Čís. 16033.

Podnikatel neodpovídá za úraz osoby na svůj věk tělesně i duševně normálně vyvinuté (jedenáctiletého chlapce), který utrpěla v provozovně, do níž vstoupila, nedbajíc zákazu vstupu plynoucího z čitelných tabulek umístěných u vchodu.
(Rozh. ze dne 15. dubna 1937, Rv 2329/35).
Žalobce, jedenáctiletý chlapec, se domáhá na žalovaných veřejných společnících firmy P. a B. a dělnících F. C., obsluhovači kruhové pily, a R. A., vykonávajícím dozor v podniku na výrobu košů, náhrady škody za úraz. K žalobcovu úrazu došlo tím způsobem, že se žalobce, ač krátce před nehodou byl opětovně vykázán z provozovny firmy P. a B., přesto se do podniku zase vloudil a sedl si na nekrytý a ve výši 55 cm rovnoběžně s podlahou probíhající hřídel, na němž byla řemenice s řemenem na okružní pilu, a při tom byl zachycen hřídelem uvedeným v pohyb elektromotorem a odmrštěn na zem. Hřídel nebyl tehdy po krátkou dobu kryt ochranným opatřením, poněvadž řemenice, která byla původně blízko zdi, byla přeložena doprostřed hřídele, a proto dosavadní ochranné zařízení mělo býti zkráceno; před jeho namontováním však byla okružní pila vyzkoušena. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Žalobce hájí především názor, že nestačilo umístění čitelných tabulek, jimiž nezaměstnaným a cizím osobám byl zakázán vstup do nebezpečné místnosti. Ale nelze uložiti podnikateli povinnost, aby ke dveřím do provozovny postavil ještě zvláštní hlídače, neboť může předpokládati o lidech do závodu vstupujících a v něm nezaměstnaných obyčejný stupeň lidského rozumu v § 1297 obč. zák. uvedený (rozh. č. 4623 Sb. n. s.). Žalobci bylo v době úrazu již 11 let, a lze proto na něm právem požadovati, aby vynaložil potřebnou píli a pozornost; vždyť nebylo ve sporu tvrzeno, že neměl duševních vlastností, rozvážnosti a vzdělání odpovídajícího zpravidla tomuto věku. Ostatně byl i svědkem J. varován a jednal proti výslovnému zákazu, byl-li již dříve onoho dne, kdy byl zraněn, opětovně z provozovny vykázán. Není proto odůvodněno, požaduje-li žalobce, aby podnikatel skutečně za všech okolností znemožnil cizím osobám přístup do závodu. Dovolací soud souhlasí tedy s právním posouzením, jehož se věci nižšími stolicemi dostalo, a ježto jednak nějaké zavinění žalovaných nebylo shledáno, jednak žalobce, jednaje na vlastní nebezpečí, způsobil si škodu sám, nepochybily nižší soudy, neuznaly-li žalobní nárok důvodným.

Citace:

Čís. 16033.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 526-527.