NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 14978.

Osmihodinová pracovní doba.
Pokud jest sklepník, pracující více než 8 hodin denně, celkovým platem odměněn za všechny pracovní úkony.
(Rozh. ze dne 20. února 1936, Rv I 188/36.)
Žalobce pracoval u žalovaného jako sklepník denně 17 1/2 hodin, ač práce přes čas nebyly úřadem žalovanému dovoleny. Žalobě na náhradu odměny za práce přes čas, opřenou o bezdůvodné obohacení žalovaného, nižší soudy nevyhověly.
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Odvolací soud má za to, že žalobce byl za všechny práce přes čas přiměřeně odměněn, ježto žalovaný zaň zapravil polovici pojistného k nemocenskému pojištění a poskytl mu volný byt a stravu a příležitost vyzískati na zpropitném as 25 Kč denně. Právem vytýká dovolatel, že bylo povinností žalovaného hraditi ze svého celé pojistné za žalobce, ježto týž neměl mzdu v penězích (§ 162 zák. č. 231/24 Sb. z. a n., pokud se týče zákona č. 189/34 Sb. z. a n.). Nebylo tudíž lze přihlížeti při posuzování přiměřenosti odměny za práce přes čas k polovici pojistného. Práce přes čas v podniku žalovaného nebyly povoleny příslušným správním úřadem a šlo tedy o práce zákonem zakázané. Žaloba mohla býti opřena jen o důvod bezdůvodného obohacení zaměstnavatelova (Sb. n. s. 12158), což se skutečně stalo, a bylo tudíž zkoumati, zda se žalobci nedostalo za celkovou práci (dovolenou osmihodinovou i nedovolenou) takové odměny, že tímto celkovým platem byl již přiměřeně odměněn za všechny své pracovní úkony. V souzené věci bylo tudíž vycházeti z průměrného výdělku sklepníka, pracujícího jen po dovolenou pracovní dobu osmi hodin, a nemajícího plat v hotovosti. Zejména bylo nutno též zjistiti, zda se takovému zaměstnanci, odkázanému na pouhé zpropitné, poskytuje v takových podnicích, jakým je podnik žalovaného, i strava a byt, či jen strava a bez bytu. Dále mělo býti objasněno, kolik si žalobce mohl na zpropitném vydělávati v normálních hodinách a kolik v čase, kdy konal práci přes čas, ježto nemůže býti ani pochybným, že výše zisku závisí na provozu podniku v určitých hodinách (ranních, dopoledních, večerních a nočních) a že tento provoz bývá rozličný v jednotlivých podnicích ano i v témže podniku. Teprve až budou všechny tyto okolnosti zjištěny, bude možno spolehlivě posouditi, zda žalobce nebyl poškozen, pokud se týče, zda se žalovaný neobohatil jeho pracemi mimo normální (osmihodinovou) pracovní dobu vykonanými, a teprve potom bude lze stanoviti výši případné odměny podle § 273 c. ř. s.

Citace:

č. 14978. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 230-231.