vzali na sebe zaplacení veškerých výloh, spojených se sepsáním smlouvy a vyhradili si pro sebe právo doživotního a bezplatného užívání nemovitostí čís. 61. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud zrušil rozsudek prvého soudu a vrátil mu věc, by, vyčkaje pravomoci, ji znovu projednal a rozhodl. Důvody: Prvý soud zamítl žalobu z důvodu, že prý tu není na straně žalovaných vůbec právního jednání, tím méně odporovatelného jednání. K tomu úsudku dospěl, zjistiv, že při sjednávání trhové smlouvy nebyly nenarozené dítky nikým zastoupeny, opatrovník Jan S. prý zastupoval jen žijící dítky manželů H-ových, nezl. Marii, Josefa, Olgu a Jiřinu H-ovy, protože ve smlouvě jest uveden Jan S. jako opatrovník nezl. žijících dětí právě uvedených a jest prý smlouva ta schválena opatrovnicky jen ohledně nezl. dětí H-ových. Prohlášení ve smlouvě trhové (odst. I), že opatrovník kupuje nemovitosti jménem žijících dětí H-ových i nenarozených, prý na věci nic nemění. Názoru tomu nelze přisvědčiti. Není rozhodné, kdo jest uveden v záhlaví smlouvy jako jednající, nýbrž záleží na tom, kdo nemovitost skutečně koupil podle obsahu smlouvy. A tu v odst. I. smlouvy, jak prvý soud sám zjišťuje, prodávají manželé D-ovi nemovitosti nezl. dětem Marii, Josefu, Olze a Jiřině H-ovým, jakož i dětem, které z manželství Josefa a Marie H-ových vzejdou, a tyto svým opatrovníkem k věci Janem S-em nemovitosti kupují a přejímají. Jest jasno, že kupujícími byli kromě žijících dítek H-ových i dítky nenarozené a že nenarozené dítky byly zastoupeny opatrovníkem S-em. Jest dále nesporno, že kupní cena byla zaplacena za všechny kupující dítky manželů H-ových, tedy i za nenarozené dítky manželi H-ovými, kteří chtěli i budoucím svým dítkám zajistili podíl na nemovitostech, by nebyly zkráceny, kdyby byly nemovitosti připsány jen dítkám v době sjednání smlouvy žijícím. Jest dále nesporno, že nemovitost jest knihovně připsána nezl. Marii, Josefu, Olze a Jiřině H-ovým a dětem, které z manželů Josefa a Marie H-ových vzejdou. Z těchto zjištění plyne, že právní jednání, smlouva kupní, i jménem žalovaných nenarozených dítek byla uzavřena. Otázkou, zda jest platná, čili nic, nelze se v poměru k žalobcům obírati, ježto se žalobci jako osoby třetí nemohou domáhali neplatnosti smlouvy, aniž opravy nesprávného knihovního zápisu. Nemá proto též význam, zda smlouva byla schválena jen ohledně žijících nezl. dítek. Poněvadž opatrovník S. ujednal smlouvu též jménem žalovaných a právní jednání tedy bylo uzavřeno, může mu býti odporováno, jsou-li tu podmínky odpůrčího zákona, čemuž se zdá nasvědčovali celé provedení kupní smlouvy, neboť nemovitost koupili vlastně manželé H-ovi, any dítky peníze na kupní cenu neměly a tito manželé zaplatili kupní cenu za ně ze svého. Je-li tu právní jednání, bylo řešiti otázku odporovatelnosti, kterou se ovšem prvý soud neobíral v důsledku svého právního názoru a jest řízení kusé.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc odvolacímu soudu s poukazem, by o odvolání žalobců, nehledě k důvodu, z něhož rozsudek prvého soudu zrušil, dále po zákonu jednal.
Důvody:
Ve sporu jde o odpůrčí žalobu z důvodu odporovatelnosti podle § 2 čís. 3 a § 3 čís. 1 odp. řádu. Právním jednáním, jemuž se odporuje, jest trhová smlouva ze dne 17. června 1927 a dodatek k ní ze dne 29. srpna 1927. Žalobci tvrdí, že žalují žalované nejen proto, že uzavřeli odporovatelné jednání, nýbrž i proto, že nabyli z odporovatelného jednání majetkový prospěch, nabyvše knihovního vlastnictví k nemovitosti, o níž jest řeč, ve smlouvě, které se odporuje. Žalovanými jsou »nenarozené děti, které z manželství Josefa a Marie H-ových vzejdou«. Že některé z nenarozených dětí, o něž jde, bylo v době, kdy došlo k odporovatelnému jednání, počato, nebylo ve sporu ani tvrzeno, tím méně zjištěno. Je otázkou, zda byly nenarozené děti, o něž jde, v době, kdy došlo k odporovatelnému právnímu jednání, právními podměty, totiž osobami způsobilými k právům, neboť jen pak mohly smlouvu uzavříti po případě nabýti z ní prospěch, an právní jednání může učiniti jen ten, kdo jest způsobilým k právům. Podle § 22 obč. zák. mají i nezrozené děti od doby svého početí nárok na ochranu zákona. Zákon připisuje tudíž plodu, počatému, ale ještě nenarozenému dítku podmíněnou způsobilost k právům (Krainz-Ehrenzweig I. sv. str. 144). Nezplozené, nepočaté děti, o něž podle obsahu spisu jde, nejsou vůbec způsobilé k právům (Krainz-Ehrenzweig svazek I. str. 144 a svazek II. str. 477 a 311 a Mayr-Dominik obč. právo 1 str. 69) a nemohou proto ani opatrovníkem uzavříti právní jednání. Ovšem mohou jim býti zajištěna práva pro případ jejich existence (§§ 612, 630, 632 obč. zák.), kde není zapotřebí jejich spolupůsobení, poslední vůlí, nadací nebo smlouvou ve prospěch třetí osoby. Nemohly tudíž v souzeném případě žalované nezplozené děti uzavříti odporovatelné jednání a nemohly z něho nabýti prospěchu, ano ke přijetí prospěchu ze smlouvy uzavřené prý s nimi bylo třeba jejich spolupůsobení, jehož tu však nebylo právě pro nedostatek jejich způsobilosti k právům. Trhovou smlouvou, jíž se odporuje, a dodatkem k ní nevzniklo tudíž proti žalovaným právní jednání vůbec. Na věci nemění nic okolnost, že nemovitost, o niž šlo, v odporovatelné smlouvě byla, jak jest zjištěno, připsána knihovně i žalovaným nenarozeným dětem. Okolnost ta nemůže míti vliv na posouzení věci v této rozepři, neboť, nemohly-li nenarozené děti nabýti smlouvou vlastnictví k nemovitosti, nejsouce způsobilé k právům, nemohly ani knihovním zápisem nabýti prospěchu ze smlouvy, nejsouce v době, kdy došlo k odporovatelnému právnímu jednání, právním podmětem. Není-li tu právního jednání žalovaných, nelze mluviti ani o tom, že jsou tu předpoklady odpůrčí žaloby, která právě předpokládá (§ 1 odp. ř.), že jest tu právní jednání, jemuž se odporuje. Odvolací soud neposoudil proto věc správně s hlediska právního, dospěv k názoru, že jest tu právní jednání žalovaných. Tím odpadl důvod, pro který odvolací soud zrušil napadený rozsudek. Bylo proto k rekursu stěžovatelů zrušiti napadené usnesení a uložiti odvolacímu soudu, by o odvolání žalobců znovu po zákonu jednal, nepřihlížeje k důvodu, pro který rozsudek zrušil.

Citace:

Čís. 10206. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 477-479.