Čís. 2004.


Svědci mohou býti vyslýcháni jen o skutečnostech (konkrétním jednání a počínání), nikoliv o svém úsudku (§§ 167, 222, 254 tr. ř.).
(Rozh. ze dne 3. června 1925, Zm I 289/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku porotního soudu v Plzni ze dne 18. března 1925, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem vraždy prosté podle §§ů 134, 135 čís. 4 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost dovolává se důvodu zmatečnosti čís. 5 §u 344 tr. ř. z té příčiny, že zamítnut byl porotním soudem návrh obhajoby při hlavním přelíčení na výslech tří svědkyň a manžela obžalované o tom, že obžalovaná jest nepříčetnou, a na vyžádání posudku lékařské fakulty o početnosti obžalované. Stížnost jest bezdůvodná. Po formální stránce dlužno zdůrazniti, že závaznost a opodstatněnost důkazního návrhu lze zrušovacímu soudu posuzovati jen podle znění a obsahu, jak jsou vyznačeny v protokole o hlavním přelíčení. Pokud jde o navrhovaný důkaz svědky, zněl návrh pouze tak, jak uvedeno. Dotazování v naznačeném smyslu nemohlo však býti činěno předmětem důkazu svědeckého, poněvadž svědci nebyli vedeni o skutečnostech vnějšího života, které svými smyslu postřehli, pozorovali nebo zvěděli (§§y 167, 222, 254 a j. tr. ř.), nýbrž měli býti v pravdě tázáni po svém úsudku o tom, zda považují obžalovanou za duševně chorou; takovýto úsudek jakožto výsledek činnosti logické a uvažovací a tudíž jakožto vnitřní jev duševních úkonů je však co do správnosti nekontrolovatelným. Svědci mohli býti proto vyslýcháni jen o skutečnostech, tedy o konkrétním jednání a počínání obžalované, v němž by se projevovaly abnormálnosti, ať v myšlení nebo chování se. Takovýmito skutečnostmi však obhajoba svůj důkazní návrh nedoložila, a, dohání-li to teprve ve zmateční stížnosti, je to opožděno a nelze k tomu jakožto k nepřípustným novotám přihlížeti.
Citace:
č. 2004. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 325-326.