Čís. 6206.

Spolupachateli (krádeže nebo zpronevěry) lze přiznati dobrodiní § 187 tr. zák. jen, byla-li včas nahrazena celá škoda, vzniklá z činu spáchaného několika spoluviníky, nikoliv i nahradí-li jeden ze spolupachatelů onu část škody, kterou sám způsobil, nebo která byla stanovena jako jeho podíl narovnáním s poškozeným.
Rozsah náhrady není zůstaven volnému ujednání zúčastněných.
(Rozh. ze dne 27. května 1938, Zm II 117/38.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnosti obžalovaných A. a B. do rozsudku krajského soudu, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem zpronevěry podle §§ 183, 184 tr. z. Z důvodů:
S hlediska zmatku č. 9 b) § 281 tr. ř. vytýká stížnost neprávem porušení zákona a nesprávné jeho použití rozsudkovému výroku, že skutek stěžovatelčin nepřestal býti trestným následkem účinné lítosti podle § 187 tr. z.
Spolupachateli (krádeže nebo zpronevěry) lze přiznati dobrodiní § 187 tr. z. jen, byla-li včas nahrazena celá škoda, vzešlá z činu několika spoluviníky spáchaného, nikoli i tehdy, nahradil-li jeden ze spolupachatelů pouze část škody, jeho vlastní činností způsobenou, pokud se část ta dá vyšetřiti, nebo část škody, stanovenou narovnáním s poškozeným jako podíl na něho připadající.
Určení výše škody trestným činem způsobené jako objektivního znaku skutkové podstaty zločinu zpronevěry přísluší jen nalézacímu soudu, nikoli poškozenému samému, a nemůže jeden z účastníků zpronevěry těžiti z možného omylu nebo přízně poškozené osoby (rozh. č. 4502 Sb. n. s.).
Takovou náhradu celé škody trestným činem způsobené předpokládají výslovně i rozhodnutí č. 829 a 2841 Sb. n. s., jichž se stížnost dovolává.
Podle § 188 tr. z. jsou volnému ujednání zúčastněných osob zůstaveny jen doba a způsob, nikoli i rozsah (úplnost) náhrady (rozh. č. 4502 Sb. n. s.).
Ustanovení §§ 187 a 188 tr. z. jsou ustanovení rázu výjimečného a sluší je vykládati přesně podle jejich doslovného znění, ježto nelze zůstaviti libovůli poškozeného, aby určoval svou soukromou vůlí, zda a pokud nárok státu na potrestání pachatele trestného činu má místo čili nic, nejde-li o delikt soukromožalobní (srovn. § 33 tr. z.).
Ježto podle skutkových zjištění rozsudkových v době, kdy stěžovatelka uzavřela s poškozeným narovnání, celá výše škody zpronevěrami obou obžalovaných společně způsobená nebyla ještě ani známa, natož spolehlivě zjištěna, a ani po skončení revise nedalo se zjistiti, jakou částí se každý z obou obžalovaných na zpronevěrách společně páchaných zúčastnil a jaký měl na nich podíl, ježto podle výpovědi svědka S. byla částka 50000 Kč, stanovená narovnáním se stěžovatelkou, myšlena pouze jako nejvýše možná a dosažitelná náhrada škody od této spolupachatelky, tudíž celá škoda, přesahující daleko částky, k jichž náhradě se oba pachatelé zpronevěr narovnáním zavázali, nahrazena nebyla, nenastala ani u stěžovatelky beztrestnost jejího skutku pro účinnou lítost podle § 187 tr. z., i když sama narovnání s ní ujednané dodržela.
Vzhledem k tomu, co uvedeno o výkladu ustanovení §§ 187, 188 tr. z. po stránce právní, je pro posouzení otázky beztrestnosti stěžovatelky z důvodu účinné lítosti nerozhodno, že se poškozený R. spokojil s ujednanou částkou 50000 Kč jako náhradou veškeré škody, stěžovatelkou mu způsobené, že v trestním oznámení a ve své svědecké výpo vědi nežádal potrestání stěžovatelky a že se nepřipojil ohledně ní k trestnímu řízení jako soukromý účastník. Mohl proto nalézací soud tyto skutečnosti nechati nepovšimnuty, aniž zatížil rozsudek zmatkem neúplnosti podle § 281, č. 5 tr. ř., stížností mu vytýkaný.

Citace:

č. 6206. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 249-251.