NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 1937.

I ku knihovnímu vydržení třeba nejen pravosti, nýbrž i pořádnosti a bezelstnosti knihovní držby.
Účinky dokonaného knihovního vydržení nebyly dotčeny §em 201 III. dílčí novely k obč. zák., jímž zrušen § 1467 obč. zák.
Žalobu toho, kdo domáhá se, by připsány mu byly pozemky, jím užívané, připsané však omylem na jiného, jest posuzovati dle zásad žaloby z domnělého vlastnictví (§ 372 obč. zák.).
(Rozh. ze dne 24. října 1922, Rv I 529/22.)
Při parcelaci dvoru č. p. 45 v K.. kterou v roce 1905 dražbou prováděl Bernard W., vydražil Martin P. pozemky č. kat. 2197/1 a 2197/2 v K., kdežto Antonín D. koupil pozemek č. k 124, oba zaplatili kupní cenu a ujali se spolu se svými manželkami v koupených pozemků. Avšak při sepisování smluvních listin sběhl se omyl potud, že pozemky č. k. 2197/1 a 2197/2, koupené Martinem P-em, byly označeny jako č. k. 2124, a naopak tento pozemek, koupený Antonínem H-em, jako č. k. 2197/1 a 2197/2, čímž se stalo, že manželům P-ovým byl knihovně připsán pozemek č. k. 2124 místo pozemků č. k. 2197/1 a 2197/2, a manželům H-ovým byly připsány pozemky č. k. 2197/1 a 2197/2 místo pozemku č. k. 2124. Domáhali se proto manželé P-ovi žalobou, by bylo uznáno právem, že manželé H-ovi jsou povinni uznati vlastnictví žalobců k rolím č. k. 2197/1 a 2 а k umožnění provedení knihovního pořádku vydati ohledně těchto pozemků žalobcům prohlášení způsobilé ke vkladu do knih, na základě něhož by zmíněné pozemky byly přepsány z knihovní vložky čís. 19 a pro žalobce bylo na ně vloženo vlastnictví proti tomu, že žalobci odevzdají žalovaným prohlášení způsobilé ku vkladu do knih, na základě něhož by role č. kat. 2124 mohlo býti odepsáno z vložky čís. 303 a pro žalované na ně vloženo právo vlastnické. Manželé H-ovi domáhali se pak žalobou, by manželé P-ovi uznali jich právo vlastnické k pozemku čís. 2197/1 a 2197/2 a jim tyto pozemky do skutečné držby odevzdali.Procesní soud prvé stolice žalobě manželů P-ových vyhověl, žalobu manželu H-ových zamítl. Odvolací soud rozsudek potvrdil mimo. jiné z těchto důvodů: Nelze souhlasiti s náhledem odvolatelů, že žaloba manželů P-ových proti nim jest pochybena, ježto tito s nimi nejsou v žádném smluvním poměru, nýbrž toliko s Bernardem W-em, od něhož pozemky v dražbě koupili, že tedy odvolatelé nejsou ku sporu o žalobě manželů P-ových pasivně legitimováni, ježto tito ani netvrdí, že by spolupůsobili při smlouvě uzavřené s Bernardem W-em. Žaloba manželů P-ových jest žalobou vlastnickou dle předpisu § 366 obč. zák., kterou se žalobci, kteří jsou v pravém, pořádném a bezelstném držení pozemků č. kat. 2197/1 a 2197/2 domáhají toho, by se vkladem práva vlastnického po rozumu § 431 obč. zák. stali zápisem tohoto práva do knih pozemkových vlastníky pozemku žalovaným manželům H-ovým do vlastnictví v knize pozemkové připsaných. Pravými žalovanými jsou zde tudíž manželé H-ovi, kteří žalobcům zápisem svého práva vlastnického v knihách pozemkových v dosažení tohoto účelu jsou na překážku a nikoliv Bernard W. Naznačeného účelu žaloby vlastnické bylo lze dosáhnouti buď domáháním se nároku na vydání a odevzdání vkladné listiny žalovanými žalobcům, neb odsouzením žalovaných ku snášení vkladu práva vlastnického pro žalobce na základě rozsudku, žalované k tomu odsuzujícího. Zde byla správně volena cesta první, poněvadž žalobci uznávají svou vzájemnou povinnost, vydati a odevzdati žalovaným z ruky do ruky vkladnou listinu, způsobilou k tomu, by právo vlastnické na pozemek č. kat. 2124 pro ně bylo zapsáno. Předpis § 1467 obč. zák. zrušen byl ustanovením § 201 cís. nař. ze dne 19. března 1916. čís. 69 ř. zák. III. dílčí nov. Ústav pozemkových knih věnován jest pořádnosti a bezelstnosti držení nemovitostí. Knihovní držení manželů H-ových ohledně pozemků č. kat. 2197/1 a 2197/2 není ani pořádné (§ 316 obč. zák.) ani bezelstné (§ 326 obč. zák.), nemajíť ohledně pozemků těchto platného titulu, to jest právního