NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Čís. 8957.

Do usnesení odvolacího soudu, jímž byl zamítnut žalobcův návrh na vydání rozsudku pro zmeškání, aniž vyhražena pravomoc, není přípustným rekurs na dovolací soud.
Přípustnosti rekursu s hlediska § 519 čís. 3 c. ř. s. není na závadu, že rozepře nebyla výslovně přikázána k rozhodnutí, nebo k jednání a k rozhodnutí některému soudu prvé stolice, ježto podle názoru odvolacího soudu došlo na klid řízení.
(Rozh. ze dne 15. května 1929, R I 282/29.)
Soud prvé stolice vynesl k návrhu žalobce rozsudek pro zmeškání. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením a zamítl návrh žalobce na vydání rozsudku pro zmeškání.
Nejvyšší soud odmítl rekurs.
Důvody:
Proti usnesení odvolacího soudu jest rekurs přípustný jen za předpokladů § 519 čís. 1—3 c. ř. s. Těch v souzeném případě není. Je zřejmo, že předpis čís. 1 nedopadá, neboť odvolání nebylo odmítnuto. Mohlo by se zdáti, že dopadá předpis čís. 2, jelikož odvolací soud usnesením vyřkl zmatečnost rozsudku prvého soudu. Ale podle dávného, v písemnictví i v rozhodování uznávaného výkladu tohoto předpisu jest podle něho rekurs dovolen jen, byla-li zároveň žaloba odmítnuta. To se tu nestalo. Odmítnut byl jen návrh žalobců na vydání rozsudku pro zmeškání. Mohl by rekurs tedy býti dovolen již jen podle předpisu čís. 3 § 519 c. ř. s. Jeho použití by nebránilo, že rozepře usnesením nebyla — alespoň ne výslovně — přikázána k rozhodnutí nebo k jednání а k rozhodnutí některému soudu prvé stolice, neboť výrok ten opominul odvolací soud snad se zřetelem k svému právnímu názoru, že nastal klid řízení a že tudíž v řízení lze i po vypršení tříměsíční lhůty § 168 c. ř. s. pokračovati podle § 169 c. ř. s. teprve k návrhu některé strany, maje za samozřejmé, že soud, až klid řízení jako jeho překážka snad kdysi takto pomine, musí a bude v řízení sporu pokračovati a rozhodne, by žalobu vyřídil znovu, an vyřizující ji rozsudek pro zmeškání byl zrušen. Ale přes to nelze rekurs ani podle tohoto místa zákona míti za přípustný, protože odvolací soud ve svém usnesení nevyřkl, že řízení má býti započato nebo v něm má býti pokračováno teprve, až usnesení odvolacího soudu nabude právní moci (srv. rozh. čís. 2624 sb. n. s.).

Citace:

č. 5079. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 439-441.