NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 4.

Zákon o obchodu s potravinami ze dne 16. ledna 1896 č. 89 ř. z. na rok 1897.
Zodpovědnost majitele podniku za poklesky jeho zřízenců.
(Rozh. ze dne 30. ledna 1919, Kr II 8/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal v neveřejném zasedání k zmateční stížnosti obžalovaného do odsuzujícího rozsudku zemského trestního soudu v Brně jako soudu nalézacího ze dne 30. července 1918 právem, že se zmateční stížnosti dle § 5 zák. ze dne 31. prosince 1877 č. 3 ř. z. z roku 1878 ihned vyhovuje, v odpor vzatý rozsudek se zrušuje a věc se odkazuje zpět k témuž nalézacímu soudu, aby ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Správně poukazuje rozsudek k tomu, že obžalovaný, jenž svůj obchod koňským masem provozuje tím způsobem, že obstarává pouze nákup koní a řízení celého obchodu, kdežto jeho zřízenci maso vysekávají a prodávají, byl jakožto majitel závodu povinen, kromě zachovávání předpisů o ohledávání dobytka a masa a jiných opatření dohlížeti bedlivě v závodě na jakost masa, dáti zřízencům přísný rozkaz, aby co nejbedlivěji všímali si jakosti prodávaného masa a aby špatného masa neprodávali. Právem však stížnost zmateční vytýká rozsudku se stanoviska důvodu zmatečnosti dle § 281 č. 5 tr. ř., že není zjištěno, zachoval-li se tak obžalovaný, či opomenul dostáti této své povinnosti, resp., že není odůvodněn a doložen výrok soudu, že obžalovaný »toho neučiní«, t. j. nezachoval se dle povinnosti shora vytčené. Rozsudek vskutku nezmiňuje se nijak o způsobu, jímž obžalovaný postaral se o to, aby nástupci jeho zachovávali zákonných předpisů, zejména není zjištěno, jak obžalovaný postaral se o šetření náležitých opatrností při prodeji masa, aniž v tom ohledu poukazuje rozsudek k průvodnímu materiálu; rovněž neuvádí rozsudek, proč předpokládá, že obžalovaný na jakost masa nedohlídl a nedal zřízencům přísného rozkazu, aby co nejbedlivěji všímali si jakosti prodávaného masa a aby neprodávali masa špatného. Za důvod postačující k tomuto předpokladu nemohla by sama o sobě posloužiti okolnost, že špatné maso bylo v jeho obchodě vskutku prodáno, jak vysvitne z dalších vývodů právních. Svou zodpovědnost za prohřešky proti zákonu o obchodu s potravinami, spáchané v jeho obchodě z nedbalosti, nemůže arci obžalovaný prostě odmítati poukazem k okolnosti, že se stará jen o nákup koní a řízení závodu, kdyžtě sám netvrdí, že závod jeho je podnikem továrním a že má k řízení jeho zástupce živnostenskému úřadu ohlášeného a jím schváleného. Závod obžalovaného je dle spisů živností řemeslnou; k provozování jeho je ovšem majitel oprávněn použíti zřízenců a pomocníků; pokud si však za pomocníky ty nezvolí vědomě osoby nezpůsobilé, není při dělbě práce dle oborů trestně zodpověděn předem za vše, co pomocníci u provozování jeho obchodu učiní. Nelzeť na majiteli živnosti žádati, aby za každým ze svých pomocníků stál a každý z jeho úkonů bezprostředně kontroloval. Ale ovšem je živnostník takový povinen postarati se přiměřenými opatřeními o to, aby se v závodě nedělo nic zákonu se příčícího. Za tím účelem byl by tedy obžalovaný musil zejména svým zřízencům uděliti potřebná poučení a zakázati, aby maso zkažené (zdraví škodlivé) na prodej nechovali a neprodávali, a byl by se pak musil občas náležitě přesvědčiti, je-li též zákazů jeho dbáno a šetřeno. Nezachoval-li se obžalovaný tak, neučinil-li ničeho, aby zabránil, aby v jeho obchodě nebyl ani z nedbalosti přestupován zákon o potravinách chováním na prodej a prodejem masa zdraví škodlivého, nechal-li své zřízence počínati si libovolně, nebo nebyl-li alespoň dozor jeho dostatečným, jednal arci nedbale a musí odpovídati za nastalý účinek ve smyslu § 14 č. 2 zák. o obchodě s potravinami. Dalším předpokladem viny obžalovaného bylo by ovšem zjištění seznatelnosti vadného, zdraví nebezpečného stavu masa na prodej chovaného a prodaného na straně obžalovaného, resp. jeho zřízenců, kdyby byli dbali náležité pozornosti. Ani v tomto ohledu neobsahuje rozsudek výroků určitých. Okolnost za prokázanou přijatá, že maso prodané R-ové bylo nevzhledné, krvavé, s promodralými děrami, by nestačovala, není-li zároveň zjištěno, že tyto nebo jiné na mase zjevné vlastnosti byly zevními příznaky příčiny škodlivosti masa, za kterou soud dle posudku znalců uvádí hnilobné a rozkladné látky, obsažené v koupeném koňském mase, o němž R-ová při hlavním líčení potvrdila, že nezapáchalo, zvláště když také v případě K-ové maso »bylo vzhledné« a nezapáchalo a v případě S-ové maso »bylo pěkné« a nezapáchalo. Za tohoto stavu věci není tu náležitých podkladů pro použití práva materielního a, poněvadž je možno opatřiti je jen novým hlavním líčením, nezbývá, nežli použíti § 5 nov. k tr. ř. z r. 1877 a rozhodnouti, jak shora uvedeno.

Citace:

Čís. 4. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 16-17.