Čís. 4019.

Příspěvkům okresní nemocenské pokladny přísluší na dlužníkových nemovitostech přednostní zástavní právo — splněny-li podmínky §u 76 o přímých daních osobních — jen tehdy, když výkaz nedoplatků byl politickým úřadem potvrzen. Zajištění příspěvků má účinek třetího odstavce §u 76 jen tehdy, stalo-li se na nemovitosti, ve které byl podnik za okolností prvého odstavce §u 76 zákona provozován.
(Rozh. ze dne 25. června 1924 R II 211/24.)
V rozvrhovém řízení o výtěžku exekučně prodané nemovitosti přikázal soud prvé stolice okresní nemocenské pokladně za dobu od října 1920 do září 1923 4768 Kč 82 h k hotovému zaplacení. Do usnesení si stěžoval knihovní věřitel, vydražitel, a navrhl, by nemocenské příspěvky za dobu od října 1920 do srpna (září) 1921 nebyly přikázány. Rekursní soud rekursu nevyhověl. Nejvyšší soud zrušil v napadené části usnesení obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by o odporu knihovního věřitele, vydražitele, znovu jednal a nejvyšší podání podle výsledku tohoto jednání znovu rozvrhl.
Důvody:
Při rozvrhovém roku podal stěžovatel, jenž je knihovním věřitelem a se svou pohledávkou, zajištěnou zástavním právem na nemovitosti, z části vyšel na prázdno, proti přikázání nedoplatků nemocenských příspěvků okresní nemocenské pokladny odpor, odůvodňuje jej zkrátka tím, že příspěvky nesouvisejí s nemovitostí. Protokol o roku obsahuje к tomuto bodu dále jen ještě udání zástupce nemocenské pokladny, že nemovitost byla hlavně věnována živnosti povinného jako stolaře, který dluží příspěvky za své zaměstnance, a poznámku, že mezi stranami nedošlo k dohodě. Nebylo tudíž prvním soudem vyhověno předpisu §u 213, odstavec druhý a třetí ex. ř., že, nedojde-li k dohodě, jest všechny pro rozhodnutí směrodatné okolnosti slyšením přítomných, kterých se odpor dotýká, vyjasniti a podstatný obsah prohlášení účastníků pro rozvrh důležitých, do protokolu zapsati. Pro tuto vadu nebylo lze podle listin, v §u 214 ex. ř. uvedených a pro rozhodnutí jedině směrodatných, posouditi, zda a pokud k nároku nemocenské pokladny jest přihlížeti, nehledíc ani k tomu, že příspěvkům okresních nemocenských pokladen podle správného a (od rozhodnutí bývalého nejvyššího soudu ve Vídni ze dne 27. listopadu 1900, pres. 304/1900, uveřejněného jako judikát čís. 150 ve sbírce býv. ministerstva spravedlnosti ve Vídni pod čís. 265) ustáleného výkladu zákona přináleží přednostní zástavní právo na dlužníkových nemovitostech i za předpokladů §u 76 zák. ze dne 25. října 1896, ř. z. čís. 220, jen tehdy, když výkaz nedoplatků co do správnosti a vykonatelnosti byl příslušným politickým úřadem potvrzen, což se v tomto exekučním řízení nestalo. Podle stavu věci, jak plyne z protokolu o rozvrhovém roku a z ostatních spisů (§ 214 ex. ř.), vůbec spolehlivě zjistiti nelze, zda byla dlužníkova nemovitost výhradně nebo převážně věnována podniku a pro něj zvlášť zařízena, od které doby příspěvky jsou nezaplaceny a vztahují-li se, zejména i pokud jsou na nemovitosti zajištěny knihovním vkladem práva zástavního, na podnik v ní provozovaný. Tyto okolnosti bylo nezbytně třeba zjistiti, protože řečené příspěvky za předpokladů řádného potvrzení jejích přihlášky příslušnou okresní politickou správou mají přednostní právo zástavní na nemovitosti právě tak, jako daň výdělková podle §u 76 zákona ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. zák., jen tehdy, vztahují-li se na nemovitost vlastností shora naznačených a nejsou-li dále pozadu než rok a 6 měsíců, pokud jde o příspěvky knihovně nezajištěné, a 3 roky, pokud jde o příspěvky do roka ode dne splatnosti zajištěné, ovšem na oné nemovitosti, ve které podnik byl za okolností §u 76, odstavec prvý zák. čís. 220/1896 provozován. Že zajištění příspěvků má účinek odstavce třetího tohoto §u jen tehdy, stalo-li se na realitě, ke které se příspěvky řečeným způsobem vztahují, — a to přehlíží druhá stolice úplně — plyne nepochybně ze znění zákona, jenž výslovně mluví o dražbě předmětu zástavy, to je nemovitosti v odstavci prvém téhož §u naznačené, a je odůvodněno jednak ohledy na hypotekární úvěr, které nedovolují, by na újmu knihovních věřitelů přednostní právo zástavní bylo přiznáno dávkám na nemovitostech, s kterými nijak nesouvisejí a ohledně kterých knihovními věřiteli nemohly býti ani tušeny, jednak úvahou, že nelze seznati, proč by zákonodárce, jenž zákonné právo zástavní daně výdělkové a s ní souvisejících dávek u porovnání s jinými daněmi, na př. s daní pozemkovou, činžovní atd., časově a věcně podstatně obmezil, zaručoval jí z druhé strany co do předmětu ručení zase výsady, kterých jiné daně nepožívají.

Citace:

č. 4019. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 37-39.