Č. 3621.

Státní úředníci: I. Provisorní jmenování — není-li v dekretu jinak stanoveno — nezakládá nároku na definitivní ustanovení ve službě státní. — II. Jaký význam má v takovémto dekretu obsažený dovětek, že »definitivní přijetí nastane po jednoroční uspokojivé službě«?
(Nález ze dne 15. května 1924 č. 8554.)
Věc: Slavomír B. v M. proti hlavnímu finančnímu ředitelství pro Podkarpatskou Rus v Užhorodě o propuštění ze služby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem hl. fin. řed. pro P. R. v U. z 3. prosince 1921 byl st-l na svoji žádost z 2. prosince 1921 přijat do služby zem. fin. správy P. R. jako provisorní účetní asistent na smlouvu . . . Ve výnosu tom se praví, že definitivní přijetí nastane po jednoroční uspokojivé službě a složení odborné zkoušky, při čemž st-li bude celá doba služební počínaje dnem nastoupení služby započtena.
Na základě úřední připomínky z 3. března 1923 bylo st-li nař. rozhodnutím sděleno, že vzhledem k tomu, že nevyhovuje požadavkům na něho kladeným a dopustil se několikráte činů, které nutno charakterisovati jako delikty trestní, se propouští vzhledem k jeho služebnímu poměru dnem 30. dubna 1923 ze služeb státních.
Maje rozhodovati o stížnosti musil nss v prvé řadě zkoumati právní podklad poměru st-lova k státu, založeného výnosem žal. úřadu z 3. prosince 1921. — —
Výnos ten obsahuje všechny náležitosti ustanovení provisorního pragm. státního úředníka, předepsané v § 6 služ. pragm. Do výnosu vsunuto je ovšem rčení označující, že se st-l přijímá jako provisorní účetní asistent »na smlouvu«, nss nemohl však uznati, že by vsunutí tohoto rčení: »na smlouvu« mělo za účel přeměniti celý poměr st-lův k státu na poměr soukromoprávní, ježto v souvislosti s provisorním ustanovením st-le spíše výraz ten měl jenom ještě více zdůrazniti vypověditelnost a zrušitelnost služ. poměru st-lova po dobu zkušební. Nss vychází tudíž z toho, že služební poměr st-lův byl poměrem provisorního státního úředníka, který ovšem podle § 10 služ. pragm. mohl býti kdykoli zrušen a jeví se bezdůvodnými ony vývody stížnosti, podle nichž propuštění st-lovo by bylo mohlo nastati jen po provedeném vyšetřování soudním a řízení disciplinárním.
Dále namítá st-l, že dekretem hl. fin. řed. pro P. R. z 3. prosince 1921 byl přijat jako provisorní účetní asistent se zákonitým platem a s klausulí, že definitivní přijetí nastane po jednoroční uspokojivé službě a složení odborné zkoušky, při čemž mu bude celá doba služební počínaje dnem nastoupení služby započtena, dále že službu nastoupil dne 5. prosince 1921, odbornou zkoušku složil dne 7. dubna 1922 a že tedy po uplynutí jednoho roku měl býti jmenován definitivním úředníkem.
Podle § 36, odst. 2 služ. pragm. provisorní jmenování samo o sobě, není-li v dekretu nic jiného stanoveno, neskytá právního nároku na definitivní ustanovení ve službě státní. Z ustanovovacího dekretu, jehož se st-l dovolává, právního nároku na definitivní ustanovení však odvoditi nelze. Již slovní obraty: »definitivní přijetí« nastane »po jednoroční uspokojivé službě« nasvědčují výkladu, že položeno jest úplně v posouzení úřadu, zda st-le definitivním účetním úředníkem jmenovati chce či nikoli, a že úřad nechtěl st-li poskytnouti právního nároku na jmenování úředníkem definitivním. Důsledek ten plyne i z toho, že vypověditelnost služebního poměru st-lova, jak svrchu bylo řečeno, byla ještě zvláště zdůrazněna označením poměru st-lova jako poměr »na smlouvu«, čímž mělo jasně býti projeveno, že úřad chtěl si zajistiti možnost, st-le propustiti pro případ, že by ho nepokládal za způsobilého pro státní službu.
Konečně protestuje st-l proti tvrzení, že požadavkům na něho kladeným nevyhovoval, jakož i proti tomu, že by se byl několikráte dopustil činů, které mohou býti kvalifikovány jako delikty trestní. Leč mohl-li poměr st-lův dle toho, co svrchu bylo řečeno, býti kdykoliv zrušen, a nepředpisuje-li zákon, že propuštění takové by muselo býti o určité důvody opřeno, pak nezáleží na tom, zda žal. úřad propuštění st-lovo odůvodnil vůbec a jak. Není tedy ani námitka tato důvodnou a musil proto nss stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3621. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1300-1301.