NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 2342.

Trestání válečné lichvy (zákon ze dne 25. dubna 1924, čís. 80 sb. z. a n.).
I trest vězení, v nějž byl podle článku 1. čís. 2 zákona zaměněn trest tuhého vězení, lze podle §u 261 tr. zák. zaměniti v peněžitou pokutu.
(Rozh. ze dne 9. dubna 1926, Zm I 126/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem zemského trestního soudu v Praze jako soudu odvolacího pro přestupky ze dne 13. října 1925, pokud jím bylo vyhověno odvolání veřejného obžalobce co do trestu, porušen byl zákon v předpisu článku I. čís. 2 a 3 zákona z 25. dubna 1924, čís. 80 sb. z. a n.; rozsudek v tomto výroku zrušuje se jako zmatečný a jmenovanému soudu se nařizuje, by o odvolání veřejného obžalobce co do trestu znovu rozhodl. Důvody:
Rozsudkem okresního soudu pro přestupky v Praze ze dne 17. září 1925 byla obžalovaná uznána vinnou přestupkem předřazování podle §u 7 čís. 1 zák. ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. a odsouzena podle §§ů 7 a 22 zákona za použití práva podle §§ů 266 a 261 tr. zák. k peněžitému trestu 100 Kč, v případě nedobytnosti do vězení na čtyři dny, a to podmínečně se zkušební dobou jednoho roku. Přihlížeje k polehčujícím okolnostem podle §u 264 písm. b) a 1) tr. zák., použil soud podle článku 1. čís. 2 (v rozsudku se nesprávně cituje »§ 2«) zákona ze dne 25. dubna 1924, čís. 80 sb. z. a n., práva zmírňovacího a změňovacího podle §§ů 266 a 261 tr. zák., a vyměřiv trest pod zákonnou sazbou, zaměnil jej v peněžitou pokutu. Veřejný obžalobce ohlásil odvolání z výměry trestu a z povolení podmíněného odsouzení. Rozsudkem zemského trestního soudu v Praze jako soudu odvolacího pro přestupky ze dne 13. října 1925 bylo odvolání veřejného obžalobce v obou směrech vyhověno, napadený rozsudek soudu prvé stolice byl ve výroku o trestu změněn a ve výroku o podmíněném odkladu výkonu trestu zrušen, obžalovaná byla podle §u 7 čís. 1 lich. zákona za použití §u 266 tr. zák. odsouzena ke trestu tuhého vězení na čtyři dny а k peněžitému trestu 50 Kč, v případě nedobytnosti k dalšímu tuhému vězení na dva dny, a okresnímu soudu bylo uloženo, by po konaném šetření znovu rozhodl o podmíněném odkladu výkonu trestu. V důvodech rozsudku odvolacího soudu se praví, že odvolání veřejného obžalobce do výroku o trestu bylo vyhověno, poněvadž soudce prvé stolice neprávem použil práva záměny podle §u 261 tr. zák. vzhledem k tomu, že jako trest stanoveno jest v §u 7 čís. 1 lich. zák. vězení tuhé. Dále uvádí odvolací soud, že přitěžujících okolností není, a že polehčující okolnosti shledal tytéž, jak jsou uvedeny v napadeném rozsudku, pročež bylo použito ustanovení §u 266 tr. zák. Usnesením okresního soudu pro přestupky v Praze ze dne 4. ledna 1926 byl pak obžalované povolen znovu podmíněný odklad výkonu trestu se zkušební dobou jednoho roku s tím, že se tento odklad nevztahuje na pokutu. Usnesení to nabylo právní moci a pokuta 50 Kč byla dne 8. února 1926 zaplacena.
Rozsudkem zemského soudu jako soudu odvolacího, pokud vyhověno jím odvolání veřejného obžalobce co do výměry trestu, porušen byl zákon v předpisech článku I. čís. 2 a 3 zák. z 25. dubna 1924, čís. 80 sb. z. a n. Odvolací soud, jak jest patrno z důvodů jeho rozsudku, změnil první rozsudek ve výroku o trestu pouze z toho důvodu, že prý soudce prvé stolice použil práva záměny podle §u 261 tr. zák. neprávem, ježto v §u 7 čís. 1 lich. zák. jako trest stanoveno jest vězení tuhé. Tento právní názor není správný a odporuje ustanovení článku I. čís. 2 zák. ze dne 25. dubna 1924, čís. 80 sb. z. a n., podle kterého přestupky §u 7 a 9 lich. zák. trestají se vězením místo tuhým vězením, mají-li převahu polehčující okolnosti, a zejména, byl-li čin spáchán z nouze. V souzeném případě měly polehčující okolnosti skutečně převahu, jak zjistil nejen první soudce, nýbrž i soud odvolací, takže uložení pouhého vězení místo tuhého vězení bylo zákonem odůvodněno, a že i při této záměně zůstává ještě zachováno právo další záměny tohoto trestu vězení v trest peněžitý, vyplývá úsudkem z opaku z dalšího předpisu článku I. čís. 3 (nové znění §u 16 lich. zák.), odst. prvý a druhý nov. k lich. zák., sb. z. a n. čís. 80/24. Soudce prvé stolice se také v rozsudku výslovně odvolával na ustanovení lichevní novely. Podotknouti jest ještě, že ustanovení článku I. čís. 2 lichevní novely nelze vykládati tak, že by mezi polehčujícími okolnostmi musila býti nutně obsažena polehčující okolnost »nouze«; bude-li však mezi nimi obsažena, padá zvláště tato polehčující okolnost na váhu.

Citace:

č. 2342. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 244-246.