Čís. 1837.
Ani uživatel lesa nesmí pro svou potřebu pokáceti dříví více, než dopouštějí pravidla lesního hospodářství (§ 511 obč. zák.). Ovšem i tu právě tak jako při požívání lesa se předpokládá les k pravidelnému lesnímu hospodaření se hodící, nikoli nepatrný les, u něhož jest pravidlem probírka nebo vykácení najednou.
(Rozh. ze dne 12. září 1922, Rv II 166/22.)
Vlastnice domáhala se na žalované náhrady škody tvrdíc, že žalovaná svého práva na užívání lesa jako výměnkářka zneužila, čímž žalobkyně utrpěla škodu v zažalovaném obnosu (§ 1295 obč. zák.) Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Dlužno zkoumati, jaká práva žalovaná měla, zdali je překročila, a, pakli ano, zdali tak učinila způsobem, který podmiňuje náhradu škody, zejména zdali výkon užívacího práva směřoval k tomu, by žalobkyni byla způsobena škoda, či zdali žalovaná svého práva použila jen v oprávněných mezích (§ 1305 obč. zák.). Jest nesporno, že částice parcelní, o niž jde, jest lesem; vyhradila-li si tedy žalovaná svého času právo lesa toho bezplatně a doživotně užívati, vyhradila si právo osobní služebnosti ve smyslu § 504 obč. zák. to jest vyhradila si právo, bráti z lesa užitek, přiměřený její potřebě. Při tom dlužno však připomenouti, že slova »jen ku své potřebě« nelze vykládati snad tak úzce, že by uživatel směl upotřebiti věci jen tak dalece, pokud stačí pro jeho osobu, poněvadž by se tu nemohl bráti zřetel na jeho domácí hospodářství — a právo uživatele jest spíše vykládati tak, že smí upotřebiti věci všemožně —, t. j. také pro své domácí hospodářství. Užitek z lesa spočívá v tom, že uživatel smí dříví káceti, na suché větve a roští choditi, žaludy sbírati a listí hrabati. Jak zjištěno bylo výpovědí znalce, výměna žalované spotřebuje vzhledem k tomu, že si výmenkářka drží dobytek, ročně 16 m3 na otop, a nejméně 2-3 kopy otýpek na podpalováni. Dále bylo svědeckými a znaleckými výpověďmi zjištěno, že v roce 1920 bylo vykáceno ve sporném lese 13-14 topolů. Že bylo vykáceno více, se žalobkyni prokázati nepodařilo. Dle výpovědi ό
znalce dají topoly — bylo-li jich 13 — 7,6 m3 dřeva. Zajisté že 9 bříz nedá více krychlových metru dřeva. A že více než 9 bříz vykáceno nebylo, zjištěno bylo znaleckou výpovědí. Z okolností těchto vychází na jevo, že žalovaná nevykácela více dřeva, než pro svou výměnu potřebuje. Není rozhodným, prodala-li žalovaná něco z tohoto dřeva; žalovaná totiž tvrdí, že utržených peněz použila na zaplacení prací, s kácením a děláním dřeva spojených, což nijak vyvráceno nebylo. Odvolací soud rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Co se týče právní otázky, nepřekročila-li žalovaná meze svého užívacího práva, dlužno vedle § 504 obč. zák. poukázati ještě na předpis § 505 obč. zák., jejž nižší stolice přehlédly. Dle tohoto předpisu byla žalovaná oprávněna vykáceti tolik stromů, kolik dříví ve své domácnosti potřebovala. A této potřeby ona dle zjištění nižších stolic nepřekročila. Zjištěnoť, že potřebuje ročně 16 m3 na otop a 2—3 kopy otýpek na podpal, a že vykácela 13—14 topolů, což činilo 7,6 m3 a krom toho 9 bříz, při čemž nižší stolice správně soudily, že dříví tu nemůže činiti více než při topolech, což je samozřejmé, ba je jisto, že nemůže z 9 bříz dříví při obyčejné velikosti obojího druhu stromů činiti nikdy tolik, jako z 13—14 topolů. Výsledek by byl, že to nečinilo dohromady ani 15,2 m3, tím méně krylo plnou potřebu 16 m3. Tak hořejší otázka, odprodala-li žalovaná z pokáceného dříví něco na úhradu nákladů a opatření uhlí, dokonce jako nerozhodná úplně odpadá. Arci, když rozhodnutí nyní založeno na § 505 obč. zák., tudíž na potřebu v domácnosti uživatelky, dlužno se obírati ještě s předpisem § 511 obč. zák., jenž pro poživatele, jehož právo je dle pojmu svého širším (§ 509 obč. zák.), stanoví, že má nárok na plný výnos, a co se týče lesa, na dříví, podle pravidel lesního hospodářství pokácené. To se zdá ve vzájemném odporu: poživatel by měl právo jen na kvótu dle pravidel lesního hospodářství k pokácení vypadající, uživatel však na dříví, jež pro svou domácnost potřebuje, třeba potřeba ta tuto kvótu převyšovala. Pro uživatele jest dáno tedy měřítko subjektivní, pro poživatele však objektivní. Tento zdánlivý odpor vysvětluje se tím, že zákon při užívání předpokládá obyčejný případ, kdy věc poskytuje pravidelných užitků více, než uživatel potřebuje, pročež pak § 508 praví, že zbytek náleží vlastníku, a nezabývá se vůbec případem, kdy vlastníku nezbude nic anebo pravidelné užitky dokonce ani potřeby uživatele nekryjí. Avšak nelze také popírati, že objektivní měřítko, dané v § 511 pro poživatele, že nesmí poraziti dříví více, než pravidla lesního hospodářství dopouštějí, musí logicky platiti také pro uživatele, jehož právo je pojmově užší (§ 504), než poživatelovo a nemůže tedy jíti dále než toto, neboť zajisté zákon ani uživateli nechce a nemůže dovolovati, aby provozoval hospodářství loupežné a les devastoval. Ale zákon, odkazuje k pravidlům lesního hospodářství, na jisto předpokládá les k pravidelnému obhospodařování způsobilý, tedy les takových rozměrů, kde kácení může a má se díti dle turnu, t. j. že plocha rozdělí se na tolik částí, kolik třeba, aby při zvoleném přípustném turnu každý rok neb v jiných určitých obdobích jedna část k pokácení dospívala (§ 3 lesn. zák.). To však nedopadá na lesík malý, kde podle plochy vůbec děliti nelze, nýbrž naopak rozsah jen počtem stromů se udává. Tu se pravidelně stromy probírají, starší vysekávají a mladší ponechávají, a je-li celý porost stejného stáří, vysekává se po případě najednou všecek, načež ovšem na příští užitek řadu let čekati dlužno. A o takový »les«, možno-li porostlinu topolů, jež jak známo nepočítají se mezi stromy lesní, a bříz vůbec nazvati lesem, zde jde, neboť, jak už odvolací soud ze žaloby zjišťuje, bylo tam už před kácením vůbec jen 42 stromů. I kdyby žalovaná všecek porost byla vykácela, nevadilo by to, pakliže jen všecko pro domácnost svou potřebovala, a to by platilo, i kdyby byla poživatelkou, neboť s druhé strany zase uznati dlužno, že i poživatel musí míti vždy aspoň tolik práva, jako uživatel. Neprávem tedy dovolání žádá, aby se zjistilo, mnoho-li užitků sporný les poskytuje ročně a zda dříví, jež žalovaná pokácela, přesahuje míru ročních užitků, neboť na tuto míru vůbec nepřijde, nýbrž jen na potřebu žalované.