důvodu k nabytí pozemků, ježto nevydražili těchto pozemků, nýbrž pozemek č. kat. 2124 a jen omylem jim pozemky ty ve smlouvě místo pozemku posléze jmenovaného přiznány byly a proto ani z příčin pravděpodobných pozemky č. kat. 2197/1 a 2197/2 za své pokládati nemohli, poněvadž vydražili a zaplatili pouze pozemek č. kat. 2124 a na něm hned druhého dne po dražbě pracovati počali a dosud ho také užívají a drží, kdežto manželé P-ovi mají platný titul na pozemky č. kat. 2197/1 a 2197/2 ve smlouvě uzavřené nejvyšším podáním při dražbě a jeho přijetím Bernardem W-em. Knihovní zápis práva vlastnického manželů H-ových na pozemky č. kat. 2197/1 a 2197/2 není platným, zakládaje se na nepravé smlouvě, spočívající na omylu, a knihovní zápis nemůže nikterak propůjčiti práva, kterých nebylo zákonným způsobem nabyto.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
D ů v o d y :
Vezmou-li se za základ skutková zjištění nižších stolic, nelze dovolání, opírajícímu se o dovolací důvod § 503 čís. 4 c. ř. .s., přiznati oprávněnosti. Potud ovšem odvolací soud se mýlí, pokud pokládá za to, že nebylo vůbec lze užiti ustanovení § 1467 obč. zák., poněvadž bylo zrušeno §em 201 třetí dílčí novely. Tříletá lhůta, stanovená v § 1467 obč. zák., dávno prošla před vydáním třetí dílčí novely, a kdyby byli manželé H-ovi nabyli práv dle § 1467 obč. zák., nebyla by tato nabytá práva pozdějším zrušením § 1467 obč. zák. samozřejmě nikterak bývala dotčena. Lze stranou ponechati otázku, zda nyní zrušený § 1467 obč. zák. po vydání obecného zákona knihovního z roku 1871 vzhledem k §§ 61 a násl. tohoto zákona měl ještě nějaký právní význam, neboť, i když se přisvědčí k této otázce, nemohou se manželé H-ovi s úspěchem dovolávati jeho ustanovení. Vyžadovalať se — jak v literatuře a judikatuře uznáno — i k tak zvanému knihovnímu vydržení dle § 1467 obč. zák. vedle pravosti též pořádnost a bezelstnost knihovní držby, a právě těchto předpokladů není na straně manželu H-ových. Jeť zjištěno, že nekoupili pozemku č. k. 2197/1 a 2197/2, nýbrž pozemek č. k. 2124, a proto nemají platného titulu, neboť titulem není smluvní listina, jak dovolatelé se domnívají, nýbrž právní jednání, osvědčené smluvní listinou, zde tedy kup. Manželé H-ovi byli si toho však i vědomi, že nekoupili pozemků č. k. 2197/1 a 2197/2, ježto by jinak nebylo vysvětlitelno, proč od roku 1905 bez jakýchkoli námitek užívali pozemku č. k. 2124, a proto nelze je pokládati za bezelstné. Nemohou se ve svůj prospěch odvolávati na nic jiného, než na zřejmě mylný zápis knihovní. Naproti tomu mají manželé P-ovi pro sebe platný titul (kup) a pravý způsob i bezelstnost faktické držby, a nelze jim tudíž brániti, by se nedomáhali žalobou toho, by knihovní stav byl uveden v soulad s pravým stavem skutečným. Nejde sice o žalobu vlastnickou po rozumu § 366 obč. zák., jak odvolací soud předpokládá, poněvadž první podmínkou této jest vlastnictví žalobců, vlastnictví nemovitostí se nabývá jen knihovním vkladem (§§ 425 a 431 obč. zák.), a sporné pozemky nejsou knihovně připsány manželům P-ovýni, ale není závady posuzovati žalobu dle § 372 obč. zák. jako žalobu z domnělého vlastnictví (actio publiciana). Když tomu tak jest dána jak aktivní legitimace manželů P-ových, tak i pasivní legitimace manželů H-ových, neboť žalobu dle § 372 obč. zák. mohli samozřejmě podati jen manželé P-ovi jako naturální držitelé a mohli ji podati jen proti manželům H-ovým jako slabším držitelům knihovním. Že tu jsou předpoklady § 372 obč. zák., vysvítá však již z toho,, co výše bylo uvedeno. Ustanovení občanského zákonníka o omylu — 871 a násl. — nepřicházejí zde vůbec v úvahu a proto není třeba zabývati se příslušnými vývody dovolacího spisu. Z těchto úvah plyne oprávněnost nároku manželů P-ových a důsledkem toho bezdůvodnost nároku manželů H-ových, pročež nižší soudy právem vyhověly žalobě oněch a zamítly žalobu těchto.

Citace:

č. 11690. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 653-655.