Čís. 15079.

Vrácení daru nelze se domáhati na universálním dědici obdarované proto, že se dárci nedostalo očekávaného prospěchu, jestliže pohnutkou darování nebyl výlučně právě tento předpoklad; není tu ani bezdůvodného obohacení, ježto šlo o platné plnění dárcovo.
(Rozh. ze dne 26. března 1936, Rv II 645/34.)
Žalobkyně přednesla, že odevzdávala své pěstounce svůj celý výdělek v železniční službě proto, že jí pěstounka slíbila, že jednou obdrží dům, patřící jí a jejímu manželovi. To se však nestalo, neboť universálním dědicem učinila svého manžela — žalovaného. Domáhá se proto žalobkyně na žalovaném vrácení poskytnutých peněz v obmezené částce 5000 Kč. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Odevzdala-li žalobkyně Anežce M. částky, o které jde, dobrovolně bez právního závazku, šlo zřejmě o bezúplatný úkon. Kdyby tedy strany příčinu tohoto plnění, t. j. budoucí nabytí domu nepoložily výslovně za výminku, platí tu podle poslední věty § 901 obč. zák. předpis § 572 obč. zák. Zrušení darování může se tedy pro omyl v pohnutce jen žádati, jestliže ten, kdo plnil, prokáže, že vůli svou zakládal jedině na mylné pohnutce (§ 572 obč. zák.). Tomu tak v souzené věci není, ježto žalobkyně jako schovanka Anežky M. se rozhodla i z jiných důvodů jmenované přispěti na výlohy společné domácnosti a odváděla jí mzdu hlavně proto, že jí M. ve válečné době poskytovala byt, stravu a šatstvo a ji podle potřeby též podporovala hotovostmi. Žalobkyně mohla by se tudíž s úspěchem domáhati vrácení peněz po žalovaném jako universálním
Civilní rozhodnutí XVIII. 23 dědici Anežky M. jen tehdy, kdyby si byla výslovně vymínila, že dům obdrží proto, že M. přenechává své služební platy. To však netvrdila ani žalobkyně, neboť uvedla jen, že za to měla, že jednou po smrti M. všechno dostane, že jí to pěstounka i přislíbila, že jednou po smrti manželů M. obdrží jejich pozůstalost a že kdyby se pěstounka nebyla tak vyjádřila, by si byla bývala našla službu a jí nebyla odevzdala svůj výdělek. V této výpovědi tedy nepotvrzuje, že její plnění bylo podmíněno předáním domu, že bylo učiněno závislým na budoucím nabytí domu. Šlo-li však o platné plnění žalobkyně, třebas o bezplatné úkony, nelze tu mluviti o žádném bezdůvodném obohacení žalovaného a nemá místa kondikce.

Citace:

č. 5055. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 955-958.