Čís. 7153.

Dny poštovní dopravy dlužno vpočítati do lhůty k rekursu, byl-li v nesporném řízení rekurs podán přímo na rekursní soud, jenž ho neza- — Čís. 7154 —
1043
slal v rekursní lhůtě přímo prvému soudu, nýbrž vrátil ho stěžovateli, jenž ho pak podal u prvého soudu.
(Rozh. ze dne 15. června 1927, R 1 465/27.)
Do usnesení rekursního soudu, jímž bylo sníženo výživné poskytované manželským otcem dětem, podal dovolací rekurs opatrovník dětí.
Nejvyšší soud dovolací rekurs odmítl.
Důvody:
Napadené usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 15. dubna 1927. Jeho rekurs proti němu došel к soudu první stolice — okresnímu soudu v L. — dne 5. května 1927, tedy v době, kdy 14denní lhůta § 14 nesp. říz. pro vznesení rekursu byla již prošlá. Vypršením rekursní lhůty se usnesení prvého soudu stalo pravoplatným. Změniti je ve prospěch stěžovatelů přes jeho právomoc podle § 11 druhý odstavec nesp. říz. nelze, neboť nemohlo by se tak státi bez újmy Emanuela L-а, jenž z napadeného usnesení již nabyl práva, platiti toho času jen ono výživné, jež mu rekursní soud uložil. Na věci nemění ničeho okolnost, že stěžovatel podal stížnost původně přímo u krajského soudu v K., jenž mu ji vrátil s poučením, že jest ji podati u prvého soudu. I kdyby totiž jeho stížnost, jež ovšem došla ke krajskému soudu v K. teprve dne 30. dubna 1927, tedy až po projití rekursní lhůty, byla bývala, jak se zdá, podána na poštu již 29. dubna 1927, tedy v 14denní lhůtě rekursní, a proto podle § 89 zák. o soud. org. včas, nebylo by lze míti k ní zřetele. Rekursní soud nezaslal ji totiž ve lhůtě rekursní příslušnému soudu (§ 44 j. n. rozh. čís. 5352 sb. n. s.), nýbrž vrátil ji usnesením ze dne 30. dubna 1927 podateli. Podatel nechal usnesení to vejíti v právní moc a podal tutéž stížnost, změniv jen její nadpis nyní správně na soud prvé stolice, znovu teprve dne 4. května 1927 na poštu. Nelze proto dny od 29. dubna 1927, po které stížnost neběžela nepřetržitě poštou, nýbrž byla vrácena do rukou odesílatele a tímto byla pozměněna a znovu na poštu dána, pokládati za dny poštovního běhu, které by podle zásady § 89 zák. o soud. org. nebylo započísti do rekursní lhůty.

Citace:

Čís. 7153. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1068-1069.