Č. 12192.

Bytová péče a opatření budov pro veřejné účely: Budova, kterou hodlá stavěti okresní hospodářská záložna pro provozování své statutární činnosti, je budovou určenou pro veřejné potřeby ve smyslu § 2 zák. o staveb. ruchu č. 45/1930 Sb.
(Nález ze dne 5. prosince 1935 č. 20004/35.)
Věc: Bedřich a Marie W. ve V. (adv. Dr. Wien-Claudi z Prahy) proti zemskému úřadu v Praze (za zúč. okr. hospodář, záložnu ve V. adv. Dr. Emanuel Slabý z Prahy) o vyvlastnění pozemku. Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se týká určení náhrady za vyvlastněný pozemek, zrušuje se pro vadnost řízení; jinak se zamítá stížnost pro bezdůvodnost.
Důvody: Okresní úřad v Prachaticích výměrem z 11. srpna 1934 vyvlastnil pro okr. hospodář, záložnu ve V. podle § 2 zák. z 10. dubna 1934 (správně 1930) č. 45 Sb. pozemek č. kat. 759/6 ve výměře 363 m2 ve V., patřící st-lům Bedřichu a Marii W., a to za cenu 20 Kč za 1 m2. Odvolání, které st-lé proti tomuto vyvlastňovacímu výměru prodali, zamítl zemský úřad v Praze nař. rozhodnutím ze 17. října 1934.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Nejprve dlužno zabývati se námitkou nezákonnosti, kterou stížnost spatřuje v tom, že v daném případě nevyvlastňuje se pozemek pro některý z účelů uvedených v § 2 zák. č. 45/1930, pro něž podle tohoto zákona jedině lze pozemek vyvlastňovati, zejména že vyvlastnění neděje se k tomu účelu, aby na pozemku zřízena byla budova určená pro veřejnou potřebu, ježto prý budova, kterou vyvlastňovatelka na vyvlastněném pozemku postaviti hodlá, má sloužiti pro účely okr. hospodář, záložny, tedy pro soukromou potřebu peněžního ústavu, v němž přijímání a vyplácení vkladů není plněním nějaké veřejné potřeby, nýbrž plněním statutárního účelu tohoto ústavu. Následkem toho chybí prý jeden z prvých předpokladů pro vyvlastnění podle cit. zákona.
Nss nemohl uznati tuto argumentaci za správnou. Okolnost, že zamýšlená budova má sloužiti pouze plnění statutárního účelu peněžního ústavu, nevylučuje ještě nikterak, že jde o budovu určenou pro veřejnou potřebu, neboť i plnění určitého statutárního účelu může býti plněním sloužícím veřejné potřebě, a budova pro tuto činnost zřízená budovou určenou pro veřejnou potřebu pro rozumu § 2 cit. zák. Záleží jedině na tom, zda činnost, pro kterou budova má se zříditi, lze podle platných norem charakterisovati jako plnění veřejné potřeby. V daném případě jde o vyvlastnění pozemku pro budovu, v níž má býti umístěna okr. hospodář, záložna. Účelem okr. hospodář, záložen, zřízených z bývalých kontribučenských fondů obilních a kontribučenských fondů peněžních, podle zák. č. 128/1924 Sb. jest, aby obyvatelstvu svého obvodu, především zemědělskému, poskytovaly levný úvěr, sloužily k ukládání úspor a opatřovaly po případě jiné potřeby hospodářské. Úkol tento podle výslovného ustanovení zákona (§ 1) plní okr. hospodář, záložny jako samostatné ústavy veřejné, a také kmenové jmění jejich má podle § 4 odst. 1 cit. zák. povahu veřejnoprávní. Z tohoto, jakož i z celé řady ostatních předpisů cit. zák. (věnování čistého zisku pro společné účely zemědělské, obecně prospěšné, humanitní a osvětové, obmezení zúrokování podílů [§ 15. odst. 3], vyhrazení dohlédacím úřadům rozsáhlé pravomoci dozorčí v míře neobvyklé při soukromých ústavech peněžních [§§ 38 a násl.]), je patrno, že úkol okr. hospodář, založen je podle tohoto zák. veřejnoprávní jejich povinností a že plnění této povinnosti slouží nikoliv pouze k ukojení potřeby peněžního ústavu samého, nýbrž v prvé řadě k ukojení potřeby veřejné. Ale pak dlužno i budovu, sloužící k umístění tohoto veřejného ústavu, uznati za budovu určenou pro veřejnou potřebu. Jsou proto námitky stížnosti, že pozemek st-lů vyvlastněn byl pro budovu, která není určena pro veřejnou potřebu, bezdůvodné. Námitka, že není účelno, aby okr. hospodář, záložna stavěla si vlastní svoji budovu, nebyla ani při komisi, ani v rekursu v této formulaci vznesena a musila proto jako nepřípustná býti odmítnuta.
Dále namítá stížnost, že pozemek, o nějž jde, je z vyvlastnění vyloučen podle § 3 cit. zák. jednak proto, že na vyvlastňovaném pozemku je vzrostlý sad, jednak proto, že st-lé potřebují vyvlastňovaného pozemku pro stavbu garáže, tedy pro vlastní svoji živnost, dům a domácnost, a vytýká, že tyto skutečnosti nebyly v řízení řádně vyšetřeny. Výtky ty jsou bezdůvodné. V řízení správním zamítl je žal. úřad z toho důvodu, poněvadž podle odst. 5 § 3 cit. zák. jsou uvedené okolnosti překážkou vyvlastnění pro stavbu obytných budov, hospodářských budov nebo provozoven a pro komunikace k nim nutné, nikoliv ale vyvlastnění pro stavbu budov určených pro veřej. potřebu. Poněvadž tento právní náhled odpovídá znění odst. 5 § 3 cit. zák., jenž nevztahuje se na vyvlastnění pro budovy určené pro veřejnou potřebu, a poněvadž st-lům nepodařilo se zvrátiti předpoklad žal. úřadu, že jde o stavbu budovy určené pro veřejnou potřebu, jsou námitky stížnosti, že svrchu uvedené skutečnosti překážejí vyvlastnění, bezdůvodné, a následkem toho bezdůvodné jsou i výtky, že skutečnosti ony nebyly dostatečně zjištěny.
Důvodnou však shledal soud námitku, že žal. úřad nezabýval se divergencí mezi znaleckými posudky a vzal za základ pro určení náhrady za vyvlastněný pozemek nejnižší odhad, aniž nějak odůvodnil, proč tak činí. Žal. úřad, reprodukuje námitky činěné v odvolání, tuto námitku ve svém rozhodnutí neuvádí a ji také neřeší, ačkoli v rekursu uplatněna byla a při komisi, jak správně stížnost uvádí, uplatněna býti nemohla, ježto teprve rozhodnutí I. stolice zavdalo k ní podnět. Toto opomenutí je podstatnou vadou, jež arci zasahuje pouze určení náhrady za vyvlastněný pozemek. Z důvodu toho bylo nař. rozhodnutí, pokud určení této náhrady se týká, zrušiti pro vadnost řízení, jinak zamítnouti bylo stížnost pro bezdůvodnost.

Citace:

č. 12192. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 662-664.