Čís. 11419.


Zákon o základních ustanoveních soudního řízení nesporného ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n. Tím, že odpůrce podal rekurs proti usnesení soudu prvé stolice, rekursní soud rekursu vyhověl, dovolací soud pak obnovil usnesení prvého soudu, nezpůsobil odpůrce dovolacímu rekurentu zřejmě bezdůvodně nebo hrubým zaviněním náklady dovolacího rekursu (§ 11 (5) zák.).
(Rozh. ze dne 22. února 1932, R 2 10/32.)
Soud prvé stolice uložil nemanželskému otci, by platil nezl. nemanželskému dítěti na výživné měsíčně 270 Kč. Rekursní soud k rekursu nemanželského dítěte zvýšil výživné na 300 Kč měsíčně.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu nemanželského otce obnovil usnesení prvého soudu, zamítl však návrh dovolacího rekurenta, by nezletilému dítěti byla uložena náhrada nákladů dovolacího rekursu. V tomto směru uvedl v
důvodech: Z toho, že nezletilá podala rekurs proti usnesení soudu první stolice, jež bylo zase soudem třetí stolice obnoveno, ještě neplyne, že náklady právního zastoupení, spojené s revisním rekursem, způsobila stěžovateli zřejmě bezdůvodně nebo hrubým zaviněním, an rekursní soud jejímu rekursu vyhověl, takže nebyl vznesen zřejmě bezdůvodné. Ježto tu není předpokladů § 11 odst. (5) zák. čís. 100/1931 sb. z. a n., bylo návrh stěžovatelův, by nezletilému dítěti byla uložena náhrada útrat revisního rekursu, zamítnouti.
Citace:
č. 11419. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 203-203.