NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 13944.

Ručení za škody z provozu silostrojů (zákon ze dne 9. srpna 1908, čís. 162 ř. zák.).
Pohybuje-li se silostroj samočinně po silnici, ježto byla živelní síla k jeho pohybu určená zastavena nebo že se samočinně dal do pohybu, nebyv s kopce dostatečně zajištěn, takže se dal do pohybu jinou živelní silou, vlastní tíhou, nepřerušuje takové ať nahodilé ať úmyslné vypnutí motorické síly provoz ve smyslu automobilového zákona.
(Rozh. ze dne 15. listopadu 1934, Rv II 814/34.)
Žalobkyně, sedící v příkopu silnice, byla poraněna autobusem, náležejícím poštovní správě a řízeným Josefem S-em. Žalobní nárok na náhradu proti Josefu S-ovi a proti československému státu byl uznán důvodem po právu soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Podle zjištěného stavu věci jel žalovaný Jaroslav S. jako řidič s poštovním autobusem patřícím žalované státní poštovní správě po závodní dráze Masarykova okruhu. V kopci před hlavní tribunou vypověděl mu stroj a proto nechal cestující, návštěvníky závodů, vystoupiti a, poněvadž pořadatelstvo závodů naléhalo, by S. autobus ze závodní dráhy odstranil, sedl do autobusu, by odbočil na protější silnici, avšak motor nepracoval. Roztlačili proto službu mající hasiči autobus, který pak sjížděl s kopce vlastní vahou, avšak asi po 15 m vypověděly brzdy v autobusu službu a autobus se řítil s kopce dolů. Žalovaný S., chtěje zabrániti většímu neštěstí, stočil autobus k příkopu a vjel zadními koly do silničního příkopu, při čemž byla poraněna žalobkyně tam sedící. Podle tohoto zjištěného stavu věci jde v prvé řadě o vyřešení otázky, zda autobus lze považovati v kritickém okamžiku za jízdní silostroj poháněný živelní silou, tedy v provozu, by naň dopadalo ustanovení odst. (1) § 1 aut. zák., o něž byl žalobní nárok opřen. Z motivů k zákonu o silostrojích, ze zprávy komise panské sněmovny k druhé vládní předloze, vysvítá, že při poradách o otázce provozu byl projeven názor, že zodpovídá právnímu vědomí naší doby, by v určitých případech ten, komu přicházejí k dobru hospodářské výhody nebezpečného provozu, nesl i nebezpečí tohoto provozu, a že proto musí škodu, která z tohoto provozu povstane, třebas jen náhodou, zcela bez zavinění, vzíti na svá bedra«, a praví se dále, že »ten, kdo k svému prospěchu v silostroji dřímající mechanickou sílu s jejími nebezpečími rozpoutá, ručí i za specifická nebezpečí, která tím do silničního provozu byla přivedena«. Z toho jest zřejmo, že provozem po rozumu automobilového zákona jest rozuměti nebezpečný provoz, jehož pramenem jest právě to, že bylo živelní síly použito k jeho pohonu. Silostroj jest tudíž vždy v provozu, byla-li živelní síla v činnosti, při čemž jest lhostejno, zda silostroj byl živelní silou uveden v pohyb čili nic. Pohybuje-li se tedy silostroj samočinně po silnici tím, že byla živelní síla k jeho pohybu určená zastavena (při zastavení motoru s kopce), nebo že se samočinně dal do pohybu, nebyv s kopce dostatečně zajištěn, takže se dal do pohybu jinou živelní silou, vlastní tíhou, nepřerušuje takové ať nahodilé ať úmyslné vypnutí motorické síly provoz ve smyslu automobilového zákona. Při tomto právním názoru na věc nepochybily nižší soudy, uznavše vzhledem ke shora uvedenému zjištěnému stavu věci, že autobus řízený žalovaným S-em byl v kritickém okamžiku v provozu, a jsou bezpodstatné vývody dovolání žalované poštovní správy, jimiž se má dolíčiti, že nešlo o silostroj a že nebyl v provozu.

Citace:

Čís. 13944.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 355-356.